Forman (85) a Amadeus čili Mravoliční otcové krát chudí Mozartovi vrstevníci

Email Tisk PDF

Mozart Salieri dle Puškina foto youtubeMiloš Forman se narodil 18. února 1932 a letos, jak vzpomenete, slavil pětaosmdesátku. Nejznámější jeho film Amadeus ovšem a samozřejmě není jen jeho dílo a vše kupodivu začalo již v Rusku. U Puškina.

 

 

 

Už Puškin totiž napsal (historii překrucující) hru Mozart a Salieri.

Korsakov ji později zhudebnil. Nu, a roku 1979 se všeho chopil anglický dramatik židovského původu Peter Shaffer (1926–2016), a to tak umně, že byl za výsledný produkt roku 2001 povýšen královnou do šlechtického stavu.

Drama bylo česky uveřejněno roku 1982, ale teprve Formanův film (1984) zatavil tuto vylhanou variantu Mozartova a Salieriho života do našich bezelstných mozků. O hře a filmu bylo od té doby napsáno hodně, my se ovšem pokusme o zkratku.

 

A) Amadeus a stáří našich mravoličných otců

Sám Wolfgang Amadeus Mozart (1756–1791) je ve věci pochopitelně nevinně, ale nelze popřít, že měl otce, a každý, kdo zná film, vidí dnes, jak skladatelův tatínek přijíždí syna (a snachu) navštívit. Prvním ze záběrů jsou ovšem otcovy KONTURY předvedeny jako cosi ďábelského a dozajista upířího.

Sotva pak promluví, máme však před sebou osobnost rozumnou a hlavně praktickou. Důraz klade na nutnost vydělávat a dobře hospodařit. Nato odjede a umírá. Ale Amadeovi se zjevuje. Jak to? V soše KOMTURA, který přicházíval také za záletným Donem Giovannim alias tímtéž chlapíkem, jehož osud Mozart roku 1787 zhudebnil.

Následuje zvrat.

Mozartova strachu z otce si všimne Salieri (1750–1825) a dostane nápad. Předvedu se kolegovi a konkurentovi právě jako tato bytost. Jako otec-upír.

„Ó, čeho si žádáš, temný posle z temnot?“ ptá se pak (pomyslně) Wolfgang stínu.

„Slož rekviem," zní odpověď.

Mozart poslechne. Je to chyba! Práce mu totiž příliš nejde, a přece se na ni zafixuje a stínový netvor-pomahač jako by mu vysával sílu z žil. Ano, skrz rekviem. Svůdce a satan podal Mozartovi měšec, a tím jej požádal, aby zaprodal svou duši. A vyšlo to. Co víc, „otec“ se dokonce s Wolfgangem ve finále i vyspí. Doslova.

Mohl Amadeus odolat? Proč to nezvládl? Proč stín neignoroval? Proč před ním neuměl zavřít oči a proč se vlastně tak často vymezujeme právě vůči otcům? Nevím. Ale Amadeův táta hledí rovněž z pochmurného obrazu na zdi, i ptáme se: „Kdy už, Mozarte, sundáš to ďábelské plátno se zdi? A dokážeš to?“

Forman a jeho tatínek si, pravda, příliš v životě neřekli. Vlastně nic. Neměli šanci. Oba režisérovi rodiče zahynuli v koncentračním táboře, když byl ještě velmi malý; a to sice je strašné, nelze si nicméně nevšimnout, že jisté vztahové vzorce Forman dík tomu nemusil „sám za sebe“ nikdy řešit, ba řešil si je i natáčením Amadea.

Sám ale s otcem nikdy nebojoval, a nemohl tudíž v podobném utkání ani prohrát, ani zvítězit.

 

B) Amadeus a chudý „revolucionář“ téže generace

Moc Shafferova příběhu netkví však jen ve vztahu otec-syn. Jako protiváhu satana postavila totiž hra vedle Mozarta „mladíka z lidu", s nímž se ztotožní řada diváků, a tenhle plebejec za Amadeem přichází a fakticky chce, aby skladatel zadarmo zkomponoval dílo právě „pro lid“.

Tedy moment volby? Bezesporu. V tu chvíli má Mozart dvě možnosti, kam popojít. Které?

1. Chudý lid. 2. Satanův měšec. A všimněme si ještě něčeho. Když onen chudý mladík přijde za Mozartem a jeho ženou až do divadla, je setkání koncipováno obdobně, jako když Mozarta a snachu předtím navštívil otec! I nyní „snacha“ hledí na hosta, ale je to teď chudý mladík. Nu, a nepochybujme, že by tihle „tři generačně svorní“ zůstali za jiných okolností přáteli.

Co víc, Mozart by tím byl zachráněn. On však volí cestu měšce. Odmrští tak potenciálního kamaráda a vidí v něm jen (reálného) žebráka. A bohužel není ani pochyb, že tak jedná pod vlivem své vlastní bytné a její dcery-své ženy.

Ze začátku jsme přitom ovšem zahlédli i úsek Amadeova vztahu s jinou dámou. Zpěvačkou, již miluje Salieri. Nu, a klíčovou se tak stává i další scéna, ta na plese.

Zamilovaný Salieri prosí (ukryt za škraboškou), ať jen Mozart zparoduje u klavíru právě Salieriho. Nato je Antonio uražen ba zdeptán; ale vraťme se ještě jednou od měšce v rukou tohoto komtura i starého otce k mládí a vzpomeňme, jak Forman natáčel Amadea v socialistické Praze. Jistě, šlo o kontroverzi, nicméně... Právě v tomhle příběhu nelze nepostřehnout také mocné prvky toho, co režimu země sedělo. Ukazuje se, že Mozarta nezničilo ani tak vymezování se vůči otci, ale spíš vymezování se vůči měšci. A že se to navíc seběhlo ve chvíli, kdy Amadeus dostal šanci se „zachránit“ tím, že se přikloní k „mladíkovi z lidu". A ne, mladík penězi neplatil, ale přátelským souzněním platit mohl.

Otcova mravoličnost Amadea v skrytu sice také děsila a bil se i s tímto stínem, ale hle. Zde visí „boží lano“, jak by řekl věřící, a možná se můžeš zachránit. Jak? Přátelstvím s oním chudým mladíkem. A Mozart mohl jít lanu vstříc a „táhnout“ tak s vlastní generací proti mamonu zestárlých cyniků a vlastně i dle Lennonova hesla „nevěř nikomu nad třicet“. Jenže to neudělal.

Zanechme však podobných úvah, vždyť Formanův film má mnohem víc vrstev a rezonuje i dalším. Například otázkou: „Jaké jsou typické německé ctnosti?"

„Schopnost lásky,“ odpoví se zde.

„Není však schopnost lásky typičtější pro Italy?“ namítne kdosi.

Mozart protestuje a staví se dokonce i za němčinu co dostačující jazyk operního uměleckého díla a za „německé pojetí“ lásky. – Peter Shaffer a Miloš Forman to, věřme, mínili stejně vstřícně.

 

Mozart Salieri dle Puškina Mozart foto youtubeMozart Salieri dle Puškina Salieri foto youtube

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 09 Květen 2017 11:03 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB