S Čechy jsem skončil! Provokativní výstava v Lidicích


 

Martin Zet: S Čechy jsem skončil. Foto Památník LidiceMartin Zet na výstavě „S Čechy jsem skončil“ prezentuje své vidění českého státu a Lidic v něm, jejich místa v dějinách i ve svém osobním životě. Ponouká a provokuje k zamyšlení nad stavem současnosti, zostřuje tak naši citlivost vůči dění kolem nás a zároveň nás neustále nutí nezapomenout. Výstava je až do konce dubna k vidění v Památníku Lidice.

 

Výrok „S Čechy už jsem skončil“ měl říci Reinhard Heydrich 23. května 1942, čtyři dny předtím, než byl tento prominentní nacista, zastupující říšský protektor, šéf Hlavního říšského bezpečnostního úřadu a „kat Českého národa“ odstraněn Kubišem a Gabčíkem v pražské Libni.

 

Martin Zet: S Čechy jsem skončil. Foto Památník LidiceVýstava subjektivně tematizuje formativní děje, texty, dokumenty a okamžiky historie posledního století. Její důležitou součástí jsou díla, která vytvořil Zetův otec, sochař Miloš Zet, například studie k bronzové soše Země pro památník na Kobyliské střelnici v Praze.

 

Autor používá dílo svého otce jak ve svém osobně zaměřeném výzkumu, tak na něm ilustruje vztah umělecké tvorby obecně k dobové společenské i politické situaci. Ve svém výzkumu se ptá, jak by vypadalo naše okolí a naše současnost: „Kdyby vše bylo jinak“? „Jaké by můj otec dělal sochy, kdyby se dějiny odehrávaly jiným způsobem?“

 

Nejde ale o alternativní historii, jde o popis zlomků reality, již mimo jiné dokumentují a zároveň určují texty dle Martinova výběru, které podle něj významným způsobem formovaly dobu a (rovněž umělecké) prostředí od roku 1918 (Washingtonská deklarace) až 2000 (Charta základních práv).

 

Martin Zet: S Čechy jsem skončil. Foto Památník LidiceTexty k výstavě vycházejí i v knižní podobě pod názvem 3/4 ze 100. „Více než dvacet let po smrti svého otce – sochaře Miloše Zeta (1920–1995) jsem konečně našel odvahu a začal jsem se probírat jeho pozůstalostí. O minulosti nemluvil. Některé sochy i dokumenty jsem viděl poprvé a uvědomil jsem si, že toho o nedávné minulosti ani přítomnosti země, ve které žiji, moc nevím. Začal jsem tedy hledat, co určovalo, kam se posledních sto let ubírala. Táta umřel, když mu bylo sedmdesát pět. 3/4 ze 100,“ říká autor výstavy.

 

„Martin Zet nám zde představuje současné umění v té nejčistší podobě. A tato výstava se asi nejvíce ze všech přibližuje stálé sbírce památníku Remember Lidice,“ říká mluvčí památníku Filip Petlička. Výstavu vítá i kurátorka Lidické sbírky Lubomíra Hédlová. „Přináší nová témata, nutí nás se zamyslet nad minulostí i stavem současnosti. Zostřuje naši citlivost vůči světu, v němž žijeme a odpovídat si na otázky kolem nás. Známe dobře svět, v němž žijeme? Rozumíme mu? V této výstavě se setkávají jak věci pravdivé, tak spekulativní. A nic nás neujistí o tom, co je pravda. Tu si musíme najít my sami v sobě.“

 Martin Zet: S Čechy jsem skončil. Foto Památník Lidice

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB