Šaramantní ODS


Molavcova Suchy foto Jan PlachetkaNeúnavný a nápady stále hýřící dvaaosmdesátiletý principál Jiří Suchý uvedl na své domovské scéně v pražských Dejvicích další premiéru.

Tentokrát vytvořil představení do značné míry vzpomínkové, vracející se „ke kořenům" a současně připomínající nedožité devadesátiny Jiřího Šlitra (15. 2. 1924), druhého ze zakladatelů Semaforu, jakož i blížící se 110. výročí narození dvou protagonistů Osvobozeného divadla (Jan Werich - 6. 2. 1905, Jiří Voskovec - 19. 6. 1905). A jen tak mimochodem – abych přidal ještě nějaké kulaté výročí –před 80 roky měla v Osvobozeném premiéru hra Kat a blázen (v ní si Werich s Voskovcem jako Radůzo a Mahuleno na jevišti poprvé tykali) a téhož roku se do kin dostal i jejich (a Fričův) film Hej rup!...
V první části písničkového kaleidoskopu Suchý připomíná především Ježkovy – a Voskovco-Werichovy – mistrovské kousky, přičemž – mimo jiné – názorně, vtipně a s grácií demonstruje nikdy neskrývané souvislosti a spřízněnost semaforského zpěvohraní s tím „osvobozeným".
„Semafor se půl století osvobozoval. Od prvotního diletantismu, od různých manýr, od ideologického tlaku, od ekonomického tlaku... Jediné, od čeho se osvobodit nehodlal, byl vliv Osvobozeného divadla," uvádí k tomu Jiří Suchý.
Po přestávce se „na forhont" dostávají Šlitrovy melodie a Suchého texty, a to nejen písňové, ale i dialogické (skeč na téma, pro básníka velmi neobvyklé a nečekané, ptačího trusu!), v nichž vedle otce-zakladatele září (pokolikáté už!) matka-pečovatelka (a ohněrozdmýchávačka) Jitka Molavcová.Semafor dekovacka foto Jan Plachetka
Ale nejen tato výjimečná šansoniérka a komička, zralá na muzikálovou Thálii za celoživotní mistrovství, rozsvěcuje pódium projevem a zápalem; z mladších interpretů starých songů zmíním aspoň Michala Stejskala, Zuzanu Říhovou a Magdalenu Jedličkovou. Mnohým to přitom nejen dobře zpívá, ale i hraje, takže letitá doprovodná skupina získává na barevnosti i „ajfru". A to jsem ještě nezmínil dva zajímavé, ba mimořádné hosty inscenace – jednak pianistu Petra Ožanu, který se zaskvěl ve dvou sólových klavírních holdech – Ježkovi a Šlitrovi, a Michala Malátného, známého ze skupiny Chinaski, jenž hlasovým i pohybovým ztvárněním několika písní „odhalil skryté rezervy" a možná i svou uměleckou budoucnost.
Semafor – divadlo jednoho mistra, jedné mistrové a řady šikovných učedníků – tedy únorovým leporelem (Suchého označení) Osvobozené divadlo Semafor (omlouvám se za tu nectnou titulkovou zkratku) důstojně a přitom svižně nakročil ke svým podzimním pětapadesátinám.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB