Jan Saudek: Sára měla vše vymyšleno už ve chvíli, kdy vstoupila do mých dveří


Jan Saudek. Foto: Jan SaudekO své bývalé partnerce, se kterou se roky soudil o autorská práva, dnes Jan Saudek smířlivě a ironicky říká: „Můj případ není nic zvláštního, jde o pouhé oškubání housera – je to spíše komického rázu.“

 

V loňském roce jste vstoupil do politiky, kandidoval jste, byť neúspěšně, v podzimních komunálních volbách jako nestraník a lídr kandidátky za politické hnutí Plus na post primátora hl. m. Prahy. Vždy jste se spíše stranil politiky, proto šlo o krok poněkud překvapivý. 

Líbila se mi psychiatrička, která byla zakladatelka té obskurní strany. Mne to nic nestálo – ale ukázalo se, že pro fyzické sblížení se jí nelíbím. Zkrátka mi nedala…

 

Inu, i to je důvod, proč jít na kandidátku. A když už jsme u politiky, jak pohlížíte na aktuální politickou situaci v ČR? 

Nadávat politikům je náš národní zvyk. Jsem politický analfabet – neodvažuji se pronášet jakékoli soudy. Ale mám silné podezření, že jsme vedeni k volení takzvaných „hezkých“ lidí. Pěkně po americku! Ti Američani mají mnoho společného s Rusy – ale zdá se, že pravidlo urostlých hezounů v Rusku neplatí.

 

Kdo byl tvůrcem vaší „mediální strategie“? V minulém režimu jste přišel s inovativními postupy, za něž by se nemusel stydět žádný dnešní „image maker“. Chování anglického dandyho s rudou růží a kapesníčkem v saku dokonalého obleku, extravagantní akty korpulentních žen, kurtizány doprovázející vás na společenských akcích, bohémská „excentricité“ osobního života. I to je jeden ze stavebních kamenů vaší slávy – říkáte sice, že sláva je pofiderní záležitost, ale vy zkrátka slavný jste.

Ha! Místo abych proslavil sebe, udělal jsem „populárními“ úplně jiné, taky nuly, jako jsem já. Zvláštní věc: já jsem se vždy spíše snažil moc nevyskakovat, nevyčnívat – už od dob rajchu a potom za socialismu, a vlastně se mi podařilo neexistovat – před pár lety časopis Reflex volil 50 žijících nejznámějších českých fotografů – nebyl jsem vůbec zmíněn. Horší by bylo, kdybych byl třeba čtyřicátý třetí… Poradce stran vzhledu a vystupování jsem nikdy neměl – jen mne občas nějaká přítelkyně upozorňovala na skvrnu na košili, anebo že to a to (bylo toho mnoho) mělo jít do čistírny.

 

Jaký je Jan Saudek doma, kam oko diváka nevidí? 

Doma je to horší. Mám malé děti, které jsou mladší než moji pravnuci, a těm se nemůžete ukázat skleslý, zamlklý a popudlivý. Takže hraji vlastně siláka nepřetržitě. Ale i v soukromí chodím evropsky oblečen a oholen, opíjím se každý večer, ale dítky mě opilého ještě nespatřily. Můj otec mi byl vzorem, já selhal v mnoha vztazích, ale teď se chci držet. Trochu pozdě…

 

Proč jste si zvolil jako nejčastější objekt fotografování velkoryse tvarované ženy? Šlo o promyšlený komerční tah? 

Propánakrále: fotografoval jsem všechny (i zvířata) a pár dam bylo trochu baculatých a pár zas vychrtlých, ale všechno, co je nezdravé, má zvláštní přitažlivost – přežírání, drogy, tabák, alkohol atd… Být tlustá je nezdravé, ale je to velmi krásné. Tak my lidé vypadáme, a co se nám ukazuje v módních časopisech, jsou lži – a já se toho mytí mozků nehodlám zúčastňovat. 

 

Když jsem vedla rozhovor s katalánským spisovatelem Eduardo Mendozou, citoval španělské přísloví: Žena je rájem pro tělo, očistcem pro měšec, peklem pro duši. Jak vzpomínáte na bývalou partnerku, dnes fotografku a spisovatelku, Sáru Saudkovou? Vedl jste s ní několikaletý spor o práva na svá díla, provdala se za vašeho syna Samuela, jemuž porodila čtyři děti.

O své někdejší milence nemohu říci nic. Byla a je nesrovnatelně chytřejší než já – a měla vše vymyšleno už ve chvíli, kdy vstoupila do mých dveří. Nikdy jsem na ni nežárlil, a to znamená, že jsem ji nemiloval. Byl to tedy i kalkul z mé strany – a to se nemá. Zůstal jsem ale naživu, kdekdo jiný by to při takovém zchudnutí zabalil. Můj případ není nic zvláštního, jde o pouhé oškubání housera – je to spíše komického rázu.

 

Jaké jsou vaše noční můry?

Skvělá otázka! V noci se budím z hrůzných snů, v nichž zmírám, trpím a opakovaně selhávám – jenže pak se proberu a zjistím, že mi nic není, že se nemám na co vymlouvat – a jdu něco dělat. Velmi se těším na stáří, že už nebudu muset bez konce pracovat.

 

Celý rozhovor, ve kterém Jan Saudek mluví mimo jiné o tom, který slavný fotograf napodobil jeho dílo, koho v životě miloval a kam směřuje dnešní fotografie, najdete v tištěných Literárních novinách 2/2019.

O předplatné Literárních novin si můžete napsat na adresu Korunní 104, 101 00 Praha 10 či e-mailem: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript  nebo zavolejte na 234 221 130, 800 300 302 (bezplatná linka). Jejich elektronickou podobu si můžete koupit ZDE.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB