Z brněnského divadelního dění: Šašek a syn, Divadlo Bolka Polívky

Email Tisk PDF

 

Polívka plakátPo autorské hře „DNA", ve které se Bolek Polívka na své brněnské scéně představil v duetu i „duelu" s dcerou, nyní se hraje stále vyprodaný „Šašek a syn". Zde se stává ústřední postavou syn Vladimír, talentovaný, také již úspěšný herec. Dostalo se mu role mladého bezprizorného šlechtice, před lety odloženého do ústavní péče. Nyní je na převýchově u starého klauna, krále na dvoře šašků. Ten panuje s klaunskou vrtošivostí i škodolibou krutostí, obklopen mučicími nástroji a popravčími stroji. Ocitáme se v jakémsi imaginárním prostředí, snad u samotného mistra kata Mydláře, nějaký čas po popravě českých pánů trestaných za zradu po nevydařeném stavovském povstání.

 


Mladý šlechtic, který nepoznal rodiče, je pln odhodlání dobýt svět, získat moc, slávu a lásku krásných žen. Vychovatel chce připravit následníka v šaškovské profesi. Není to snadné, už se zdá, že učedník skončí na šibenici. Nezalekne se, to je pro budoucího šaška výborná kvalifikace, vyhrává život. Podroben je ovšem tvrdé převýchově za využití klaunských mučicích nástrojů, jak je známe i z jiných Bolkových kreací. Horší však přijmout pravdu, že matkou byla královna, která se spustila s šaškem. Těžko smířit se s otcem i s vlastním životním posláním. Napomůže poznání, že šaškovstvím možno se dobrat vlastně ke všemu, co si původně představoval a přál. Samozřejmě klaunovsky jednoduše a chytře.
Hra volně navazuje na slavnou Polívkovu hru „Šašek a královna", ve které hrál s Chantal Poullain. Hra DNA, jak již název navozoval, byla o dědičnosti, vlivu prostředí i potýkání se s tímto dědictvím. Také o dnu, kterému se snad každý někdy přiblíží, a od něhož se nesnadno odráží zpět. Tak i Šašek a syn nemá být jednoduchou komedií, se smíchem od začátku do konce.
Námět a hlavní linku hry má autor dobře promyšlenu. „Odcházení" stárnoucího krále-kata-šaška s předáváním žezla mladému nástupci je výbornou kostrou příběhu. Funguje i evokace na Šaška a královnu. Syn Vladimír upoutal a sklidil potlesk za perfektní imitaci hlasu matky. Polívku juniora lze za odvedený výkon včetně přetrpěného mučení jen chválit. Otec v roli autora i režiséra mu poskytl dostatek prostoru, syn všestranně splnil, co od něj očekával, dal znát i o svém talentu pohybovém. Inscenaci vhodně doplňovala hudba Davida Rottera, který se přímo zapojil i do dění na jevišti. Role nerozsáhlé, avšak nezbytné zastala dvojice Barin a Fretti, za posily Ondřeje Klíče.
Bolek Polívka ponechal dostatek prostoru synu Vladimírovi, který potvrdil sílu genů a inspirativního prostředí. Očividně se bavil, klaunsky těšil radostí z mučení a chystaných poprav, včetně jedné šaškovsky dokonané. Střídal polohy ryze „bolkovské" s promluvou, někdy až „werichovského ladění", vícekrát si vtipně pohrál se slovními hříčkami. Divácká odezva (alespoň při repríze, kterou jsem viděl), přicházela někdy se zpožděním. Tak třeba vtipná, docela symbolická přesmyčka v záměně smetiště za kmetiště, v tichosti vyšuměla.
Reprízy jsou daleko dopředu vyprodané, nová inscenace potvrzuje stálou velkou popularitu a obdivuhodnou invenci „krále klaunů". Hra rozhodně nezklame, oproti předchozí DNA nepůsobí však tak kompaktně. Jsou místa, kde by bylo možno ku prospěchu věci přidat na hutnosti, krátit. (Např. protiválečný proslov mladého šlechtice). Autorské hry Bolka Polívky jsou vždy svátkem pro množství obdivovatelů jeho mnohostranného talentu. Inscenace, ve kterých je autorem, režisérem i hercem, navíc dávají možnost v průběhu uvádění detaily doladit, dopilovat.
Z dění v Divadle Bolka Polívky v posledních letech je také znát, že přichází s novými podněty, rozšiřuje nabídku, obohacuje dramaturgii, věnuje pozornost svým divákům a veřejnosti, vydává tištěné „Novinky" atp. Ze zajímavých akcí divadla vzpomeňme dnes již tradiční happeningový Den klaunů 1. dubna na apríla a výborné Kabarety s řadou talentovaných mladých mimů, klaunů a bavičů. V loňském roce se otevřela také letní scéna. Jediné, co stále vyprodanému divadlu chybí, je zásadní rekonstrukce a modernizace prostředí, ve kterém hraje. I zde se ledacos zlepšuje, jde to však velmi zvolna a ztuha, krůček po krůčku.

 

Z představení:

Polívka 1Polívka 2Polívka 3

 

 

 

 

 

 


Šašek a syn (premiéra 25. 2. 2017)
Autor a režie: Boleslav Polívka
Hrají: Vladimír Polívka, Bolek Polívka, Michal Chovanec, Jaromír Barin Tichý, Ondřej Klíč, Jiří Fretti Pfeifer, David Rotter.
Scéna: Jaroslav Milfajt

Kostýmy: Eva Jiřikovská

Hudba: David Rotter
Výroba: Olek Vašica

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 11 Duben 2017 15:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB