V. Havel: „Zítra to spustíme“

Email Tisk PDF

Na Provázku Zítra to spustíme foto provázekK nedožitým narozeninám Václava Havla zahajuje v Brně Divadlo Husa na provázku festival hrou „Zítra to spustíme“.

 

 

 

 

Historie prvního uvedení a dění kolem hry Václava Havla „Zítra to spustíme“ je samo o sobě dramatickým příběhem nepostrádajícím i kus absurdity. Divadlo na provázku (dočasně zbavené původní Husy v názvu) mělo v úmyslu vydávat časopis. Nepřekvapilo, že se záměr nesetkal s pochopením těch, kteří rozhodovali. Psala se osmdesátá léta. Provázci našli řešení. Nelze-li časopis tištěný, zkusme scénický.
21. října 1988 Divadlo na provázku a HaDivadlo představily první číslo scénického časopisu Rozrazil – O demokracii. Jako redakční kruh byli uvedeni Arnošt Goldflam, Zdislav Hejduk (Teatr 77 — Polsko), Josef Kovalčuk, Petr Oslzlý, Peter Scherhaufer, Eva Tálská. Časopis měl i redakční radu s řadou známých a uznávaných jmen. Některá však musela zůstat utajena. Samozřejmě že jmenovat Václava Havla, rozrazil 1 88autora hry „Zítra to spustíme“, možné nebylo. 
Podnět k napsání dramatického textu k 70. výročí vzniku samostatného Československa vzešel od dramaturga Petra Oslzlého, který s Václavem Havlem udržoval kontakt. Po třinácti letech se tak, byť beze jména, na domácí scéně objevila hra zakázaného dramatika a předního disidenta. Zájem návštěvníků divadla byl enormní, provázený ovšem i zvýšenou pozorností a dotěrností strážců tehdejší moci. Nejvíce zaujala hra „Zítra to spustíme“ pozoruhodným pojetím přibližující okamžiky před vznikem 1. republiky. Zájem o inscenaci a ohlas posilovala sama dusivá atmosféra normalizační doby, která zvolna začínala ztrácet dech. Do té se hra šikovně vklínila.
Obdobné „kulisy“ vnějšího prostředí nová inscenace Divadla Husa na provázku přirozeně nemá. Hraje se v docela odlišné společenské situaci. Dalo by se možná čekat, že hra psaná vlastně „na objednávku“ a v kontextu dané doby nemusí mít dnes ten náboj jako kdysi. Omyl. Nová brněnská inscenace textu, původně připraveného vlastně pro publicisticky orientovaný scénický časopis, dobu vzniku překračuje. Má čím oslovit i náš dnešek.
„Historická meditace o pěti dějstvích aneb Zvolna se blíží ráno 28. října. Scénická črta Vladimíra Morávka, Petra Oslzlého a Divadla Husa na provázku, pro jehož scénický časopis Rozrazil 1/88 O demokracii Václav Havel tuto hru napsal,“ bude uvedena 5. října v den nedožitých osmdesátých narozenin autora.  Po velmi úspěšné veřejné generálce (7. 9.) se dodatečně stala i prologem festivalu „Málo bylo Havla“ v době od 4. do 10. října,“ stojí v úvodním textu k novému provedení.
Hra o noci z 27. na 28. říjen roku 1918 je v mnohém odlišná od jiných Havlových her. Už samotným ukotvením v konkrétních dějinných událostech. Materií je politika v daných reáliích, zčásti přiblížená až publicisticky. Umně se kombinují a propojována jsou dokumentární fakta s invencí i myšlenkami autora. Ten ani zde, ve shodě s jinými svými texty nezapře svůj smysl pro grotesknost a absurditu. Takové momenty se přirozeně nevyhýbají ani historickým okamžikům či mezníkům dějin.
Hlavním hrdinou je budoucí ministr financí Alois Rašín výborně ztvárněný Janem Kolaříkem. Nezbytnou a významně komplementární roli zasahující do historického dění sehrává jeho manželka v přiléhavém podání Simony Zmrzlé. Na scéně se seznámíme osobně i z četných telefonátů s řadou dalších osob, zvláště s těmi označovanými historií za muže 28. října. Nechybí ani „hlasy lidu“ a jeho vklad do dějin.  Spontánní lidový vstup do dění slavného dne je kapitolou, v níž se autoru podařilo pěkně i vyváženě skloubit vážné s komickým. Celá hra účinně pojí dramatické a dějinotvorné s ironickým a groteskním, fakta mísí s autorským viděním. Neuchyluje se k patosu, avšak ani k výsměšné frašce. Noc před převratem je plna napětí, ještě víc snad nejistoty, obav i zmatků. Rašín sepíše první a základní zákon budoucí republiky, stručný a výstižný. (Kéž by takové byly všechny následující!) A zítra se to může spustit.
Inscenace režiséra Vladimíra Morávka nesou vždy zřetelný rukopis s výraznou expresivitou, dynamikou děje, obraznou barevností. Od svého stylu přirozeně neupustil, volil však velmi pečlivě k charakteru hry přiměřenost i větší střídmost výrazových prostředků a dosáhl tak maxima účinku. Celý herecký soubor byl v jeho záměru výborným a sehraným týmem, spolutvůrcem úspěšného představení. Těžko někoho zvlášť vyčleňovat, snad jen upozornit, že Václava Havla u psacího stolu, který v inscenaci také nechybí, „zastoupil“ Milan Holenda. Inscenační pojetí a uchopení textu dodává ději švih a spád. Tlumí nebezpečí, že v některých sentencích se divák bez alespoň základních informací z novodobé historie může ztrácet. Nesporně se mu nabízí dost příležitostí ke smíchu, současně i prožitek vážný k zamyšlení nad časem, který předurčil národní budoucnost.
(Za připomenutí stojí, že Vladimír Morávek blízkost k Havlovým textům a schopnost vlastním osobitým způsobem je prezentovat projevil např. v roce 2010 premiérou téměř neznámé jednoaktovky V. Havla „Prase“. – Drobné hříčky s humorem odkrývající mezilidské vztahy při marném dobovém shánění, v daném případě prasete pro domácí zabíjačku. V divadelní podobě taškařice i trochu černá groteska, malá sonda do absurdity normalizační reality.)
Nesporně nadčasové je zcela autorské závěrečné Havlovo rašínovské rozjímání nad budoucností vznikající republiky. Přináší úvahy, obavy i otazníky až překvapivě aktuální a dnešní. Možná i Havel sám byl, nebo mohl být, překvapen jistými podobnostmi kolem vzniku republiky s listopadovými událostmi roku 1989, kdy on z role autora přestoupil do té, dříve prožívané Rašínem a dalšími. 

 

Co k představení píše Petr Oslzlý:

Od poloviny osmdesátých let jsme s Václavem Havlem vedli rozhovory o různých variantách jeho možné autorské spolupráce s Divadlem na provázku. Chtěl totiž pro nás napsat hru a předpokládal, že by byla uvedena pod mým jménem. Její téma původně mělo být jiné, když jsem ho však v roce 1987 informoval, že chystáme scénický časopis ke vzniku republiky a požádal ho o příspěvek, rozhodl se, že napíše hru o Aloisi Rašínovi, a o tom, jak v noci ze 27. na 28. října 1918 připravoval vyhlášení samostatné Československé republiky a sepsal zákon o jejím vzniku. Všechny přípravné rozhovory jsme nadále vedli v co největším utajení. Na konci jara 1988 mi Václav Havel předal strojopis své nové hry Zítra to spustíme.
V září roku 1988 jsme spolu s HaDivadlem zahájili zkoušky na scénický časopis Rozrazil 1/88 – O demokracii. Zítra to spustíme se ve zkrácené verzi stalo jeho hlavní částí. Nezakrýval jsem, že text není můj, ale řekl jsem, že jméno autora nemohu prozradit. Nejbližší dramaturgičtí a režijní kolegové postupně podle stylu – i když jej Václav přiblížil poetice Divadla na provázku – rozpoznali, kdo je autorem. (…)

Brněnská premiéra Rozrazilu, a tedy i Zítra to spustíme se odehrála v Divadle na provázku 21. října 1988, do Brna na ni přijela Olga Havlová. Byli jsme dohodnuti, že Václav Havel se zúčastní pražské premiéry, 27. října však byl v souvislosti se zveřejněním manifestu HOS Demokracie pro všechny zadržen a ve vazbě držen až do 31. října. Pražská premiéra 28. října 1988 uskutečněná v Junior klubu Na Chmelnici v den 75. výročí vzniku Československa se tedy odehrála bez něho. Přes všechna naše utajení si její účastníci tajně sdělovali, že Havel je jedním z autorů Rozrazilu (málokdo však věděl, které části, většina se domnívala, že jde o Hostinu filozofů, kterou napsal Vladimír Čermák). Václav Havel zhlédl Rozrazil až při dalším pražském uvedení 9. listopadu 1988. Po Žebrácké opeře, kterou uvedlo Divadlo na tahu 1. listopadu 1975 v Horních Počernicích, to byla téměř na den po třinácti letech první jeho hra, kterou měl možnost vidět živě na scéně.

 

Zvukový záznam hry

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 04 Říjen 2016 12:43 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB