Recenze: Za noci našeho bytí – Možná je lepší číst, než psát?



Anita KrausováMinulý týden, 29.10. 2015, proběhla v Meetfactory premiéra inscenace Za noci našeho bytí. Sešel se stejný tvůrčí tým jako u představení Malina - scénář napsal Patrik Hlavsa, režírovala Lucie Ferenzová. Výsledek tentokrát víc než kdy jindy a víc než cokoli jiného připomínal báseň.

 

Scénář je inspirovaný dílem amerického spisovatele Hermana Melvilla (1819 - 1891) a jeho prózou Písař Bartleby a dílem portugalského spisovatele Fernanda Pessoy (1888 – 1935), především Knihou neklidu a knihou Za noci našeho bytí. Písař Bartleby je mlčící, téměř nečinnou a bezvýraznou literární postavou, která dovede probouzet rozličné emoce u čtenářů právě tím. Bartleby je pohublý bledý písař bez obvyklé náplně lidského života: Má nezáživnou práci, nemá rodinu a přespává v kanceláři na Wall street. Jíst mu nechutná, komunikace s kolegy ho nezajímá, je-li o něco požádán, většinou odpoví, že by „Prosím raději ne“. Podle Bartlebyho byli publicistou Enriquem Vila-Matasem v knize Bartleby a spol. pojmenovaní autoři, kteří se po napsání jedné či dvou knih rozhodli mlčet. Fernando Pessoa mezi ně patří i nepatří. Jako autor i jako člověk se totiž cítil být mnoha osobami najednou, z nichž každá se  po výkonu odmlčela. Publikoval pod pseudonymy, jimž říkal „heteronyma“, a tvrdil, že pouze naslouchá jednotlivým osobnostem, které se z jeho nitra zrovna noří nejvíc. Zveličování a zároveň zpochybňování role literatury ve světě patří k hlavním charakteristikám jeho celoživotní tvorby. Hlavní sdělení hry Za noci našeho bytí lze ale velmi pravděpodobně volně přenést na jakoukoli tvůrčí činnost, která s sebou vleče  neodbytnou potřebu i pochybnosti o smyslu sebe samotné.

 

Patrik Hlavsa vystavěl scénář na základě asociací výše zmíněných děl. Podobně jako v Malinovi vyplývá téma z rozkošnické lásky k textu a středobodem mu je umělecká tvorba: Umělcovo ego, umělcova potřeba ztělesnit se v cizí mysli a přesvědčit tak sebe sama o vlastní existenci a souběžné uvědomění marnosti celé této ambiciózní akce, po níž na hodnotě nově získává mlčení. Jak se inscenace vzdaluje od svého začátku, směřuje k čím dál větší abstrakci, kterou ironicky označuje za srozumitelnější. Od pochybností o tvorbě přejde plynuje k pochybnostem o životě. Literatura je tu totiž proto, aby nahradila nedostatečný život v realitě. Krásná slova jsou tu od toho, aby učinila život silným a elegantním.

 

Tři postavy vystupující v inscenaci nejsou oddělenými charaktery, ale netvoří ani dohromady jeden celek a nejde je pochopit jako pouhý vnitřní trialog. Postavy se postupně přibližují, prolnou, a pak se od sebe zase vzdálí a promění se v někoho úplně jiného. Autor (básník) neustále vyrušuje, musí o sobě v průběhu celého představení dávat vědět, dávno už nesnese zůstat skrytý za příběhem, a přesto si dovede diváka přivábit a podmanit. Chce s ním mluvit o tom, co dělá, i o tom, co u toho prožívá, a mluvení o mlčení je k tomu novým prostředkem. O mlčení mluví možná především proto, aby si připravil půdu pro mluvení o svém mluvení. Navíc si je dobře vědom toho, že bez pozorných naslouchačů nebude jeho tvorba mít valný význam. Příbuzné postupy jsou charakteristickým rysem části postmoderní literární i divadelní tvorby minimálně poslední třetiny dvacátého a počátku jednadvacátého století, z pera Patrika Hlavsy a v režii Lucie Ferenzové jde ale zároveň o bizarní, snově-popkulturně estetizované obrazy, díky kterým téma znovuožívá v přítomnosti.

 

Za noci našeho bytí

Scénář: Patrik Hlavsa

Režie: Lucie Ferenzová

Výprava: Mariana Dvořáková

Hudba: Max Dvořák

Dramaturgie: Matěj Samec

Produkce: Dominika Andrašková Hrají: Jakub Šmíd, Jana Kozubková, Anita Krausová

 

Nejbližší repríza: 22.11. od 20:00

Další informace najdete na webu Meetfactory.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 03 Listopad 2015 09:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB