Pozdrav Františku Muzikovi z Akureyri od Josefa Kremláčka


Josef Kremláček. Foto Jan DočekalZůstává dobrým obyčejem občas obmyslit příbuzné, přátele a známé, které nepotkáváme v našem domově, zaslaným pozdravem. Ne již tradiční poštou, spíše e-mailem. Avšak nejhodnotnějším a nejstálejším je pozdrav umělecký. Třeba takový, jaký poslal v polovině 80. let minulého století Josef Kremláček z islandské Akureyri Františku Muzikovi.


Onen pozdrav byl a stále je originálním grafickým listem. Adresátovi nedošel. Nemohl. Autor jej neposlal předmětně, toliko dedikací do duchovního prostoru, poněvadž příjemcovo bytí se uzavřelo již jedenáct let předtím.

 

V načaté informační difúzi jsou určující tři osoby, jedno město na Islandu a jedna čedičová vyvřelina tamtéž. A proč píšu článek vztahující se k činnostem aktuálním před více než třiceti roky? Všechny tři osoby již nežijí. Jsou hodny vzpomínky. Od úmrtí Muzikova uplyne v listopadu 45 let a připomeneme si 75. výročí narození Kjulleněnové.

 

Tedy: Josef Kremláček (* 5. březen 1937 Třebíč, † 22. červen 2015 Třebíč) byl malíř, grafik, ilustrátor, pedagog. V letech 1964–1970 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze filmovou grafiku. Ve druhé polovině 60. let minulého století byl členem surrealistické skupina Lacoste, Centre international de l´actualité fantastique et magique, po roce 1989 Unie výtvarných umělců České republiky a moravské surrealistické skupiny Stir up. Celoživotně byl těsně spjat se surrealismem. Významná, vícekrát oceněná byla jeho ilustrační tvorba pro děti.

 

František Muzika (* 26. červen 1900 Praha, † 1. listopad 1974 Praha) byl malíř, ilustrátor, typograf, scénograf a vysokoškolský pedagog. Absolvoval Akademie výtvarných umění v Praze, studoval v Paříži na Académie des beaux-arts. V letech 1945–1970 vedl oddělení užité grafiky na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

 

Božena Kjulleněnová, rozená Dvořáková (* 11. listopad 1944 Zlín, † 20. listopad 2010 Třebíč), v letech 1970–1981 manželka Josefa Kremláčka (příjmení Kremláčková). V roce 1970 absolvovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, byla ve skupině posledních Muzikových žáků.

 

Akureyri je čtvrté největší město na Islandu se 17 tisíci obyvateli. Leží na pobřeží fjordu Eyjafjörður, 98 kilometrů od severního polárního kruhu. Akureyri má přezdívku Hlavní město Severního Islandu. Dvě stovky kilometrů západně od Akureyri se nachází čedičový útvar Hvítserkur, pozůstatek dávné sopky. S betonem zpevněnou základnou vyčnívá patnáct metrů nad hladinu Húnaflóiské zátoky Grónského moře. Pro bizarní tvar dostal označení Troll severozápadního Islandu. Na Hvítserkuru hnízdí řada druhů ptáků. Jejich guáno zabarvilo skálu bíle. To dalo čedičové vyvřelině další jméno – Bílá dlouhá košile.   

 

Josef Kremláček: Pozdrav Františku Muzikovi z Akureyri, barevná litografie, 645 x 490 mm, začátek 90. let 20. století. Foto: Jan DočekalKremláček v 80. letech několikrát cestoval do ciziny. Vždy s cestovní kanceláří. Později, po prvním infarktu myokardu, si již myslel, že by velké cesty mohly být rizikové. V polovině 80. let byl na severu Evropy. Po návratu nadšeně mluvil o mořské plavbě okolo pobřeží Islandu, Akureyri a dalších místech, především o kráse a mysterióznosti přírody, vyvolávající strhující dojmy, ale také deprese. Je jisté, že se setkal i s výjimečnou krásou Hvítserkuru. V roce 1987 měl u příležitosti padesátých narozenin tři putující autorské výstavy - v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě, Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě a ve Sdruženém klubu pracujících v Třebíči. V kolekci vybrané z obou složek své tvorby, užité ilustrační tvorby a volné surrealistické grafické tvorby, uvedl mezi novými díly litografii Pozdrav F. Muzikovi z Akureyri (v titulu ve shodě s autorským zápisem pod motivem litografie je Muzikovo křestní jméno uvedeno jen počátečním písmenem), uvedenou v katalogu černobílou ilustrací.

 

Jak už uvedeno, adresát pozdravu František Muzika zemřel v Praze v listopadu 1974. Kremláček názvovou dedikaci své grafiky vzdal po dekádě let Muzikovi poctu. Snad vedly ho dva popudy, vědomí významu pedagogického působení Muzikova na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a blízkost obou v některých surrealistických tvůrčích postupech. Kremláček se s Muzikou jistě znal, ale nebyl jeho žákem, studoval u Adolfa Hoffmeistera. U Muziky studovala Dvořáková (záhy po ukončení studia Kremláčková), jež však v době vzniku Pozdravu F. Muzikovi už nebyla Kremláčkovou manželkou. A není snad bez zajímavosti, že rok 1970 byl v čiré nahodilosti význačný v životě Muzikově, Kremláčkové, tehdy Dvořákové, i Kremláčka. Všichni tři ukončili v tom roce své působení na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, pedagogické, respektive studentské.  

 

Skála Hvítserkur na Islandu. Arni Gunnarsson, CC BY-SA 3.0A ještě dodatek: Kremláčkova litografie Pozdrav F. Muzikovi z Akureyri nese motiv Hvítserkuru, čnící z moře vzdálen od Akureyri přes dvě stovky kilometrů. Je v tom, snad to tak lze říci, Kremláčkova islandská asociace. Motiv grafiky je ovšem poměrně vzdálen turisticky atraktivnímu frontálnímu pohledu na Hvítserkur z pevniny, kdy je patrný v jeho celé šedé a černobílé nádheře. Kremláček si na místě pořídil fotografii z bočního pohledu, kdy čedičová vyvřelina má tvar, Kremláčkem navíc hodně stylizovaný, dvou vzhůru vypínajících se surrealistických květů. Pozdrav, jehož tisk provedl v nákladu šedesáti originálů za autorovy přítomnosti litograf v tiskárně v Praze na Malé Straně v Říční ulici, byl po roce 1987 uveden na několika výstavách. Zatím naposledy v roce 2017 v galerii Tympanon Muzea Vysočiny v Třebíči.

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB