S Pavlem Kohoutem nejen o literatuře

Share on Myspace


Vitězný únor inscenace Hr KrálovéV úterý 21. listopadu se v podvečerních hodinách v pražské kavárně EMA konalo autorské čtení Pavla Kohouta (*1928). Dorazivším zde četl ze své divadelní hry Vítězný únor, která měla světovou premiéru 29. října 2016. A nezůstalo pouze u čtení.

 

 

 

Sám dramatik je bezesporu emblematický autor druhé poloviny 20. století, jenž si prošel snad všemi myslitelnými polohami politických názorů a postojů, jeho životní příběh by mohl manifestovat radikální proměnu vedoucí k poučení se ze svých fatálních chyb i selhání. V době reálného Vítězného února byl nadšeným komunistou, kterým zůstal i v době monstrprocesů na začátku 50. let. Současně byl rovněž šéfredaktorem časopisu Dikobraz, který se za jeho vedení stal nástrojem satiry usměrněné v duchu dobových ideologických a propagandistických schémat. (1) Kohout byl zkrátka přesvědčený dogmatik. Po zkušenostech následujících let se stal reformním komunistou a vůdčí postavou tzv. pražského jara. Po jeho potlačení invazí vojsk Varšavské smlouvy byl jako jeden z tisíců dalších z Komunistické strany Československa vyloučen a byla mu zakázána publikační činnost. V dalších letech se stal iniciátorem vzniku Charty 77 a jedním z jejích prvních signatářů. V roce 1979 byl jemu i jeho manželce povolen výjezd do zahraničí, konkrétně do Rakouska. Návrat do vlasti mu však byl znemožněn, pro Husákův normalizační režim se stal příliš nepohodlným. 

 

 

Devětaosmdesátiletý dramatik četl ze své hry dvě scény. Přítomný byl rovněž i režisér Břetislav Rychlík, který toto drama inscenoval v královéhradeckém Klicperově divadle. Inscenování Kohoutovy hry právě v Hradci Králové má svou paradoxně-historickou konsekvenci. Klicperovo divadlo neslo dlouhá desetiletí název Divadlo Vítězného února.

 

Pavel Kohout dal svým čtením vyniknout užitému blankversu, který je odpovědný za podtitulek „Alžbětinské drama z léta Páně 1948“. Jednotlivá čtení scén byla proložena diskuzemi s autorem hry i s jejím režisérem. Otázky k obsáhlému dílu i rozporuplnému životu Pavla Kohouta kladla Klára Kudlová z Ústavu pro českou literaturu AV ČR, která se společně s Evou Soukeníkovou postarala i o organizaci celého večera již 15. (po)čtení u EMY. Komorní, zároveň však uvolněná a otevřená atmosféra byla podpořena lehkým bičováním deště do prosklené stěny kavárny, a dávala tak pocítit jistou naléhavost (v kontextu současného politického vývoje) stále aktuálnější Kohoutovy hry. Ta se věnuje již mnohokráte zpracovaným událostem předjaří roku 1948, kdy se intrikami a neschopností demokratických politiků spolupracovat podařilo KSČ legálně převzít veškerou moc ve státě, a uzavřít tak celou zemi za nepropustnou železnou oponu.



Apely obou hostů večera, které zazněly v diskuzi, by však dle mého názoru neměly zůstat pouze v myslích skromného počtu posluchačů, kteří do kavárny dorazili. Pavel Kohout poukazoval na zázračnost projektu Evropské unie, zároveň ale připomněl nezbytnost tento projekt udržovat, a to za jakoukoliv cenu. Zmínil i nadčasovost, se kterou se pokoušel v polovině 15. století podobnou celoevropskou instituci vybudovat kališnický král českých zemí Jiří z Poděbrad. Současně však varoval před narůstajícím počtem aktuálně probíhajících malých a tichých společenských změn, které dle jeho vlastní zkušenosti (a zrovna Pavlu Kohoutovi to můžeme věřit!) získávají určité podobnosti s historickými událostmi, které vedly k velkým a hlučným změnám. Na závěr si cynicky a pateticky dovolím Pavla Kohouta citovat: „Umění a literatuře se daří nejlíp, když se společnosti daří nejhůř.“ Trošku vysoká cena, chce se mi dodat...

 

 

(1) SVOBODA, Richard: Dikobraz In: Ústav pro českou literaturu AV ČR Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Praha: ÚČL AV ČR, 2002, aktualizováno 31. 5. 2006 [cit. 27. 1. 2017]. 

 

 

Fotografie z akce:

kohout2kohout1kohout3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 01 Prosinec 2017 13:00 )