Recenze: Smrt ministra

Email Tisk PDF

 

Jurík plakátScénické čtení je divadelní žánr s asi dvousetletou tradicí, s nímž se často setkáváme kupříkladu v repertoáru oblíbeného pražského divadla Viola, ale i na mnoha jiných malých divadelních jevištích. Předpokladem úspěšnosti každého uváděného představení je přitažlivá literární předloha přepracovaná do scénáře, jeho dokonalá interpretace (většinou prostřednictvím jednoho či dvou aktérů) a nápaditá režie. Ta může pracovat kromě přednesu jen s hudebními předěly (možný i další interpret), zvukovými vložkami prezentujícími auditivní kulisou reálné prostředí děje a někdy také s výtvarnými prvky doplňujícími statickou scénu.

 

 

To vše se podařilo skvěle skloubit režisérce Ireně Žantovské, která sáhla po biografické novele známého slovenského novináře, publicisty a spisovatele Luboše Juríka (*1947) Smrť  ministra (Matice slovenská, 2011). Jde o strhující líčení poslední noci ministra zahraničních věcí Dr. Vlada Clementise před jeho popravou. Clementis (*1902) byl slovenský levicový intelektuál, politik, a diplomat, který se už během studia na pražské právnické fakultě stal členem sdružení slovenských socialistických studentů a od roku 1924 se významnou měrou podílel na vydávání slovenského kulturního čtvrtletníku DAV, orientovaného marxisticky. V témže Clementis pro LtNroce vstoupil do KSČ, z níž byl (pro kritiku paktu Molotov – Ribbentrop) koncem roku 1939, už ve francouzském exilu, vyloučen. Válku prožil v Londýně v zahraničním vysílání BBC. Po návratu do osvobozené vlasti byl znovu přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí ČR. Po smrti Jana Masaryka v březnu 1948 převzal jeho křeslo v poúnorové Gottwaldově vládě. V lednu 1950 byl zatčen, obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu a ve vykonstruovaném procesu s Rudolfem Slánským a spol. 3. prosince 1952 oběšen.

Strhující Clementisův vnitřní monolog, v němž rekapituluje svůj život a uvažuje o smyslu všeho, oč usiloval, přesvědčivě interpretuje charismatický Marko Igonda (*1974), slovenský herec, který v roce 2004 přesídlil do Prahy a vyměnil slovenská jeviště za pražská, včetně ND, Letních shakespearovských slavností a dalších. Známe jej i z televizní obrazovky a filmového plátna. Ve Smrti ministra podal obdivuhodný výkon a mimo jiné mistrně využil své dvojjazyčnosti. Ve zvukových nahrávkách prezentujících dialogy Clementise s žalobcem a také obhájcem, který mu přijde do cely oznámit, že jeho žádosti o milost nebylo vyhověno, střídá slovenštinu s češtinou, a to naprosto bezchybně. Kromě zmíněných dialogů pracuje režisérka i s nahrávkami hudebních předělů, které jsou vkusně a nápaditě vybrány. Zahrnují úryvky z děl vážné hudby, ale i dobových budovatelských písní. Podtrhují emotivnost přednášeného textu a dodávají mu autenticitu.

Scénické čtení Smrt ministra je mimořádně působivou inscenací a přestože trvá více než hodinu (bez přestávky), publikum si ani na chvíli nevydechne a nevnímá reálný čas. Irena Žantovská potvrdila, že tento jevištní žánr umí. V loňském roce uvedla ve smíchovské Portheimce skvělé scénické čtení k 700. výročí narození Karla IV. s výborným Jiřím Klemem a předěly z dobové hudby.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 08 Září 2017 10:19 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB