Konec roku na Provázku byl ve znamení adventu

Konec roku v Divadle Husa na provázku byl, jak jinak, ve znamení Vánoc. Současně i závěrem jedné výrazné éry významné brněnské experimentální scény. logo dhnp 50sezona krapkaNový rok, přinese vstup do již druhého půl století divadla, které při přirozeném střídání generací zůstává mladé a hledající. Začne předělem na hranici odchodu a očekávání.

 

 

 

Čtrnáctého prosince se herci souboru připojili vlastním programem v Mahenově památníku ke vzpomínkovým akcím 135. výročí narození Jiřího Mahena. Básník, spisovatel, knihovník a rybář byl životem spjat s Brnem a jeho kulturním dění. Při vzniku v roce 1967 si divadlo zvolilo název z titulu jeho knihy Husa na provázku, šesti filmových povídek, jakémsi protestu proti strnulosti divadla.

 

16. prosince k poctě režisérky Evy Tálské uvedlo divadlo „Betlém Studia dům“. Hrálo se na schodech před sv. Michalem na Dominikánském náměstí. E. Tálská (1944) jako jediná žijící z  trojice režisérů spolu s Peterem Scherhauferem a (1942-1999) a Zdeňkem Pospíšilem (1944-1993), byla u vzniku scény a slavného období divadla v sedmdesátých a osmdesátých letech.

 

17. prosince, v předvečer úmrtí Václava Havla na jeho počest byla uvedena Česká mše vánoční Jakuba J. Ryby. Václav Havel s brněnskou experimentální scénou navázal nejen spolupráci, ale i těsný osobní vztah. Ještě za předchozího režimu navázal kontakt a spolupráci dramaturg Petr Oslzlý. Havel jako autor, samozřejmě utajený, se představil při premiéře scénického časopisu Rozrazil 21. října 1988 o Rašínově noci z 27. Na 28. října 1918. „ Zítra to spustíme“ – titul, tehdy přiléhavě i blízce futurologický.betlem plakát

 

Tradicí předvánočního času „ v Huse“ se stalo uvádění Pitínského „Betlému aneb Převelikého klanění sotva narozenému Jezulátku“. Zájem publika je vždy mimořádný, tentokrát se odehrálo celkem osm představení. J. A. Pitínský napsal hru v listopadu roku 1989 právě pro režiséra V. Morávka. Ten ji v atmosféře dnů znovunabyté svobody s velkou odezvou uvedl 20. prosince 1989 s Dětským studiem v Divadle Husa na provázku. Ke hře se vrátil v roce 2006 opět zde. Obnovenou premiéru divadlo s velkým úspěchem uvedlo 15. prosince 2006 v tehdy rozestavěné Národní budově v New Yorku. Česko-anglický Betlém vzbudil velký ohlas nejen u krajanů, ale také u amerického publika. Nové nastudování je z roku 2012. Od té doby je uváděno každoročně nejen na brněnské scéně, ale na řadě jiných míst. Inscenace tak vlastně provázela a lemovala celé dlouholeté působení Vladimíra Morávka, kdy soubor vedl. Nyní jako by se stala i symbolickou tečkou za jeho érou uměleckého šéfa a režiséra Divadla Husa na provázku.

 

S koncem roku Vladimír Morávek odchází, jeho zdejší působení končí. První působení, současně i první stálé angažmá, je ohraničeno roky 1989 až 1995. V roce 2005 se vrátil do „Husy“ již jako uznávaný, úspěšný režisér s řadou ocenění nejen divadelních. S nástupem pokračoval v pozoruhodném projektu Sto roků kobry, s jehož realizací v DHNP začal dva roky předtím. Pozoruhodný projekt inspirovaný dílem F. M. Dostojevského bývá považován za vrcholný v letech Morávkova působení na této scéně. Jeho podpis stojí za více dalšími zajímavými projekty a inscenacemi.

 

Dlouhé období Morávkova působení v Huse na provázku se jistě stane předmětem pozdějších hodnocení, věřme věcných, nezaujatých, co nejobjektivnějších. V souvislosti s jeho odchodem možno říci a třeba konstatovat, že Husa na provázku dnes disponuje velmi kvalitním hereckým souborem. Třebaže je experimentální scénou s tituly a zpracováním, z nichž jen některé osloví širokou paletu diváků, hlediště bývá prakticky vždy zaplněné. Soubor se dokázal vyrovnat se slavnou minulostí, a na předchůdce úspěšně navázal. Divadlo zachovalo jistou kontinuitu, má osobitou tvář, nese dál uznávanou značku, ví se o něm, je v obecném povědomí řadou představení a akcí, jimiž vystupuje ze scény navenek. Po Morávkovi jako uměleckém šéfovi a režisérovi zůstane zřetelná stopa v řadě výjimečných inscenací jak v jeho režii, tak realizací režisérů hostujících.

 

Jeho inscenace kladly na herců vysoké, všestranné nároky, a ti je zvládali dokonale, do detailů. Divák byl někdy až ohromen gejzírem barevnosti a obraznosti při precizností provedení, jak je do detailu žádala od aktérů režie. V některých z posledních inscenací jako by však formální stránka až zahlcovala a „šifrovala“ vlastní sdělení. Morávek přitom na experimentální scéně dokázal připravit inscenace, které umí oslovit snad každého, aniž by slevily z kvality a pojetí moderního divadla. Za všechny legendární Balada pro banditu. V nelehkém srovnání s minulostí jedinečně obstála. Jiná, než ta někdejší, svá a stejně jedinečná! Jmenovat by bylo možno řadu dalších. Ostatně, platí i pro vánoční Pitínského Betlém.

 

Příčiny rozchodu zbytečné rozebírat, stačí konstatování, že období vzájemné kooperace a spolupráce režiséra a souboru prostě vyčerpalo svůj čas, naplněný jistě i mnohým ku prospěchu obou. Soubor dozrál a přeje si vykročit dál novými cestami, Morávkovi jistě nikdo nevezme, že Huse na provázku dal celé své srdce. Sebe sama a se vším. Za dobré, co se mu podařilo, mu náleží dík. K životu rozchody patří, nějak sám tak v jednom z rozhovorů vyslovil.

 

Jsou dny, kdy je třeba přestat myslet přísně účelově. Kdy je třeba se zastavit. Kdy je třeba uklidit v domě, vyjít na zápraží – a zpívat. Adventní svátky jsou výjimečnou událostí a také jedinečnou příležitostí, kdy se sejít a slavit, ale také, kdy se zamyslet.

 

Tak stojí v průvodním slovu k inscenaci k tradiční vánoční inscenaci. Pak už nový rok. Souboru i odcházejícímu přejme nový dech i sny a sílu k novým cílům. Je na co navazovat.

 

 

BETLÉM

aneb

Převeliké klanění sotva narozenému Jezulátku

 

Realizační tým

Napsal                  Jan Antonín Pitínský

Režie                    Vladimír Morávek

Hudba                  Karel Albrecht a vánoční koledy všeho druhu

Výprava               Martin Ondruš s použitím koláží Miroslava Huptycha

Kostýmy              Eva Morávková

Dramaturgie      Lucie Němečková

Stručná historie inscenace

Hru Betlém aneb Komedie o narození napsal v listopadu 1989 Jan Antonín Pitínský přímo pro režiséra Vladimíra Morávka. Ten ji uvedl  první dny svobody2 0. prosince 1989 s Dětským studiem v Divadle Husa na provázku. Byla to tenkrát slavnost nově nabyté identity města. Procházkova síň praskala ve švech, všude šlehaly ohně a zpívalo se a dupalo se a věřilo se. K Betlému se režisér Morávek vrátil v roce 2006 opět v Huse na provázku. Obnovenou premiéru divadlo s obrovským úspěchem uvedlo 15. prosince 2006 v tehdy rozestavěné Národní budově v New Yorku. Česko-anglický Betlém se tehdy setkal s velkým ohlasem nejen u krajanů, ale i u amerického publika. Zbrusu nové nastudování mělo premiéru 14. 12. 2012 v Brně na hlavní scéně Divadla Husa na provázku. Od té doby hraje se prakticky každoročně s velkým úspěchem na různých místech – prvních dvacet minut přitom  pod katedrálou svatého Petra a Pavla, v Denisových sadech,  několikrát taky v Červeném  kostele

Podařilo se nám vytvořit působivou betlémskou slavnost, která přinesla divákům v jednak kulturní zážitek – jednak chvíli meditace. Mystérium o obnovené naději a o tom, že nikdo nebude sám, jsme inscenovali jako křehkou, místy i komediální, nápaditou vánoční podívanou se zázrakem. Tento náš přístup v průběhu let velmi ocenili diváci i kritika.

 

:

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB