Legenda Jiří Suchý

Email Tisk PDF

Suchý Jiří foto SemaforTak se jmenuje další knižní rozhovor obou pánů, tentokrát se setkali v souvislosti s osmdesátými pátými narozeninami, které zakladatel Semaforu oslavil 1. října. Následující text je malou ochutnávkou jejich rozprávění. Jiří Suchý slovní spojení svého jména s legendou nesnáší, ale starému kamarádovi je povolil. Neudělal tím ale nic jiného, než že uznal realitu.

 

 

Když se člověk na tvůj život podívá s odstupem, řekne si: ten člověk nemá sice žádné nepřátele, ale ani moc přátel, nemá koníčky, žije pouze vášnivě divadlem, a jak ti napsal kdysi Jiří Voskovec: má rád frajerečky. Je to tak, nebo je to hodně zkreslený pohled?
Řekl bych, že to je mírně zkreslený pohled. Já skutečně neměl mnoho kamarádů, ale důvod byl asi v tom, že jsem nikdy neměl příliš volnýho času. Mými kamarády byli většinou herci a dlužno říci i herečky, protože v divadle jsem si odžil podstatnou část svýho života. Ale koníčky jsem měl. Jeden z mých superkoníčků bylo sběratelství. Já mám tolik různejch sbírek, že bych potřeboval muzeum. Sbíral jsem třeba pohlednice, mince, známky, památečný lžičky, přilby. Sbíral jsem kdeco. Mám takovou povahu: když jsem měl doma nějaký předmět a dostal jsem od někoho druhý, podobného druhu, už to byl začátek sbírky. Hlavně jsem sbíral gramofonový desky: počínaje fonogramofonovejma válečkama, šelakovýma deskama, který když upadly, už se pro ně člověk nemusel shejbat, vinylový desky... Rovněž mám obsáhlou sbírku šestnáctimilimetrovejch filmů. Většinu těchhle filmů jsem věnoval jednomu sběrateli, protože jsem je neměl kam dávat. Měl jsem v životě několik promítacích přístrojů. Určitě tedy není pravda, že bych neměl koníčky.


Co sbíráš teď?
Hlavně videozáznamy komiků a muzikálů. Taky dobrý filmy, těch mám pár stovek.


Co sis pořídil do sbírky naposled?
Nyní jsem ve fázi, kdy pátrám po minulosti komiky. Před časem jsem udělal pro rádio v Hradci Králové asi patnáctidílnej seriál o humoru a komicích. Začal jsem u Mastičkáře ze čtrnáctého století a došel až k současnu. Teď jsem u dvojice Pat a Patachon. Ještě jako kluk jsem na ně chodil, dělali i celovečerní zvukový filmy a pracovali do čtyřicátých let. Jsou to v podstatě předchůdci Laurela a Hardyho. Začínám sbírat jejich filmy z dvacátých a třicátých let. Přednedávnem jsem zjistil, že vyšel na DVD komplet jejich filmů, podobně jako vyšel Charlie Chaplin či Harold Lloyd.


Co tě v téhle fázi sběru nejvíc zaujalo?
Tzv. evropský grotesky. Filmoví teoretici to vědí, ale obecně si lidi myslej, že grotesky začaly v Americe. Ovšem před Charliem Chaplinem už v Evropě točil grotesky Max Linder, Francouz. Je velice zajímavej, protože například jeho Buďte mou ženou, Sedm let neštěstí nebo Malicherný mušketýr jsou úplně jiný. Řekl bych intelektuálně daleko vejš než počátky americký grotesky Harryho Langdona nebo Larryho Semona, kteří se kopali do zadních partií. Ve Spojených státech to začal tlačit nahoru až Charlie Chaplin, Buster Keaton a Harold Lloyd.


Ale slavné filmy Maxe Lindera pocházejí až z dvacátých let, to už scénu ovládal Chaplin, ne?
Ó ne, začínal už v roce 1905. A už v roce 1910 byl slavnej. Chaplin se Maxu Linderovi později přiznal, že ho velmi inspiroval. Jenže Linder dopadl špatně, jeho žák ho silně převálcoval. A protože v první světové válce ho poškodil bojový plyn, nebyl na tom zdravotně nejlíp. Ani se nejspíš nevyrovnal s tím, že jeho úspěch zmizel, a spolu se svou manželkou se v roce 1925 zasebevraždili v hotelu v Paříži. Přitom jeho grotesky jsou krásný: jedna začíná tím, že ho přijde policie zatknout, když se koupe ve vaně. On na ně cáká vodu, oni stále uhýbají, a protože z tý vany nechce vylézt, nesou ho přes město na policejní stanici i s vanou.
To jsou nádherný nápady. Nebo ještě v éře němého filmu předvádí ve vlaku dialog mezi Angličankou a Francouzem. Francouz s ní chce navázat kontakt, proto nakreslí vlak s otazníkem. Ona mu jako odpověď nakreslí Eiffelovku. A tak to pokračuje dál. Je to první dialog v němém filmu.


Vrátil bych se zase k osobě Jiřího Suchého: Co se v tvém soukromém životě změnilo za posledních pět let?
Rozvedl jsem se, v životě jsem si nemyslel, že se budu rozvádět, ale v životě mě taky nenapadlo, že se budu podruhé ženit. Sňatek s Markétou vznikl proto, že ta má velice dobrá přítelkyně trpěla trochu tím, že když jsem ji všude vodil, nikdo nevěděl, co to je za osobu. Ona řekla, když se vezmeme, nebudu se cítit tak divně. Já s tím souhlasil s podmínkou, že budeme každý bydlet jinde. Jenže po letech ji toto manželství nenaplňovalo: chtěla mít děti. Všechny kamarádky už je měly. Teď dítě má, stará se o něj a nejspíš bude spokojena. Dohodli jsme se, že se naše cesty rozejdou, a v mým věku o dalším sňatku neuvažuju. Už taky proto, že mám nesmírně zdatnou asistentku, která je schopná všechno zařídit. Můj syn jí říká torpédo. Pracuje jako šest asistentek. Zvládne vše od složitých jednání v angličtině až po to, že mi kupuje rohlíky k snídani. Ten záběr je neskutečnej.

Kde jste se potkali?
Je to dívka, kterou jsem poznal, když jí bylo čtrnáct let. Se svou sestrou stávaly před divadlem, kam chodily zásadně k stání, a když jsem vyšel, zdvořile se zeptaly, jestli mě můžou doprovodit k autu. Hned vytáhly notýsek a kladly mně otázky a odpovědi si zapisovaly. To bylo na denním pořádku, a když tam nestály, byl jsem trochu nervózní, bál jsem se, jestli se jim něco nepřihodilo. Jednou jsem obě pozval na oběd a při té příležitosti jsme se trošičku spřátelili. Později už do Semaforu nechodily tak čas-to, ale věděli jsme o sobě. Ta starší se pak stala a dodneška je kostymérkou v Semaforu. Když už mně začaly všechny povinnosti přelézat přes hlavu a já je nezvládal a nezvládal, rozhodl jsem se, že se poohlídnu po někom, kdo by mi pomáhal. Kdo by vedl i administrativu. Měl jsem dvě adeptky a rozhodl jsem se pro Ajrín. Teď mi dělá i šoférku, tomu se musím sám divit, protože jsem se léta bál někoho pustit za volant. Je velice spolehlivá a opatrná a jezdí se mnou i na mimopražské akce. Má jednu vlastnost, kterou moc oceňuji a kterou já postrádám, a sice že všechno řeší hned. Já jsem všechno, co nebylo urgentní, odkládal a odkládal, až z toho vznikaly nepříjemnosti. Tohle ona nesnese a já jsem jí za to vděčnej. A navíc má dar humoru, což je v domácnosti klauna vítaná věc. A ten její humor je jaksi kompatibilní s mým.


Co tvůj syn Kuba a dva vnoučkové?
To je nádherný. Za jeden velkej vklad rozvodu považuju to, že mám na ně trochu času. Dřív jsme s ženou Markétou trávili společně víkendy nebo jsme se viděli během týdne jednou večer, a to teďka odpadlo a já můžu každou neděli chodit o patro níž ke Kubovi a jeho rodině na lívance. Už je z toho tradice, která trvá přes rok, a strávím tam s nima většinou celý dopoledne. A ti dva vnuci jsou zajímavý bytosti. Starší Vítek, kterýmu je osmnáct, studuje na gymnáziu, je nesmírně vzdělanej, zvídavej, racionální, rok studoval v Americe na college, mluví skvěle anglicky. Chová se jako zralej, dospělej člověk. Má vedle sebe chytrej telefon, a jakmile se dostaneme k nějakýmu tématu a něco nám není jasný, okamžitě si to vyhledá na Googlu, a to udělá během snídaně třeba šestkrát nebo osmkrát. O všem se s telefonem radí. Díky tomu má přehled o věcech, o kterých já neměl páru ani v pětatřiceti. Já jsem byl v osmnácti vořezávátko a neměl páru o ničem. Adamovi je deset a je velice zvláštní. Myslím, že je spíš múzicky orientovanej, a má drobný bizarní nápady, protože je tak nějak jinej. Je velmi příjemnej a pozornej, učí se hrát na klarinet, zatímco Vítkův nástroj je ukulele.


Kuba mi říkal, že Vítek teď hraje i na bendžo. A jak se má Kuba?
Původně studoval FAMU, pak emigroval a navštěvoval filmovou školu v Londýně. Po převratu se ihned vrátil do vlasti, což ho v mých očích šlechtí. K filmu ho to ale už netáhlo. Teď dělá počítačovou grafiku a stará se i o výtvarnou stránku semaforských programů a lidi si je pochvalujou. I já jsem pracoval v oboru propagace, ale zatímco Kuba je grafik počítačový, já byl štětcový. Všechno, včetně písma, jsem musel namalovat temperama a štětečkem. O počítačovou grafiku jsem se taky pokoušel, ale jednou, když jsem viděl Kubu u práce, musel jsem uznat, že využívám počítač asi tak na pět procent. Kuba s úsměvem podotkl: Táto, to si fandíš.


Autor je publicista.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 03 Říjen 2016 08:17 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz