Čí šálek kávy by to měl být?



 

Kauza-pražské-kavárny---fotoAlena-HrbkováVýraz „pražská kavárna“ se v současné české slovní zásobě pevně uhnízdil nejpozději v roce 2016, kdy jej prezident Miloš Zeman použil v pořadu Petra Žantovského – nesoucím shodou okolností stejný název – na webu kontroverzních Parlamentních listů.

 

 

 

Dotyčný pojem samozřejmě nemá nic společného s bohatou kavárenskou tradicí naší metropole, o které pojednává kupříkladu nedávno vydaná kniha Evy Bendové Pražská kavárna (Verzone 2017), kterýžto fakt ovšem nikterak neosvětluje jeho význam. A právě zde je zakopán příslovečný pes – veškeré pokusy o objektivní definici dotyčného pojmu totiž nutně ztroskotávají na skutečnosti, že každý mluvčí k němu přistupuje z hlediska vlastní pozice na dnešní společensko-politické (potažmo kulturní) šachovnici, která již dávno není černobílá. Nová inscenace Švandova divadla se slibným názvem Kauza pražské kavárny, která měla na tamní studiové scéně premiéru 28. dubna, ovšem rezignovala nejen na hledání „pravdy“ o pražské kavárně, ale bohužel i na snahu o formulaci jednoznačného názoru na ni. Divákovi servíruje bohapustou zábavu, která zlehčuje závažnost fenoménu rozdělujícího současnou tuzemskou společnost a nedává odpověď ani na otázku, kdo by v ní podle tvůrců měl nalézt svůj šálek kávy.

 

Problematická – byť marketingově jistě poutavá – je už samotná geneze inscenace, za kterou nestojí žádný konkrétní autor ani literární text. Scénář totiž vznikl jako kolektivní dílo, na němž se podílel celý herecký kolektiv v čele s Jacobem Erftemeijerem (*1989), který se také (na profesionální scéně vůbec poprvé) ujal režie. Finální verze textu prý vznikla jen pár dní před premiérou a má prý reflektovat nejaktuálnější dění v naší zemi. Odstrašujícím dojmem působila již režisérova slova v rozhovoru pro ČRo 3 – Vltava: „Pro mě to bylo dost problematické, protože bych nerad někomu podsouval svůj názor. Jakmile jsme do toho zabředli, říkal jsem si, že je to dost nebezpečné a bál jsem se toho, aby se z toho nestalo něco jednostranného.“ Takže pokus o společenskou satiru bez vlastního názoru a obávající se jednostrannosti? K smíchu... Divák může být nakonec rád, že se alespoň zpočátku představení notně zasměje. Ale není to málo?

 

Volba hlavního hrdiny – soukromého očka noirového střihu (typově odpovídající Tomáš Petřík) – se odráží jak v celkové stylizaci inscenace (prostředí baru, hrdinovy sebeironické monology, potemnělá scéna s ostře nasvícenými postavami ad.), tak v samotné zápletce hry, která nabývá podoby pátrání po totožnosti tajemné „pražské kavárny“. Ta má totiž údajně stát za zmizením detektivova syna, o jehož existenci hrdina do této doby nevěděl a kvůli němuž se po letech strávených v cizině vrací do Čech. Perspektiva pohledu zvenčí je samozřejmě pro společenskou satiru vděčným nástrojem, který zde nachází hojného uplatnění, namísto hlubší reflexe současné české reality je však divákům nabídnuta pouze řada humorných scének a replik, v nichž svůj (nejen) komický talent nejvíce osvědčily Andrea Buršová s Natálií Řehořovou.

 

Kauza pražské kavárny nabízí divadlo plné atrakcí, počínaje živou hudbou (Josef Horvát, Andrea Buršová) a táborovým ohněm konče (kouře si vůbec diváci užijí z plných plic), což je ovšem zjevně málo i pro kus dlouhý pouhých šedesát minut. Sebevtipnější výstupy a sebenápaditější inscenační prostředky se při absenci hlubšího poselství, objevivšího se alespoň mezi řádky, po čase okoukají, a popravdě řečeno, kvůli nim většina diváků na představení s podobným názvem zřejmě nepřišla. Kritiky těch, kteří dnes rozdělují naši společnost, se sice vskutku dočkáme, tvůrci hry však stejnou měrou tepají i onu nadále mlhavě definovanou pražskou kavárnu – a zatímco někteří v tom mohou spatřovat sympatickou snahu o sebekritičnost, pro jiné (autora této recenze nevyjímaje) je to spíše projev opatrné snahy zůstat i při všem tom zdánlivě odvážném hartusení sedět na dvou židlích. 

 

     

Kauza pražské kavárny / Studio Švandova divadla

Premiéra: 28. 4. 2018

Režie: Jacob Erftemeijer

Scéna a kostýmy: Jozef Hugo Čačko

Hudba a texty písní: Josef Horvát, Andrea Buršová

Hrají: Petr Buchta, Andrea Buršová, Jacob Erftemeijer, Martina Krátká, Tomáš Petřík, Marek Pospíchal, Natálie Řehořová, Josef Horvát

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 01 Červen 2018 07:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB