Jan Ondroušek – znamenitý kreslíř s trudnou sudbou


Jan Ondroušek, devadesátá léta. Foto z tiskoviny k výstavě Obrázci, nedatováno. Z archivu autora článku.Jan Ondroušek byl kreslířem, grafikem a básníkem mimořádného talentu. Jenže mu byl dán osudem jen na tři desítky let. Před dvaceti roky, čtyřiapadesátiletý, podlehl zhoubné chorobě. Ale šíře umělecké práce, již zanechal, a její důsažnost, jsou svědectvím zdárného zápasu s časem. Žel lidská bytost jeho moci nakonec vždy podlehne.

 

Jan Ondroušek (29. 3.1945 v Hovoranech – 15. 8.1999 v Brně) vystřídal řadu povolání. Jejich množství a pestrost, nahlédnuty s pozadím 60. až 80. let minulého století, se zdají téměř neuvěřitelné. Byl honákem, sanitářem, knihkupcem, propagačním výtvarníkem, kulisákem, tiskařem. Pro výtvarnou aktivitu byl samoukem, pro poezii pochopitelně rovněž.

Jan Ondroušek: Bez názvu, algrafie (autorský ofset), 297 x 210 mm. Foto: Jan DočekalMěl štěstí, když v 60. letech získal místo archeologického kresliče. Náročnou praxí v prostředí, jež jistě nebylo školní ani ateliérové, si ukládal cenné zkušenosti. Přidával je k vlohám od pánbíčka a brzy přivedl k dokonalosti svoji objektivní kresbu tužkou. Zde bylo pevné východisko k jeho pozdější rozsáhlé volné a ilustrační kreslířské a grafické tvorbě.

Převážné jsou to figurativní kresby, často snové, surrealistické nebo expresívní. S osobitě imaginativním humorem, tu a onde erotické, návěstně (úderně) narativní, sarkastické. Reflektují slabosti a absurdity lidského údělu. Specifickou složkou Ondrouškovy kreativity byla spolupráce s brněnskými divadelními scénami, s Hadivadlem a Divadlem na provázku. Počátkem 70. let založil v Brně skupinu mladých nekonformních výtvarníků Integrace. Její aktivita nebyla režimu pochuti, tedy ji po dvaceti měsících uťal.

Jan Ondroušek uskutečnil dvacet autorských výstav. První v roce 1971 v brněnské poetické vinárně Múza. Z dalších devatenácti připravil většinu, slovem patnáct, rovněž pro Brno (Panton klub, Malá galerie Československého spisovatele, Vysokoškolský klub, Klub školství a vědy, Minigalerie Výzkumného ústavu veterinárního lékařství, Klub Křenová, Galerie Pegas, Galerie Baret, Dietrichsteinský palác, Divadlo Bolka Polívky a Galerie Baret, na některém místě opakovaně. Většina jmenovaných interiérů již pravděpodobně neexistuje, nebo dostala jinou náplň). Výstava v Galerii Baret na Husově ulici, otevřená v červnu 1999, byla poslední nejen v Brně, ale vůbec. O dva měsíce později se Ondrouškova tvorba uzavřela.

Jan Ondroušek: Bez názvu, algrafie (autorský ofset), 297 x 210 mm. Foto: Jan DočekalV 80. a 90. letech uspořádal řadu tisků svých textů, bibliofilií veršů, průpovědí, rčení a úsloví. Všechny s vlastními ilustracemi (většinu vydal Buxus Brno). V té době vyšlo i několik knih jiných autorů, kde jsou Ondrouškovy ilustrace. Poskytuji v časové posloupnosti výčet tisků a knih, který mně poskytl autor v roce 1996:

Jan Ondroušek: Obrázci a texty, Buxus, Brno, 1983.

Jan Ondroušek: Moji milí pakobolti, Buxus, Brno, 1985.

Jan Ondroušek: Žvatlání, Buxus, Brno, 1986.

Jan Ondroušek: Za všechny drobné, Buxus, Brno, 1987.

Jan Ondroušek: Vy mně taky, Buxus, Brno, 1988.

Jan Ondroušek: Studna pošuků, Buxus, Brno, 1988.

Jan Ondroušek: Ondrouškův prostonárodní zpěvníček pro lid obecný na Moravě a v Čechách, Buxus, Brno, 1989

Ladislav Klíma: Utrpení knížete Sternenhocha, HOST, Brno, 1990.

Jan Ondroušek: Hříčky, hračky, plačky, Buxus, Brno, 1990.

Jan Ondroušek: Úlety, Buxus, Brno, 1992.

Drobky z Františka Gellnera, JOTA, Brno, 1992.

Jan Ondroušek: Bleší trh, NAVA, Plzeň, 1994.

Jiří Vondrák: Uprostřed běhu, Primus, Praha, 1996.

Jan Ondroušek: Studna pošuků, Buxus, Brno, 1988, algrafie (autorský ofset), 206 x 148 mm. Foto: Jan Dočekal V polovině června 1999, jak již zmíněno, otevřela brněnská Galerie Baret výstavu z Ondrouškovy kreslířské tvorby. Nesla titul Obrázci (původní Ondrouškův sémantický novotvar). Bylo nás tehdy na vernisáži mnoho. Nemohli jsme tušit, že je to autorova poslední výstava. Pro mne také poslední setkání s ním. Napsal jsem malou recenzi pro tehdejší Moravské noviny. Vyšla v poslední červnové dekádě. Úryvek si dovoluji opsat:

„V některých kresbách ze současné brněnské výstavy Ondroušek opustil úsměvný sarkasmus, v němž se svobodně a zcela trefně pohybuje, a ocitá se až za prahem krutosti. Není v tom ovšem samoúčelný úmysl, cosi, co by bylo možné vzhledem k současné téměř obecné oblibě patření na různé podoby surovosti nazvat captatio benevolentiae (tedy to, čím má být získána přízeň posluchače, přeneseně diváka). Od Ondrouška nejsou ani takovéto podoby světa ničím jiným než volnými obrazy z vlastního životopisu. Prodělaná nejtěžší choroba jej totiž neušetřila bolestných poznání krutosti osudu. Nejšťastnějším dopuštěním pak ale Ondroušek dospěl k novému zrození (to je jen velmi málo obrazné označení skutečnosti), aby v nové tvorbě, vnímané jako dar, sugestivně, s patřičnou uměleckou licencí, „popsal“ zlomky vlastní cesty.“

 

Ukázky textů z knížky Jana Ondrouška Bleší trh (1994)

V šumění lesa

slyším ponoukavý hlas

dobrého boha

jak jsou slova bezmocná

proti všemu

co je v nás špatného

            *

Ptali se mne

kde tě tlačí bota

všude

od té doby

co z plenek

vykopli mne do života

            *

Pravda a láska vítězí

berme to jak berme

že se to dneska nenosí

tak se z toho neposerme

            *

Dědeček vyběhl na zápraží a rozjařeně pokřikoval:

“Holubi, mí holuby se vrátili…”

A zatím z nebe padali malincí počůraní kosmonauti.

            *

Čichal jsem v umění

čichal jsem dobu

pak jsem si radši dal

ruma a sodu

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB