Ruská dramatička o současném Rusku: Lenin není OK, zabil cara

Email Tisk PDF

 

Xenie Dragunská foto livejournal comUž měsíc je nesnesitelné vedro. Požár ničí lesy, vesničané se modlí za déšť a v bažinách se trápí příšera. Do vyprahlé vesnice Dvorky přijíždí za svým milencem Nikitou moskevská sběratelka národopisného folklóru Marina Derbarendiker. Ruská duše se rozpíná do široka jako step…

 

 

 

To je krátký popis z anotace k divadelní hře ruské autorky Xenie Dragunské „Pocítění vousů“ (překlad Tereza Krčálová), kterou u nás v roce 2005 uvedlo divadlo Disk (Divadlo divadelní fakulty AMU). Autorka k této hře uvádí: „Když jsem byla malá, tak jsem vždycky chtěla být klukem. Myslím, že vousy člověka zkrášlují, dávají mu šmrnc. Líbí se mi vousatí chlapi. Vousy, to je pro mě něco mystického. Jak rostou… jako houby. Houby, když rostou, tak protlačí i asfalt. A vousy jsou něco podobného.. je to příroda..". Hra se odehrává kolem roku 2000 v jedné ruské vesnici uprostřed močálů, podle autorky vedle stále žijí jak živí, tak ale i mrtví. Tím chce Dragunská říci, že neustále se odvíjí drama nerozdělitelných vztahů mezi minulostí, současností a budoucností. Podtrhuje nepochybnost ruské „konstanty“, která vždy existovala, existuje a bude existovat.

V tomto smyslu je i veden krátký rozhovor v srbském listu Politika, který byl uskutečněn u příležitosti premiéry uvedené hry v Bělehradě. Překládáme a uvádíme rozhovor, neboť nabízí zajímavý a pro nás neobvyklý pohled ruské intelektuálky na současnou podobu této země. Ostatně samotná osobnost autorky je zajímavá.

 

Gogol, Tolstoj, Čechov... prochází jako duše ruským dramatem. Jaký je vztah současných ruských autorů k literárnímu ruskému dědictví a historii?

V současnosti se Rusko nachází ve velmi citlivé a delikátní situaci ve vztahu ke své historii. Každý si naše dějiny interpretuje podle svých momentálních potřeb. Například moje generace zažila výklad, kdy děkebristé (důstojníci petrohradských pluků usilující o změnu režimu v Rusku) byli bráni velmi pozitivně, zatímco dnes se na ně díváme v negativním pohledu. Ve škole jsme se učili, že „rudí“ – rudoarmějci byli pozitivními osobnostmi, zato dnes je podávána spíše již zpochybňující jejich role. Pravda, takto to vidí v současnosti jen určitá skupina historiků. Když se jedná o Lenina a Velkou říjnou revoluci dochází na rozdíl od minulosti k naprosto odlišnému pohledu. Lenin představuje negativum! A proč tomu tak je? Důvod je, že zabil cara, to se mu dnes vyčítá. Dnes jsme v Rusku dospěli k tomu, že Stalin se stává pozitivní osobností kvůli vítězstvím a válečným zásluhám, zatímco vše ostatní, co s ním bylo spojováno, na to se rádo zapomíná. Co je důležité, dnes neexistují jednotné učebnice dějepisu. V různých regionech, jednotlivých městech máme rozdílné učebnice.

 

Vaše divadelní hry se ve svém obsahu zabývají nedostatečnou mezilidskou komunikací a také příčinami toho, že si stále méně rozumíme. Co je tedy příčinou tohoto stavu?

Dříve jsem se vždy dočetla, že to je něco špatného. Nyní, když mám padesátku za sebou, zjistila jsem, že nic na tom špatného není. Naopak začal mi vadit přetlak komunikace a ani dnes příliš netoužím více komunikovat. Jsem ráda sama. To je můj svět fantazie, který se mi bohužel nedaří zrealizovat. K tomu musím poznamenat, že nyní v Rusku panuje absolutní matriarchát. Těžko se to vysvětluje, ale když byste žili v Rusku tak to pochopíte – na všech klíčových pozicích jsou ženy. Především pochopitelně v rodině, neboť ruská žena toho hodně snese a vydrží. Jsme velice schopné, umíme si se vším poradit a lépe se všemu přizpůsobíme. Obvykle to vypadá tak, že žena dokáže absolutně stát na svých nohou a vedle sebe má infantilního muže. Ve skutečnosti jej musí stále podporovat a táhnout životem. Tak to má být – tak je nám ženám zde souzeno. I když musím poznamenat, že v současnosti se bohužel rodina stala jakýmsi pozůstatkem minulosti. Rodina se stala předsudkem.

 

Přesto, ale tvrdíte, že jste osamocená! Když píšete svá dramata… ztotožňujete se se svými hrdiny? Prožíváte jejich osudy a emoce?

Je tomu tak. Cítím se osamocená. Nerada jdu mezi „svazáky“, abych to řekla obrazně. Nesnáším, být členem nějaké skupiny a neholduji kráčet podle organizovaného načrtnutého plánu. Pochopitelně, že ale mám řadu přátel mezi umělci, dramatiky, a to především mezi lidmi, kteří mají umění jako povolání. Třeba jsou to lidé kolem divadla „Dok“, které se zabývá současnými problémy společnosti, jako migrační krize, utečenci nebo demonstranty, kteří v ulicích protestují proti současnému režimu. Někteří tito demonstranti jsou již tři roky ve vězení.

 

Žijete a pracujete v Moskvě. Jaký je obraz současného Ruska?

Rusko je ohromná země. Pro Moskvu platí, že žije v jednadvacátém století, velká města žijí ve dvacátém a provincie se potácí v devatenáctém století.

Neumím to dostatečně vysvětlit, proč nefandím režimu, ale je to tak. V malých městech se žije špatně, jsou tam zavírány továrny, ale to se děje i jinde. Lidé z těchto malých měst jsou nucení je opouštět a odcházejí do větších, kde hledají štěstí. To si myslím, že je špatně.

Moskva je velkoměsto a oficiálně se říká, že má kolem 15 milionů obyvatel, ale možná, že je to ještě více. Bez ustání se tu něco stále buduje. Každý rok se rekonstruují chodníky a člověk má z toho všeho dojem, že stát neví, co s penězi a tak stále něco obnovuje. Přitom někde v menším městě teče skrze střechu, v nemocnicích pacienti se nemohou léčit, neboť nejsou peníze na jejich pobyt ani léky. Zřejmě největší charakteristikou dnešního Ruska je velká propast mezi bohatými a chudými.

 

Jaký je stav současného dramatu a umění v Rusku?

Naštěstí stále „květy kvetou“, ale pochopitelně, že se najdou ti, kteří si budou stěžovat. Především jsou vzdechy nad nedostatkem peněz. Přesto je umění u nás v neustálém pohybu a tvůrčím rozmachu. Je zde mnoho spisovatelů a to různých žánrů. Co se týče divadla, existuje rovněž řada tematických divadelních festivalů, které jsou určeny současné dramatické tvorbě, což je velice pozitivní. Pro představu v Rusku máme více jak deset festivalů věnovaných výhradně současné ruské tvorbě a regionální festivaly platí místní úřady. Ministerstvo kultury pomáhá v jejich organizaci a snaží se podpořit současné autory. Je v tom však jedna chybička, že pomáhají v autorské tvorbě, ale nikoli již k provedení inscenace v divadle. Stejně ale platí, že si divadla nakonec sama určí, co budou hrát.

 

Xénie Viktorovna Dragunská (*1965) je ruskou dramatičkou, scenáristkou a známou dětskou spisovatelkou. Je členem ruského Pen-centra a sekretářskou ruských divadelních umělců a předsedkyní divadelních dramaturgů. Pochází z rodiny spisovatelů a její manžel i dcera jsou rovněž známými spisovateli.

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 17 Květen 2017 12:50 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz