BITEF znamenal setkání Západ – Východ. Historie se opakuje?

Email Tisk PDF

 

plakat BitefČteme-li knihu, báseň nebo zhlédneme-li film, divadlo má to jen málokdy něco společného s politikou, a když jen vzdáleně. Možná to souvisí s tím, jak uměni uzavřené do sebe, ztrácí obsah a myšlenku. Ale pro změnu politologové hořekují, že politika také ztrácí obsah, myšlenky. Žijeme v době bez obsahu…

 

 

Konstatování, které zní jako otázka, na kterou je nutné odpovědět kvalifikovaně a s velkou erudicí. Nyní pohled do minula, neboť ne vždy tomu tak bylo a s nostalgií se vzpomíná. Oboje se často propojovalo a inspirovalo. Prezentujme toto na evropském, ne-li světovém fenoménu jakým byl kdysi BITEF  - Belgrade International Theatre Festival, který letos koncem září a začátkem října (24.9.-2.10.) oslavil své padesátiny.

Nejprve se vraťme o dvacet let zpátky, kdy v roce 1996 píše organizátorům BITEF náš tehdejší prezident Václav Havel. Uvádíme jen části (zbytek dopisu lze číst také online v Knihovně V. Havla):

Vážení přátelé,

jsem velmi rád, že se opět koná Mezinárodní bělehradský divadelní festival, přehlídka, jež si získala dobré jméno v kulturním světě nejen pro svou dlouhou tradici, ale především pro kvalitu a objevnost inscenací, které přinesla milovníkům divadla. Obecně považuji podobné přehlídky za nesmírně důležité nejen pro jejich schopnost obohatit kulturní výměnu, ale i proto, že jsou výrazem vůle komunikovat, projevem nezávislého myšlení a občanského angažmá…

…Kulturní hodnoty spojují naše země navzájem a zároveň i s celou Evropou. Pomáhají tak překonávat mnohé z toho, co by nás mohlo rozdělovat v jiných rovinách. Snad právě obnova zcela přirozených lidských vazeb a profesionálních kontaktů může být základem pro rekonstrukci vzájemné důvěry válkou a lidskými tragédiemi poznamenaných vztahů mezi zeměmi a národy bývalé Jugoslávie.

Milí přátelé, přeji festivalu BITEF úspěch a jeho divákům mnoho krásných divadelních zážitků.“

Toto píše Václav Havel po skončení války v Bosně a ještě předtím, než dochází k bombardování Srbska.

 

Co byl BITEF

Pro představení festivalu dejme slovo Sergeji Machoninovi, českému významnému kritikovi, který v šedesátých letech minulého století psal rovněž pro Literární noviny, jak on popisuje tehdy BITEF: „Jako úkol si vytkl organizovat každoroční zářijové setkání divadel z nejrůznějších zemí světa, v nichž se zvlášť zajímavě a výrazně manifestují nové divadelní tendence… BITEF má šanci nestát se ani efemérou jedné sezóny, ani značkou dlouholeté a spolehlivé festivalové nudy právě proto, že citované téma jednoho kulatého stolu by si mohl bělehradský festival vlastně vytyčit jako programové heslo.“ Machonin ve svém článku „Šance divadla“ v roce 1967 dále píše: „Tak se stalo, že organizátorům BITFF se do jejich průzkumné koncepce avantgardy 67 vešlo stejně indické divadlo Kathakali s tisíciletou pohybovou a znakovou kulturou v představení Rainajaiiy, jako vroclavské Divadlo-laboratoř s Grotowského inscenací Calderónova Vytrvalého prince, stejně pařížské divadélko Poche-Montparnasse s Weingartenovým Létem nebo anglické Divadlo glasgowských občanů s Wymarkovým Trojím obrazem, jako bukurešťské Divadlo komedie se známou Esrigovou inscenací Troila a Kresidy, stejně naše dvě divadla Na zábradlí (Proces) a Za branou (Tři sestry), jako divadlo amerických vyhnanců LivingThe-atre s Brechtovou-Sofoklovou Antigonou a vedle něho švýcarské Nouveau Théatre de Poche s Dürrenmattovou Svatbou pana Mis-sissippiho či slovinské Národní divadlo s Shakespearovým Králem Learem. Zvláštní večer byl věnován dokonce nedivadelnímu útvaru, recitaci poezie v podání sovětských básníků Achmadulinové, Boková a Registana.“

Tak to skutečně bylo a BITEF se stal setkáním avantgardního divadla z celého světa. Ovšem co stojí za touto jednoduchou konstatací, je skutečnost, že v době studené války se zde setkávali umělci jak z Východu, tak ze Západu a našli společnou řeč. Opět jednoduše řečeno, ale kdo žil v té době, umí si představit, o co zde šlo. Dokumentují to tehdejší slova herečky Hany Maciuchové, která hodnotí jak velký význam měl tento festival pro české divadlo: „Přišel rok 1968 a já v té době byla v angažmá v Divadle za branou. Vyjeli jsme tehdy na prestižní divadelní festival BITEF do Bělehradu. Tam divadlo dostalo mnoho nabídek a díky hostování jsme až do prosince ’68 jezdili po celé Evropě.“

Stejně tak zaznamenalo úspěch na BITEFu koncem sedmdesátých let moskevské divadlo Taganka, které ale již několik let pravidelně hostovalo v Jugoslávii nebo v Maďarsku. Šlo zejména o její inscenace Reedovy knihy Deset dní, které otřásly světem, antipásmo z veršů básníka Andreje Vozněsenského zvané Antisvěty a zejména inscenace Hamleta, kterého v džínách a s kytarou ztvárnil Vysockij. Hra díky jeho výkonu získala na bělehradském divadelním festivalu BITEF hlavní cenu.

Právě představení z Východní Evropy režírovaná Jurijem Ljubimovem nebo naším Otomarem Krejčovou představovala pro Západ tehdy šok. Západ si neuměl ani představit, že se na Východě tehdy dělalo již divadlo pro 21.století. Kde ty „loňské sněhy jsou“? Ještě namátkou připomeňme koncem osmdesátých let úspěchy na BITEFu slovenského divadla z Martina s představením „Dotyky a spojenia“ v režii Romana Poláka, která se rovněž v Evropě proslavilo.

 

Zakladatel BITEFu k Havlovi

Dochází k bombardování Jugoslávie a srbští dramatici píší naopak k Havlovi: „Václav Havel je nezaměnitelnou osobností na našem repertoáru a má podíl na vzestupu našeho divadla. Hráli jsme jeho hry v době, kdy Moskva nařizovala jeho hry nehrát a on byl ve vězení. Měl jsem to štěstí, že jsem se s ním v té době jednou setkal a zeptal se ho, zda dostával programy našeho divadla, které jsem mu posílal, aby viděl, že hrajeme jeho hry. S humorem odpověděl, že zřejmě ředitel věznice je milovníkem divadla, když si programy nechával pro sebe. Přes to všechno nemohu pochopit a nezapomenu mu to, že ať se jednalo o jakýkoli režim, schvaloval bombardování Bělehradu. Ani dnes mu to neodpustím. Přesto všechno byl statečným humoristou, který i v nejtěžších chvílích vzdoroval totalitnímu Sovětskému svazu.“ To jsou slova jednoho ze zakladatelů festivalu BITEF a dnes již zesnulého (2014) režiséra známého bělehradského divadla Atelier 212 Jovana Ćirilova, která vyslovil po Havlově smrti. Stejně tak další srbský divadelní režisér Kokan Mladenović před lety řekl: „Václav, když to pro nás bylo nejnutnější a bylo nám nejhůře, nedokázal projevit své emoce a to ani vůči přátelskému bělehradskému divadlu Atelier 212 ani vůči celému Srbsku.“ Navíc srbský režisér s hořkostí připomíná, že mu v divadle hráli jeho hry a živili tím jeho rodinu.

 

Co je BITEF dnes?

Vlivem známých událostí v bývalé Jugoslávii to pochopitelně také odnesl divadelní festival BITEF a jen pomalu se navrací do bývalých kolejí významného mezinárodního festivalu. Letošního jubilejního ročníku se účastnili mimo domácích srbských divadel, německé divadelní soubory  - berlínské divadlo Schaubühne nebo Gintersdorferklassen s německo-africkou zpěvohrou, vídeňský Burgtheater, francouzský soubor Echelle 1:1, Čínské taneční divadlo, Chorvatské národní divadlo z Rijeky, Teatr Polski Bydgoszcz a ve světě proslulý libanonský umělec a performista Rabi Mrue žijící v Berlíně ( získal prestižní cenu Spalding Gray Award).

Z našich scén se festivalu po dlouhém čase v roce 2013 účastnilo festivalu Divadlo Na zábradlí, a to s hrou Patrika Ouředníka Europeana a od té doby opět nikdo.

Jak se BITEF navrací mezinárodní účastí a předváděním avantgardního divadla opět do staré formy, jakoby to souviselo i s politikou. Bohužel tomu nahrává politická situace ve světě a nové dělení světa. V tomto směru vidí situaci BITEFu také ruský teatrolog a mimo jiné Putinův poradce pro kulturu Michail Švydkov. Ve svém příspěvku k BITEFu o festivalu píše: „Existence festivalu vyvrací slavnou myšlenku britského spisovatele Kiplinga že Západ je Západ a Východ zůstává Východem a nemohou se nikdy shodnout. Ale BITEF byl vytvořena za účelem konvergence Východu a Západu. Stal se téměř posvátným místem, kam ledové větry „studené války" nezavály. Švydkov dále píše o tom, jak se zde setkávaly divadelní soubory ze zemí Varšavské smlouvy a NATO. „Bylo málo míst ve světě bloků, kde by se umělci z protinázorových politických systémů mohli setkat,“ uvádí Švydkov a nabízí názor, že nyní vzniká podobná situace. Přitom si vzpomněl na Josipa Broze Tita, který podle něj byl „hlavní producentem“ BITEFu, „který chápal, jakou roli může festival sehrát v upevnění pozice Jugoslávie ve světě.“ V tomto duchu Švydkov píše a extrapoluje situaci do budoucna pro agenturu Sputnik: „Broz Tito byl dostatečně chytrý a vždy balancoval mezi oběma vojenskými uskupeními. Podle mne Srbsko nemá ani jiné východisko. Pochopitelně, že srbští politici mají zájem o spolupráci se strukturami EU. Ale to má Rusko také…“

Ovšem Tito a BITEF by nestačili, kdyby zde nebylo lidí schopných festival zorganizovat. Našli se dva Mira Trajlovićová a již uvedený Jovan Ćirilov. BITEF znamená symbiózu lidí, kteří přišli v pravý čas na pravé místo. Jak naznačuje Švydkov Srbsko a BITEF by se měly chopit dané situace a srbští politici by měli stejně jako Tito festivalu využít. Ovšem protagonisté již nežijí a nyní bude záležet na jejich nástupcích, do jaké míry budou schopní hledat a nabízet se světovým divadelním scénám pro dialog opět rozděleného světa. Budeme sledovat i díky vzniklé napjaté politické situaci, zda BITEF ji bude reflektovat a napomáhat jejímu řešení jako tomu bylo v době studené války.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 18 Říjen 2016 09:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři