Zázrak v černém domě M. Uhdeho konečně v místě domovském



 

Zázrak-v-černém-domě plakát výřezZázrak v černém domě Milana Uhdeho s podtitulem Komedie o dvou dílech měl premiéru v pražském Divadle Na zábradlí v roce 2002 v režii Juraje Nvoty. V březnu 2016 brněnská Husa na provázku připravila scénické čtení k osmdesátinám autora. Režisérem byl Břetislav Rychlík. Nyní mají brněnští diváci konečně možnost zhlédnout hru domácího autora a výrazné osobnosti města v celistvé divadelní podobě v Redutě, jedné ze scén ND Brno. (Premiéra 27. 4. v režii B. Rychlíka, tentokrát s podtitulem Rodinné účtování.)

 

 

Zázrak-v-černém-domě plakát

Zázrak v černém domě je Uhdeho dramatem nejniternějším, je spíš tragikomedií, černou groteskou, podtitul „rodinné účtování" je výstižný. Hra je autobiografická, autor vychází z vlastních prožitků a nijak se tím netají. Nejde samozřejmě o věrný obraz postav a popis děje. Přiblížit obsah nepovažuji za dobré, líp, když divák přijde „nepřipraven", aby s aktéry sám postupně odkrýval, co se v rodině skrývá a tají.

Nejstarší syn Dušan, hybatel děje, přichází do rodičovského domu, pozván otcem, s nímž si nerozumí, viditelně ho nesnáší. Jednat se má o převodu vlastnictví domu. Dušan ví předem, jaký postoj zaujme. Sám ze soudcovské rodiny přichází jako neoblomný soudce, v nitru ovšem s boláky křivd spjatých s minulými událostmi v domě. Ten je v jeho percepci symbolem i zosobněním temného v rodinné historii.

 

Dostavují se další členové rodiny. Mladší bratr Ivan, opak a protipól Dušana. Vzájemnou averzi žádný z nich neskrývá, krystalizuje v otevřený střet. Starší byl disidentem, po změně společenských poměrů ministrem. Mladší se uměl přizpůsobit době, nyní nosí fialové sako, dobový symbol průkopníků nové éry. Matka je elementem, který se snaží uhlazovat hrany. Moc se jí nedaří, vším prolíná to skrývané a doutnající, ventilované nepřímo srážkami s manželem. Kdysi vynikající právník je zvlášť groteskní figurou. Hraje svou pózerskou roli amatérského údržbáře, který pečuje o dům, víc ovšem kazí, než spraví. V póze má zabudováno, že již s ohledem na věk má právo nedoslýchat, nevnímat, perseverovat, plést si a chybně identifikovat i vlastní potomky. Jednání se vyhýbá, odchází a opět se vrací, dokonce se sbaleným kufrem.

 

 Hypersenzitivně ve spojení s vlastními úkornými představami prožívá dusnou atmosféru Šárka, nejmladší ze sourozenců, která trpí maniodepresivitou. Ani její suicidální pokusy a patické reakce neubírají na až absurdně groteskním rázu děje, v němž zvolna, jen po kapkách „odpadávají slupky" naznačující konečný zvrat. – Odhalení minulosti a skrývané pravdy, snad s osvobozujícím uvolněním či zázrakem v podobě vzájemného pochopení.

 

Minulé děje v rodině uvnitř domu jsou těsně svázány se společenskými událostmi a zvraty nedávné historie. Autor nastavuje všem aktérům přísné zrcadlo, včetně ústřední postavy Dušana. Přišel soudit, snad z pozice jediného spravedlivého, nutně však zjišťuje, že původní zrcadlení se mění v přesnější obraz, který odráží i jeho pózu.


V podání Uhdeho sehrává pozitivnější roli v celém rodinném dramatu ženský element. Především Dušanova žena Viťka. Nejde jí o satisfakci, necítí se oprávněna soudit. Přepis vlastnictví domu na nemocnou Šárku navrhuje z vnitřního přesvědčení. S citem a pochopením se překvapivě přidá „na první pohled" jednoduchá, povrchní, ovšem atraktivní, manželka mladšího bratra. Ten, i když nerad, se podvolí. Matka, která nese v sobě největší tíhu utajované pravdy, ji v sobě již neunese. I když nebylo určeno uším manžela, ten vše náhodně vyslechne. Třebaže předstírá, že neslyšel, vyslechl nyní, jak prožívala a cítila ona. Co dlouze jen „probublávalo", je venku. – Osvobozující uvolnění, sebereflexe, prozření. Vykročení k vzájemnému pochopení, snad zázrak...


Důležitou postavou je jediný cizorodý element: soused. Vlastně cizorodý není. S rodinou vše spoluprožil, viděl jí až do kuchyně. Má v rodinné historii a černém domě také to své, pečlivě skrývané pod pokličkou času. Na rozdíl od starého soudce, neteoretizuje, je praktik, má šikovné ruce a kabelu s náčiním a součástkami. Na začátku se objeví s kosou, připraven k sečení trávy na zahradě, závěrem se opět takto vrací.


Režie přesně vystihla ducha celé hry. Scéna, v níž se celý děj odehrává, je prvorepublikovým pokojem s viditelnými známkami času, jak se podepsal na nábytku a zařízení, v rozích stropu je viditelná plíseň. Dveře skříně, která „skrývá kostlivce", se přiléhavě v jistých momentech otevřou, udiví cihlovou zdí, evokující něco z toho zatlačeného v paměti do nejspodnějších zásuvek. Až v závěru se pokoj z šera rozjasní, zdivo nahradí skleněné tabule s průhledem do zahrady. B. Rychlík velmi organicky začlenil do děje píseň „Kde je tady místo pro mě". Text, který zpívala Ljuba Hermanová, napsal M. Uhde před dávnými lety, byla součástí jeho Krále Vávry. Hrál se v Satirickém divadle Večerní Brno v roce 1964. Pamětnici si dodnes vybaví obrovský divácký ohlas, stejně tak podrážděnou, ale i nejistou reakci tehdejšího režimu. Král Vávra byl myslím vrcholem usilování Večerního Brna o břitkou a údernou satiru a stál tak v popředí tehdejší domácí divadelní satiry vůbec. Hra byla nepochybně z kulturních událostí, které přispěly k uvolňující se atmosféře šedesátých let s předzvěstí nadějného, ovšem zmařeného Pražského jara. Závěrem přidal režisér i místní, též letité „Sedmikrásky nad Brnem". Obě písně přirozeně ze staré gramofonové desky s nezbytným zadrhováním.


Herecký ansámbl byl vhodně vybrán, představil se vyrovnaným, přesvědčivým výkonem a uchopením postav, těžko někoho vyzdvihovat nad jiné. Podtrhnout možno výborný výkon a „souhru" představitelů rodičů, pro hru zvlášť důležitých postav (Marie Durnová a Pavel Zatloukal) a výkon Hany Tomáš Briešťanské ve vypjaté roli proměnlivé, psychicky nemocné Šárky.


Je dobře, že se hra v celistvém, kompaktním provedení představila i Brnu, kde má domovské kořeny. Také volba „komornější scény" Reduty byla přesná. Inscenace by měla oslovit nejen stálý okruh diváků, ale i širší spektrum.

 

 

Fotografie z představení:

Zázrak-v-černém-domě 1Zázrak-v-černém-domě 2Zázrak-v-černém-domě 3

 

 

 

 

 

 

 

Zázrak v černém domě

Rodinné účtování.

autor: Milan Uhde 
režie: Břetislav Rychlík 
dramaturgie: Josef Kovalčuk, Pavel Jurda 
scéna: Svatopluk Sládeček 
kostýmy: Markéta Sládečková 
hudba: David Smečka 
pohybová spolupráce: Ondřej Jiráček 
asistent režie: Petr KlariN Klár 

 

Osoby a obsazení

Otec, doktor Eduard Pompe: Pavel Zatloukal j. h. 
Matka, doktorka Pompeová: Marie Durnová 
Šárka, jejich dcera: Hana Tomáš Briešťanská 
Dušan, jejich syn: Tomáš Šulaj 
Viťka, jeho žena: Isabela Smečková Bencová 
Ivan, mladší syn Pompeových: Martin Siničák 
Taťána, jeho žena: Barbora Bezáková j. h. 
Soused, pan Křenař: Jiří Pištěk j. h.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 06 Květen 2018 06:34 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB