Obrazy a kované sochy pod kaštany


Jsou soukromé galerie, jimž přálo štěstí. Vznikly na pěkném místě. Ne třeba pro vnější krásu stavení, kde jsou k nalezení, ale pro pěknost svého prostředí. Tak se to má například s Galerií 12 Ludmily Tasovské v Náměšti nad Oslavou.

Pavel Tasovský (vlevo) a Jiří Ryšavý při květnové vernisáži jejich výstavy v Galerii 12 v Náměšti nad Oslavou. Foto: archiv Galerie 12

 

Galerie vznikla v roce 2002. Jméno má dle čísla domu v Kaštanové ulici a ta je dostala od kaštanů v sousedním parku. Na renesančním zámku, k němuž park patří, měl kdysi, ale jen krátce, letní sídlo pan prezident Edvard Beneš.

Jiří Ryšavý: Zbytky podzimu, olej, 2018. Foto: Jan DočekalJaký je rozdíl mezi státními a soukromými galeriemi? Velký. Státní mají zřizovatelem udržované budovy, ze stejného zdroje pravidelný přísun financí, odborně sestavovanou dramaturgie, placené zaměstnance etc. Soukromé stojí většinou na nadšení jedince, jež plodí přesvědčení, převážně s odrazem v praxi, že za málo peněz lze pořídit hodně muziky ve službě umění – zprostředkovat kontakty s dobrými projevy současných autorů z vyšších pater pomyslné věže umění, v nejlepších případech oněch nejvíce ceněných.

Galerie 12 dosud představila: Jaromíra Garguláka, Oldřicha Kulhánka, Vladimíra Suchánka, Hanu Čápovou, Josefa Kremláčka, Miroslava Štěpánka, Moniku Vosykovou, Aleše Lamra, Karla Demela, Jasana Zoubka, Júliu Piačkovou, Igora Piačky, Boženu Rossí, Ladislava Kuklíka, Adolfa Borna, Olbrama Zoubka, Zdenu Höhmovou, Jiřího Slívu a další.

První výstava letošní sezóny uvádí výběry z nové tvorby malíře Jiřího Ryšavého (*1942) a uměleckého kováře Pavla Tasovského (*1960). Oba zde již vystavovali, Ryšavý dvakrát, Tasovský šestkrát (vždyť je doma).

Jiří Ryšavý: Polní cesta, olej, 2017. Foto: Jan DočekalSdružení maleb a kovaných soch, druhů odlišných po všech stránkách, akcentuje svéráznost autorů. Kandinskij vyprávěl, že když se jednou za soumraku vrátil do ateliéru, upoutal ho vlastní obraz, opřený o zeď vzhůru nohama, takže nerozeznal motiv. Užasl však, jak mocný dojem v něm obraz vyvolal pouze svými malířskými hodnotami. Dospěl k závěru, že „předmět“ jeho obrazům škodí. Tato náhoda, jak řekl, navždy změnila dějiny výtvarného umění. Její odezvu nacházíme v tvorbě Lee Krasnerové, Joany Mitchellové, Arshila Gorkyho, Sama Francise, Hanse Hoffmana, jehož tvorbě ze 40. let minulého století se Ryšavý přiblížil, a u přečetných dalších, nejen abstraktních expresionistů.

Ryšavý je dějinami poučeným autodidaktem. Nezobrazuje předměty, ale skrze názvy, které obrazům dává, je vlastně „zobrazuje“ verbálně. Obsah obrazu s názvem sice nerezonuje, zato jsou tu dvě nepřehlédnutelné informace, první o autorově rozvaze k malířskému stylu a druhá o racionalitě myšlenkových pochodů nad reflexy všední existence. V tomto punktu jde Ryšavý mimo dějiny umění, ale jeho obrazům to neubližuje. Naopak. Osobitě rozvíjí konturované plošné útvary, pravidelné i rozličně nepravidelné, řetězené z příčiny nadřazeného úmyslu do barevně poutavých množin.

Pavel Tasovský: Modré z nebe, kolorovaná ocel, kámen, 2018. Foto: Jan DočekalNázvy některých obrazů pak ještě posouvá do roviny ironie, jež se vyjímá na výstavních popiskách, ale z obrazu není čitelná ani dost málo. Například: Nikam nevedoucí cesta plná taškařic ve falešném zlatém rámu, Pole bránící se podivné privatizaci, Neděle na skládce odpadu, Pole po vítězné bitvě. Tím však Ryšavý činí čitelným své postoje. Ve zlomcích shromáždil inspirace, jež mu byly vhod, a připojil svá mínění o obsahu a formě. Řečeno jinak, jde svou cestou.

Kovaná socha vzniká sloučením autorova fortelu a citu. Jedno se neobejde bez druhého. Tasovský je označován za uměleckého kováře. Stejně tak je umělecky vzdělaným sochařem, jehož materiálem je ocel (a jiné tvárné kovy). U nás patří k nejuznávanějším ve svém oboru. Má renomé i v cizině, Belgii, Německu a Spojených státech. Do popředí ho vysunula plná výtvarná způsobilost. Výborně kreslí, takže svede v náčrtu tužkou zhmotnit iluzi trojrozměrného díla s atributy vyznačujícími kovářské technologie.

Pavel Tasovský: Niké, nerezová ocel, kámen, 2019. Foto: Jan DočekalNa eventuální otázku, zda lze vytvořit bezpředmětnou kovanou sochu, musí být souhlasná odpověď. Avšak nezobrazující skupenství kované oceli, prosté předmětu, bylo by obtížně akceptovatelným artefaktem. Tasovského díla jsou v sumě své krásy zobrazující. Náměty nachází v přírodě, v mytologii, v hybnosti, v možnostech osobitého podání grafické symboliky zvěrokruhu. Hledá způsoby, které ve vertikalitě figur vyzní s křehkostí až protikladnou k tuhosti oceli. Sochy s vysokým ručním vyleštěním jsou akcentem souhrnné tvůrčí zahleděnosti do materiálu, poddajného jen pro zasvěcené, naprosté řemeslné zručnosti a vzepjatého estetického úsudku.

Druhou polohou Tasovského tvorby jsou černé závěsné reliéfy. Jejich jednoduchá povaha, geometrií až minimalistickou koncepčně odlišná od strukturovaných kovaných soch, je v sumě zesíleným svědectvím o šíři autorova přesvědčivého tvůrčího působení.

Jiří Ryšavý – obrazy, Pavel Tasovský – kované skulptury, Galerie 12, Kaštanová 12, Náměšť nad Oslavou. Výstava je přístupná do 20. června 2019, otevřena je od úterý do neděle od 13. do 17. hodiny, v pondělí je zavřeno. Na webové stránky galerie se můžete podívat ZDE

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB
MKP