Vykastrovaný stín Karáskovy filozofické pohádky

Sen o říši krásy foto festivaly eu„První české queer fantasy drama" stálo v anotaci divadelního představení s názvem Sen o říši krásy, které mělo 31. ledna svou premiéru ve Venuši ve Švehlovce. Rovných 110 let staré drama Jiřího Karáska ze Lvovic (1871–1951) nastudoval soubor Depresivní děti touží po penězích pod režijním vedením Jakuba Čermáka. (foto vlevo z představení)

 

 

Text této „čínské pohádky o dvou dějstvích", jak zní podtitul hry, která vyšla knižně poprvé v roce 1907 (avšak na jeviště se dostala až roku 1911 v rámci zahajovacího představení Intimního divadla na Smíchově), má dnešní čtenář – na rozdíl od velké části dalších Karáskových děl – k dispozici v nezvykle reprezentativní podobě. Spolu s trojicí her jiných autorů byl totiž Sen o říši krásy zařazen do jednoho ze svazků knižní řady Česká knižnice, nesoucího název Pohádkové drama a vydaného Nakladatelstvím Lidové noviny v roce 1999. Což je dobrá zpráva pro ctitele tohoto dekadentního spisovatele, kritika a sběratele, nikoliv však pro současné inscenátory dotyčného kusu, jejichž přístup vskutku nelze nazvat právě pietním.

 


Příběh odehrávající se „v neurčitém století v chimérické říši, kde není nic mimo Krásu a kde nejkrásnější je zároveň Císařem", v prostředí laděném do „stylu jakoby mytické a legendární Číny", se v nehostinném sále Venuše ve Švehlovce dočkal snad až příliš minimalistického ztvárnění. Finančními limity diktované úlitby, co se týče dekorací, kostýmů a rekvizit, však divák tvůrcům nakonec rád odpustí. Nelze ostatně popřít, že Karáskovo drama trpí až přebujelým ornamentalismem, který činí jeho výpravu v autorem předestřené podobě takřka nerealizovatelnou, a již při jeho prvním uvedení kritika litovala, že před marnou snahou zhmotnit dramatikovy fantastické představy nebyla dána přednost pouhému náznaku. Potud by tedy ani dnes nebylo třeba vážnějších výtek.

 


Nad čím ovšem zůstává rozum stát, je nemístný vpravdě zbytečný zásah inscenátorů do původní koncepce celé hry. Nejde přitom o vcelku ospravedlnitelné krácení textu, jehož neotřelý jazyk (Dalibor Tureček hovoří o „básnicky vytříbené rytmizované próze") naštěstí zůstal zachován, nýbrž o radikálně odlišné pojetí celého dramatu. Neodmyslitelná vrstva homosexuálních motivů byla ztenčena, respektive podkopána tím, že všechny postavy, svěřené v originále mužským hercům, ztvárnily nyní ženské herečky (které s výjimkou Vandy Hybnerové v hlavní roli nepodaly právě přesvědčivý výkon). Gay nebo lesba, řeklo by se – a z hlediska přítomnosti „aktivistického" apelu na tom opravdu tolik nesejde. Ale jaký význam dotyčná úprava vlastně měla? Notabene, když vcelku nápadité kulisy, pracující s obrazovým i hudebním materiálem a světelnou projekcí, stejně jako nová jména postav – Dorian, Adrian a Manfred – odkazují k uměleckým dílům tematizujícím mužskou homosexualitu (vedle Viscontiho snímku Smrt v Benátkách též ke Karáskově vlastní trilogii Romány tří mágů)? Vyjádření režiséra – „líbilo se mi tam nechat tu homosexuální linku, ale zároveň jsem to nechtěl obsazovat muži, to mi přišlo v současnosti už banální" – raději nekomentovat...

 


Inscenace Sen o říši krásy sice záslužně připomíná osobnost Jiřího Karáska ze Lvovic a jejím tvůrcům nelze upřít ani snahu o co nejpoutavější ztvárnění jeho „pohádkového" příběhu, se skutečnou podstatou Karáskova dramatu se však – do značné míry vlastní vinou – v posledku spíše míjí. Sám autor si však budoucí ideální drama nakonec představoval jako drama knižní a jeho pravověrní ctitelé naštěstí mají v tomto případě kam sáhnout.

 

 

Sen o říši krásy / Venuše ve Švehlovce (Depresivní děti touží po penězích)
Premiéra: 31. 1. 2017
Autor hry: Jiří Karásek ze Lvovic
Režie: Jakub Čermák
Výprava: Tomáš Vavříček, Renee Vidourková
Hudba: Soňa Tichá
Hrají: Vanda Hybnerová, Josefína Dušková, Radka Fidlerová, Zoja Oubramová, Hana Müllerová

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 13 Listopad 2017 11:06 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB