Recenze: Irská kletba - Jde o to, kdo dál dočůrá



Irská kletba

Dramaturgie divadelního souboru Komorní činohry se ve své inscenační tvorbě zaměřuje především na současné dramatiky. Většinu textů tak uvádí v české premiéře. Jinak tomu není u hry Irská kletba od Martina Caselly.

 

 

Casella, který pracoval po absolvování Institutu umění v Kalifornii jako asistent režie u Stevena Spielberga se podílel na filmech Blízká setkání třetího druhu nebo Dobyvatelé ztracené archy. Divadelní hra Irská kletba měla premiéru v roce 2005 na New Yorském Fringe festivalu, kde získala cenu za nejlepší text.

 

Suterénní místnost katolického kostela svatého Šebestiána v Brooklyn Heights. Skupinka irských imigrantů se tu schází jednou týdně, aby našla ztracenou sebeúctu. Vítejte v Americe, kde existuje podpůrná skupina pro každý problém! Tohle místo, kam by vás nedostali ani párem volů, je pro postavy z Casellovy hry poslední možností, kde si promluvit o tom, že většina Manhattenu chodí po světě s něčím víc, než co právě jim bylo naděleno. Je to „Irská kletba“, když shozené kalhoty jednoho ukážou, co druhý nemá, a přesto najde u dalšího větší. Ano, jde o velikost mužského přirození.

 

Dvacátník Rick (Štěpán Benoni), optimistický chlapák ze Staten Islandu, sice tvrdí, že velikost jeho penisu mu nijak nebrání v navazování vztahů, ale ve skutečnosti lže. Právníka Josepha (Zdeněk Velen) opustila kvůli jeho „Irské kletbě“ žena a nechala mu dvě malé dcery. Stephen (Radek Valenta), homosexuální polda z Bronxu, ze studu nedokáže navázat vztah s jiným mužem. Tady už nejde jen o mužskou sebeúctu, ale o to, že slovo naděje se dávno vytratilo z jejich slovníků.

 

Celou skupinu vede katolický kněz Shaunessy (Jan Teplý), který přivádí mladého irského dělníka Keirana (Lukáš Král). Ten svou uzavřeností působí jako katalyzátor a spouští emoce ostatních. Pro celou inscenaci sice stále platí „čím větší tím lepší“, ale jak se zrychlují a zostřují repliky, začínáme pociťovat důležitější přesah celé hry.

 

Kennedy, George W. Bush,  Obama, Clinton. Penisy prezidentů, kteří nás dostali do války. Místo zbraní slova. Inscenace odkrývá geopolitické konflikty s tak odzbrojující lehkostí, že diváka ani nenapadne brát to celé vážně.

 

Vlajky, zbraně a uniformy nahrazují herci. Příběhy postav sice jakoby ustupují do pozadí, ale tím uzavírají pomyslný terapeutický kroužek. I když se dočkáme ke konci hry objasnění vlastní motivace kněze Shaunessyho k založení celé skupiny a dozvíme se i celý příběh mladíka Keirana, k žádnému většímu překvapení nedojde. Oba spojuje se zbylou trojicí stejný problém. Příběh Keirana zůstává nejsilnějším lidským momentem celé inscenace. Otec Shaunessy ho při cestě na skupinu odradil od sebevraždy.

 

Pětice herců v režii Jiřího Bábka tak vyhrává pomyslnou válku s Casellovým textem Irské kletby a ve válce o nic jiného nejde. Já mám většího! Já mám tlustšího! Můj dostřelí dál! Kéž by tohle psali v učebnicích historie.

 

Irská kletba

Překlad: Oskar Bábek

Režie: Jiří Bábek

Výprava:Ľubica Bábek Melcerová

Hudba: Zdeňek Dočekal

Text písně: Robin Král

Produkce: Jiří Bábek

Hrají: Štěpán Benoni, Zdeněk Velen, Radek Valenta, Jan Teplý, Lukáš Král

 

Divadlo Troníček, premiéra 25.5.2015

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 15 Červen 2015 17:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB