Malíř Šíma byl významnou osobností české i francouzské kultury


Josef Šíma_foto_M_ŠechtlovaFrancie se mu stala druhým domovem, s bývalým Československem ale udržoval časté kontakty. Po skončení druhé světové války měl malíř a ilustrátor Josef Šíma podíl na rozvoji československo-francouzských kulturních vztahů. Krátce tvořil v duchu poetismu a konstruktivismu, poté se přiklonil k surrealismu, s nímž je spojován. Nenápadný muž, který za sebou zanechal obdivuhodné dílo, zemřel před 40 lety, 24. července 1971.

 

Šímova tvorba je bohatá a rozmanitá, nalézt se v ní dají snové krajiny, jemné ilustrace a grafiky i mytologická podobenství (například slavný Návrat Theseův). Byl autorem portrétů a řady knižních ilustrací - spolupracoval s pařížskými nakladateli, důležité pro něj bylo i setkání s Otakarem Štorchem-Marienem, tvořil také pro nakladatelství Odeon. Šíma se podílel na vitrážích a scénických návrzích, psal recenze nejrůznějších výstav a fejetony se svými postřehy.

Do Paříže přijel poprvé v lednu 1921, o rok později se rozhodl, že v zemi galského kohouta už zůstane natrvalo. Začínal u jedné firmy v Hendaye, v malém městě pod Pyrenejemi, jako kreslič kostelních oken. Šíma však toužil po Paříži, kde se mu posléze podařilo získat místo v ateliéru Luise-Denise Germainové, zabývající se výrobky z kůže a koženými knižními vazbami. Zde našel malíř (někdy uváděný jako Joseph Sima) zázemí a budoucí ženu Nadine.
V polovině 20. let minulého století manželé koupili dům ve vesnici Yèbles nedaleko Paříže, kde si Šíma ze stodoly vybudoval ateliér. Zde se setkával se svými přáteli, k nimž patřili Jan Zrzavý, Bedřich Stefan a další. Na venkově vznikaly kresby, které se pak stávaly základem obrazů vytvářených většinou v Paříži. Po nástupu Hitlera k moci se tíživá atmosféra projevila také v Šímových obrazech - v dílech Pád Ikarův, Lidé Deukalionovi či Zoufalství Orfeovo.
Šíma, zakládající člen avantgardního spolku umělců Devětsil, nepřestával udržovat kontakt s domovem. V roce 1935 například do Prahy doprovázel surrealisty Andrého Bretona a Paula Éluarda. V následujícím roce uspořádala pražská Umělecká beseda Šímovi velkou retrospektivní výstavu, na níž přednášel o moderním umění. Jako francouzský občan byl v září 1939 povolán do armády. Poté, co ho v prosinci propustili, se Šíma zapojil do odboje.
V roce 1945 ho československá vláda ustanovila poradcem na velvyslanectví v Paříži, kde pět let zajišťoval kulturní styky. Ještě v roce 1947 měl v Topičově salonu výstavu, následující politické události ale vedly k tomu, že Šímovy kontakty s tuzemskou kulturou slábly. Triumfem se až v roce 1968 stala jeho výstava v Národní galerii v Praze, Slovenské národní galerii v Bratislavě a Moravské galerii v Brně, kterou reprízovalo pařížské Muzeum moderního umění.
Šíma je autorem barevných oken v kněžišti kostela svatého Jakuba, který je nedaleko od proslulé katedrály v Remeši, korunovačního města francouzských králů. Pracoval na nich v letech 1963 až 1969. Celek představuje asi ideál Šímovy tvorby - barevné obrazy prostoupené jasným světlem. Vážné srdeční onemocnění v srpnu 1969 zapříčinilo, že umělec již neuskutečnil návrhy pro okna hlavní lodi.
Rodák z východočeské Jaroměře (19. března 1891) byl synem profesora kresby a malíře a vnukem sochaře a kameníka. Studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole, na Akademii výtvarných umění, kde byl jeho učitelem například Jan Preisler, a na brněnské technice. Šímovy obrazy patří na českých aukcích k nejdražším - šesté místo v pomyslném žebříčku zaujímá dílo Léda s labutí, které se v roce 2008 prodalo za 14,6 milionu korun (bez aukční přirážky).

Převzato z agentury ČTK

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP