Žena ve třech obrazech: Pitínského Triptych v Divadle Husa na provázku

Share on Myspace

Triptych program Husa na provázkuHusa na provázku uvedla v premiéře 13. října inscenaci J. A. Pitínského s názvem Triptych. Matka, Služka, Panna. Aneb jak dobře zahrát malého nácka. Režisér se volně inspiroval souborem tří jednoaktovek skloubených operou Giacoma Pucciniho Il trittico v jednom představení.

 

 

Obdobně chtěl Pitinský spojením tří rozličných témat a ústředních postav, které ovšem pojí něco společného, dosáhnout většího konečného účinku. Hned úvodem možno říci, že záměr se podařil. Závisí ovšem i na divákovi, jak hru sám vlastním viděním percipuje, uchopí.  Představení, které jsem zhlédl (11. 11.) sklidilo nadšený aplaus.

 

Úvodní část triptychu Matka (v podání Ivany Hlouškové) se odehrává v přesněji neurčené době, časově ne vzdálené. Evokuje Německo před nacistickým převratem. Vlastní scéna si vystačí s velmi malým, možno říci až klaustrofobickým prostorem vyvýšeného minijeviště – bizarně působícího „pokoje“. Dominantou je skříň, sloužící jako dveře, jimiž se vchází, je také výchovným prostředkem, ale i místem, odkud se již nemusí vyjít ven. Ústřední postavou je dominantní, tvrdá, své okolí ovládající a terorizující matka. Venku se schyluje k revoluci, objevují se letákové výzvy, blíží se změna, která, zdá se, ji neoslovuje. Když však dojde k převratu, po krátkém přemlouvání, bez velkého nátlaku přebírá a strojí se do uniformy zřetelně nacistické. Úvodní část časově zabírá první půli inscenace, snad mohla být kratší. Závěr divák předvídá, vlastně byl předem upozorněn, nepřekvapí.

 

Po přestávce diváka téměř šokuje (avšak příjemně), radikální proměna scény v naprostém kontrastu se stísňujícím, bizarním „pokojem a tomu odpovídajícími dialogy“. Náhle máme před sebou rozlehlý, možno říci salon z počátku dvacátého století. Slovník postav, nyní ve volnějším prostoru je uhlazenější,  bezduché blazeované fráze s přežívající veteší slov, při verbálních střetech s vrch již nabývajícími myšlenkami rovnosti, demokracie, mají i dost společného s předchozím obrazem. Sem k představitelům „starého světa“ je do služby přivedena svou matkou dcera. Marně práci služky odmítá, podléhá nátlaku. Sladkobolná romance, ovšem krásně zrežírovaná a zahraná jen s jemným nadhledem a nadsázkou. Láska mladého pána, jak jinak, brzy končí.  Naděje na změnu mizí, objevuje se možnost návratu. Je tu opravdový nápadník, muž blízký postavením. Služka (Tereza Marečková) má již sbaleno, chystá se za ním odejít, podlehne však přemlouvání paní. Zůstane. Než se vzpomínka na krátkou romanci i naději obrací v tragédii.

 

Střední část je velmi precizně a detailně propracována, Triptych tu graduje a kulminuje.  Závěrečné, velmi sugestivní vyvrcholení přináší však nedlouhá závěrečná část. Panna – Johanka z Arku (v podání Růženy Dvořákové), pod nátlakem odolává výslechu a pronáší svou závěrečnou obhajobu s neměnným přesvědčením. Fascinující konečnou tečkou se stává House of the Rising Sun kapely The Animals ze zlatých šedesátých v dramatickém a podmanivém přednesu představitelky Panny. 

 

Pitinský propojil trojici rozdílných předloh: svou hru Matka, román Anna Édešová  D. Kosztolányiho  a scénář filmu R. Bressona Proces Jany z Arcu. Výsledkem je pozoruhodná inscenace. Kontrastem různých žánrů podtrhuje o to expresivněji různost podob jednání jedince, zde ženy vystavené silnému sociálnímu tlaku. Situace, v níž se všechny tři hrdinky ocitají, má společné jádro, v mnohém se však liší. Sociální pozicí, utvrzenou sociální rolí a vlastní povahou každé z nich. Zatímco první při nátlaku rozpoznává a přijímá, co je jí v podstatě vlastní, druhá kolísá, dočasně se podřizuje, nakonec volí tragicky zkratovité řešení, třetí, trvá na svém, odmítá se podrobit nátlaku, následuje své hlasy…

 

Interpretací možno najít více, inscenace by jistě zasloužila podrobnější zamyšlení. Velká pochvala náleží triu v ženských rolích. Ivana Hloušková je stálicí a hvězdou souboru. Nezklame nikdy, i zde strhla svým výkonem. Tereza Marečková v roli služebné vynikající, potvrzuje svůj výrazný nejen herecký, ale i pěvecký a pohybový talent.  Růžena Dvořáková kratším „vstupem“ dokázala slovem mluveným i zpívaným dát představení přesvědčivou dramatickou tečku. Ostatní, bez čeho by se ústřední ženské role neobešly, obsadili pánové Ondřej Kokorský, Vladimír Hauser (Na Provázku nejdéle ve služebním poměru), Milan Holenda a Martin Donutil. (Po nedlouhém čase výrazná tvář souboru). Perfektně se rolí zhostili naprosto všichni, opět potvrdili, že Husa disponuje výborným hereckým ansámblem.

 

Scéna nese podpis Petra B. Nováka, kostýmy jsou dílem Terezy Hrzánové a Romany Redlové, dramaturgie: Simona Petrů.

 

 

Obrázky z představení:

hra Triptych obr 1hra Triptych obr 2

 

 

 

 

 

 

 

hra Triptych obr 3hra Triptych obr 4

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.