Tučkové „Vitka“ v Brně

 

Vitka 1Husa na provázku uvedla dramatizaci životního příběhu předčasně zemřelé skladatelky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové.

 

 

 

Spisovatelka Kateřina Tučková se po úspěšné románové tvorbě představila jako autorka dramatického žánru. Její pozornost zaujal životní příběh mimořádně talentované komponistky a dirigentky Vítězslavy Kaprálové (1915-1940). Osud a dynamický děj života přetrženého předčasnou smrtí, nalezl beletristické zpracování již dříve. Dokumentární hodnotu o životě skladatelky v Paříži má autobiografický román Jiřího Muchy Podivné lásky (1988). Autor byl manželem Vitky, jak se jí v okruhu blízkých, říkalo. Manželství trvalo pouhé dva měsíce do jejího úmrtí v Montpellier. Brněnský spisovatel Jindřich Uher, je autorem románu Ona a Martinů (1995).

 

Kaprálová vyrůstala v hudební rodině, otec byl skladatelem a ředitelem vlastní hudební školy v brněnské čtvrti Královo Pole, matka vyučovala zpěv. Vitka byla odVitka plakát dětství mimořádným talentem, v devíti letech složila první skladbu, na konzervatoři v Brně završila studium skladby a dirigování (v té době u ženy neobvyklé a výjimečné) vlastní skladbou, kterou sama dirigovala. Na mistrovské škole v Praze graduovala svou nejznámější skladbou Vojenská symfonieta. Pod jejím vedením byla provedena Českou filharmonií. Pak i s orchestrem BBC v Londýně.

 

Téma připravované Tučkovou zaujalo Divadlo Husa na provázku ještě za vedení Vladimíra Morávka. Anna Petrželková vtiskla jevištní podobě výraznou pečeť svou režií. (Premiéra inscenace 23. 2.) Hra má dynamický spád, dějem organicky prolíná hudební složka s invencí, jak sluší soudobé experimentální scéně, bez újmy na sdělnosti a srozumitelnosti. Scéna je jednoduchá, nevyžadující v průběhu děje zásadní změny, dominuje stupňovité pódium, vhodné nejen pro orchestr, druhou dominantou je klavír. Hudba je funkční nejen volbou skladeb, napomáhá i charakterizaci děje a postav.

 

Vitka je představena jako svébytná, cílevědomá mladá žena, která odmítá konvence, jde si za svým, přímočaře, možno říci egocentricky. Je sebejistá, o svém nadání nepochybuje, nenechá se ničím a nikým zviklat, ani zdržovat na vlastní cestě průměrností a vžitými předsudky. Výbornou zkratkou jejího postoje je obraz, kdy se „zázračné a tvrdošíjné dítě“ postaví výsměchu mužského orchestru a elegantně, současně razantně, pány usadí. Souběžně si žije a užívá života po svém, až střemhlav, za krátký život toho stihne dost, snad jako by předčasný závěr tušila. Hlubší vztah zažívá se svým učitelem Bohuslavem Martinů, největší lásku či vášeň s Jiřím Muchou. – Jeden ze slavných milostných trojúhelníků.

 

Muži hrají v inscenaci přirozeně druhotnou či komplementární roli, včetně těch slavných. Dušanu Hřebíčkovi (B. Martinů) role velmi dobře sedla, v kontrastu s ním také „chlapskému“ Ondřeji Kokorskému (J. Mucha). Všichni ostatní přesně zapadli do rolí a děje, jmenoval bych alespoň Vladimíra Hausera (Václav Kaprál) a Tomáše Milostného, jako vždy ve svých proměnách bavícího a nabuzujícího úsměv diváků. Tentokrát např. jako vedoucí folklorního kroužku.

 

Představitelku Vitky výborně ztvárnila Tereza Marečková, která již delší dobu upoutává výrazným mnohostranným talentem. V dané roli byla ze souboru tou, které padla nejvíce na míru. Zcela přirozeně zvládla přechod od „umanuté, malé holky“ k mladé ženě s jasným cílem a vyhraněným tvůrčím směřováním, přitom překypujícího temperamentu a vášně k životu. K hereckému výkonu, často s až groteskní nadsázkou přidala vlastní hudební um. Spatřit možno i blízkost tváře s reálnou postavou. Vitka je pro Marečkovou nepochybně významnou rolí. Opomenout však nelze výkon stálice a hvězdy souboru Hany Hlouškové, jako vždy perfektní. Z razantní matky Vitky se dokázala rychle měnit v rozdílnou Charlotu, manželku B. Martinů.

 

Inscenaci jsem zhlédl teprve 7. května. Bylo samozřejmě vyprodáno, hlediště ne typicky „provázkovské“, mezi mladými, kteří většinou silně převažují, dost osob středního i staršího věku. Punc jisté výjimečnosti, i když většinou nevnímán, dala přítomnost paní Soni Červené, která vystupuje v Národního divadle Brno v opeře Piková dáma P. I. Čajkovského.

 

Představení je z těch, které osloví i ty, kteří běžně experimentální scénu nenavštěvují. Třeba jen nečekat klasický životopisný přepis, přistoupit na dynamickou hru s jistou stylizací, nadsázkou, někdy až groteskní.

 

Diváka nutně napadne ono „kdyby“, které nemají rádi historici, a stejně bez významu je pro reálný život. Přece však nad oním „kdyby“ občas asi každý, zvlášť nad tím svým, občas zauvažuje. Kdyby přežila, byla by jednou z nejslavnějších českých žen, uvádí v upoutávce k Vitce divadlo. Co vše mohla mimořádně talentovaná Vitka v hudbě dosáhnout, neodejít v pouhých pětadvaceti letech! Prostou asociací se vybaví mladší bratr slavného herce Huga Haase Pavel, též talentovaný brněnský komponista. V roce 1941 byl deportován do Terezína, o tři roky skončil jeho život v Osvětimi. Měl čtyřicet pět let.

 

A co kdyby měli hollywoodští scénáristé takovou domácí materii? Asi by z té látky dávno upředli skvělý velkofilm. Životní příběh Vitky Kaprálové je natolik dnešní, přesahující dobu a se všemi potřebnými atributy, které z něj činí nepochybně výborný námět pro filmové plátno. Na český film jistě časem dojde. Možno si jen přát, aby byl nejmíň tak zajímavý jako samozřejmě jiná, divadelní podoba, jak ji nabídla Husa na provázku v dramaturgii Lucie Němečkové.

 

Fotografie z představení:

Vitka 3Vitka 2Vitka 4Vitka 5

 

 

 

 

 

 

Napsala Kateřina Tučková

Režie: Anna Petrželková

Dramaturgie: Lucie Němečková

Scéna: Lenka Odvárková

Kostýmy: Hana Knotková

Hudba: Vítězslava Kaprálová, Bohuslav Martinů, Petr Hromádka

Pohybová spolupráce: Adam Mašura

Inspice: Lenka Jirků

Asistent režie: Matej Synák

 

 

Osoby a obsazení: 

Vitka

TEREZA MAREČKOVÁ

Bohuslav Martinů

DUŠAN HŘEBÍČEK

Otec Václav Kaprál

VLADIMÍR HAUSER

Matka Vituše Kaprálová / Charlotta Martinů, manželka B. Martinů, švadlena

IVANA HLOUŽKOVÁ

Ota Vach, spolužák a milenec / Ivan Tondr, voják

JAN MANSFELD

Theodor Schaefer, pomocný pedagog ve škole Kaprálových, milenec

ADAM MAŠURA

Rudolf Kopec, letecký inženýr, vedoucí folklorního kroužku a milenec

TOMÁŠ MILOSTNÝ

Jiří Mucha, spisovatel, milenec a manžel

ONDŘEJ KOKORSKÝ

Rudolf Firkušný, pianista

TOMÁŠ ŽILINSKÝ

Jarmila Vavrdová, kamarádka zpěvačka / Líba, pařížská kamarádka / členka emancipačního hnutí ŽNR (Ženská národní rada)

SIMONA ZMRZLÁ

Pedagogové / Obdivovatelé Bohuslava Martinů / Filharmonici

SOUBOR DHNP

Klavír

MARTIN JAKUBÍČEK

Housle

MARTIN HOLINKA

Violoncello

PETR STUPKA

Saxofon

PETR KOVAŘÍK NEBO RADEK ZAPADLO

 foto: Jakub Jíra

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 11 Květen 2018 11:53 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB