Stanislav Kolíbal představí v Benátkách průřez celou svou tvorbou


Stanislav Kolíbal. Foto: Martin PolákStanislav Kolíbal (1925) bude reprezentovat Českou republiku na letošním 58. ročníku prestižního Mezinárodního bienále výtvarného umění v Benátkách. Před téměř půl stoletím mu komunisté na základě nebývalého úspěchu výstavy v Miláně zakázali vyvážet díla do zahraničí, nyní představí svá díla v Českém a Slovenském pavilonu.


Český a Slovenský pavilon architekta Otakara Novotného byl v areálu zahrad benátského bienále koncipován v roce 1925. V témže roce se narodil i Stanislav Kolíbal. Ten pro letošní ročník připravuje výstavu Bývalé nejisté tušené, která představí jak jeho starší práce ze šedesátých a sedmdesátých let, tak i díla současná. Přímo pro benátské bienále vytvoří Kolíbal zcela nové dílo, které navazuje právě na Novotného architekturu.

Stanislav Kolíbal: Mizející tvar (1967). Foto: Martin PolákJak život, tak dílo Kolíbala plně reflektují téma letošního bienále, kterým je stará čínská kletba „přál bych vám žít v zajímavých časech“. Čas je jedním ze základních elementů Kolíbalova díla, a různé doby přinášely v jeho životě odlišné pohledy na vnímání tvorby. Po prvních úspěšných výstavách v prestižních zahraničních institucích, přišel v roce 1973 po výstavě v italském Miláně totální zákaz vývozu jeho díla. Zákaz nakonec trval pouze do roku 1979, a Itálie i nadále stála v Kolíbalově centru pozornosti.

Letošní prezentace na nejprestižnější mezinárodní přehlídce umění je tak i pomyslným návratem k jeho mezinárodním počátkům. Kolíbal ve svém projektu vyzývá k poznání umělecké tvorby, v níž klade důraz na vytvoření nezávislého hlasu, jehož estetika spojuje dobu vzniku v nekompromisním označení „zajímavých časů“ – od poválečného období až do éry současných uměleckých trendů.

„Moje účast na tomto Bienále je vlastně náznakem malé retrospektivy. Neboť nejstarší exponát je z roku 1963 a dva exponáty vznikly vloni. Jako začátek jsem zvolil rok 1963, neboť tehdy jsem začal vlivem spolupráce pracovat na architektonických úkolech s geometrií. Jak to prozrazuje Motiv dělící stěny. V prostoru se pak nacházejí bílé sochy ze šedesátých let s tématem času a lability. Proto jsou tyto objekty buď záměrně narušeny nebo neukončeny. Tento soubor doplňují díla ze sedmdesátých let, která jsem často propojoval provázky nebo nitěmi, takže je možno chápat je jako instalace. Druhá část výstavy začíná kresbami z období mého stipendia v Berlíně v roce 1988. Šlo mi o hledání shod mezi segmenty kružnic a rovnoběžkami, jejichž průsečíky vedou k dalšímu tvarosloví. Staly se pak základnou jak k řadě akvarelů, tak černým a bílým reliéfům. Na tyto motivy je vytvořena také deset metrů dlouhá kresba a kovaný objekt před vchodem do pavilonu,” uvedl Stanislav Kolíbal ke své výstavě v Benátkách.

Kurátorem projektu je Dieter Bogner, jedna z významných osobností současné rakouské výtvarné scény. Jeho seznámení s Kolíbalem proběhlo na počátku devadesátých let, kdy umělec vytvářel pro Bognera rozměrnou instalaci na zámku Buchberg am Kamp v Rakousku. Její tvorba trvala tři roky, během nichž vzniklo dodnes trvající přátelství a spolupráce. „Stanislav Kolíbal ve svém projektu konfrontuje vybraná díla všech fází své umělecké tvorby. Zahajuje tak diskusi o nejistém vztahu mezi stabilitou a nestabilitou, jednoznačností a dvojznačností, jistotou a nejistotou, jakož i racionálním a emocionálním vnímáním prostřednictvím interakce grafických, sochařských a architektonických prostředků. To jsou otázky, které od čtyřicátých let 20. století určily jeho život v dramaticky se měnících politických kontextech,“ vysvětluje Dieter Bogner.

K výstavě bude připraven také zcela nový katalog, na kterém se podílí řada významných odborníků i ze zahraničí. Katalog bude kromě biografie obsahovat také rozsáhlý rozhovor mezi kurátorem a Stanislavem Kolíbalem. Na textech se budou podílet historička umění Terezie Nekvindová (AVU, Praha), matematik Jaroslav Nešetřil (UK, Praha), lingvista Martin Prinzhorn (Vídeňská univerzita), teoretik architektury Jan Tábor (Vídeň) a kurátoři Christian Rattemeyer (MoMA, New York), Juliet Bingham (Tate Modern, Londýn), Alicia Knock (Centre Pompidou, Paříž). Grafický design katalogu Karel Štědrý, Patrik Svoboda. Katalog bude publikován u König Verlag.

Mezinárodní bienále výtvarného umění v Benátkách přilákalo v roce 2017 více než 650 tisíc návštěvníků. První ročník se konal v roce 1895, Československo se ho účastní již od roku 1920. Stanislav Kolíbal završí přítomnost českých umělců širokého generačního spektra, kteří reprezentovali Česko na posledních ročnících: Zbyňka Baladrána (1973) v roce 2013 a Jiřího Davida (1956) v roce 2015. Letošní ročník bude v Giardini di Castello probíhat od 11. května do 24. listopadu 2019.

Stanislav Kolíbal se narodil v roce 1925 v Orlové (bývalé Československo), v současné době žije a pracuje v Praze. Vystudoval grafický design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a scénografii na Akademii múzických umění v Praze. Od začátku šedesátých let vyvíjí Kolíbal vysoce individuální kreativní styl, který se zabývá kritickým přehodnocením minimalismu a konceptuálního umění. Jeho dvou- a trojrozměrná díla rozostřují hranice mezi malbou, kresbou, sochou a architekturou. Ačkoli byl zařazen do významných mezinárodních výstav, například Between Man and Matter (Metropolitan Art Gallery Tokyo, 1970), Konstrukcja w procesie (Lodž, 1981), Sculpture from 20 nations, (New York, 1967),Transforming Chronologies (MoMA New York, 2006) nebo Other Primary Structures (Židovské muzeum, New York, 2014) a sólové výstavy, Padiglione d'Arte Contemporanea (Milan, 1983), v Národní galerii Praha (1997, 2015) a Labil - Stabil (Deichtorhallen Hamburg, 2000), jeho tvorba zůstává nedostatečně zastoupena a očekává své začlenění do širšího mezinárodního kontextu.

Dieter Bogner je historik umění, kurátor, sběratel a univerzitní lektor. V roce 1989 vytvořil koncept vídeňské MuseumsQuartier, jejíž rozvoj řídil až do roku 1994. Poté založil bogner.cc (nyní bogner.knoll), mezinárodní společnost zabývající se vývojem muzejních konceptů, kurátorstvím nových sbírkových expozic a pořádáním výstav. V roce 1997 založil Bogner také rakouskou Frederick a Lillian Kiesler Private Foundation a mezi lety 1995 a 2018 byl členem správní rady New Museum of Contemporary Art v New Yorku. Je kurátorem řady výstav (např. Frederic Kiesler, Johannes Itten, Franz West / Heimo Zobernig) a autorských publikací o moderním umění, architektuře a teorii umění. Od roku 1982 vybudoval soukromou kolekci třiceti instalací současného umění (např. Dora Maurer, Dan Graham, Stanislav Kolíbal, François Morellet a Heimo Zobernig) na zámku Buchberg am Kamp, kde pokračuje ve svých kurátorských aktivitách.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB