Gobelínky jako obdivuhodné svědectví minulých časů



 

galerie-des-gobelinsVýstava s názvem Vrcholná díla nástěnných goblénů v průběhu století 1918 – 2018, kterou letos uspořádala a v polovině června zahájila pařížská Galerie des Gobelins (vlevo na snímku), působí jako několik příběhů. Jedním z nich je historie a osud manufaktur, které se tkaním tapisérií proslavily po celém světě, ta nejslavnější byla v Beauvais, jen odtud pochází více než dvě stě známých děl, velice renomované byly i gobelínky v Savonnerie, Courbevois a Aubusson. Na výstavě skutečně procházíme staletím, vystavené exponáty seznamují s tvorbou kolem roku 1918 až po současnost; každý goblén vzniká uzel po uzlu, útek po útku, a někdy je zapotřebí i několika let, než se uváže uzlík poslední. Vystavené exponáty tak připomínají jakousi ilustrovanou historickou knihu.

 

 

 

V době renesance králové a královny objednávali nástěnné koberce obrovských rozměrů, ty sloužily zejména k zateplení hradních a zámeckých prostor; přibližně až do roku 1950 byly rozměrné goblény velice oblíbené. Hned první výstavní sál seznamuje s tvorbou kolem roku 1918, konec Velké války; s vytouženým mírem se vrátila i chuť do života a pracovní elán, a to se odrazilo i v umělecké tvorbě, ve výrobě tapisérií – oblíbeným motivem, který se často vyšíval v zářivých barvách je - France éternelle, věčná Francie, malebná krajina, poetické obrazy venkova, hlavně už žádné války ani trable, kterými poválečná Francie skutečně žije… V roce 1925 na velké výstavě tapisérií v pařížském Grand Palais, vystavují gobelínky z Beauvais svá díla s exotickými výjevy, což nepochybně souviselo s koloniálními výboji a válkami, které Francie vedla; fantastické a chimérické obrazy, exotická krajina a divoká zvířata jsou toho důkazem. Přibližně o deset let později, na velké Exposition Internationale des Arts et des Techniques appliqués, se goblény opět těší obrovskému zájmu a manufaktury z Beauvais zase zaujímají prestižní místo a odnášejí si významná ocenění. Následující léta jsou pro rozvoj tohoto umění i řemesla rozhodující, mladí umělci se čím dál více o tento obor zajímají a gobelínky s nimi navazují úzkou spolupráci, umělci pro ně vytvářejí především barevné předlohy, mezi nejznámější malíře patřil Raoul Dufy, Marcel Gromaire a Jean Dubreuil; zavádějí se nové textilní techniky, umělci ubírají na barevné škále, ale přidávají na kontrastu – hovoří se o renesanci tapisérií. V této době je pro změnu nejoblíbenějším tématem - quatre saisons, čtvero ročních období.

 

Bohužel druhá světová válka tragicky zasáhla i výrobu nástěnných koberců, město Beauvais je bombardováno, ateliéry i dílny jsou zle poškozeny, malíři i tkalci jsou na frontě, v zajetí nebo na útěku a nedostatek látek i příze znemožňuje pokračovat v umělecké tvorbě. A paradoxně právě teď jsou gobelínky doslova zavaleny lukrativními zakázkami, vítěz žádá pompézní goblény, které by oslavovaly jeho vítězství a moc; Maréchal Pétain si hned jeden objedná ke své poctě, ke své své slávě vojenské i politické. A zdaleka není sám. Už v roce 1941 přišly objednávky z nejvyšších pater třetí říše, vyšívaný mega-koberec chce jak Göring, tak Ribbentrop.     

                                                       

Nástěnnou tapisérii oslavující Pétaina a jeho oficiální ideologii známou jako Révolution nationale provedl Paul Charlemagne v gobelínce v Aubussons v letech 1942 až 1943, dílo Gloire au Maréchal, Sláva maršálovi je provedeno ve vlně; Pétain ve vojenské uniformě neohroženě cválá na bílém koni uprostřed bitevního pole, nepochybně u Verdunu; trikolóra na jeho rukávu jen září, o tom, kdo je vítězem, není pochyb, vždyť i slunce zalilo jezdce svými paprsky. Na goblénu je vyšitý i zraněný voják vracející se z bitvy domů, jde přes ves, přes pole právě v době žní – dílo znázorňuje spjatost s rodným krajem, půdou a blízkost venkovského lidu – jde o dokonalou ukázku politické manipulace s uměním, zcela ve službě vichistickému režimu, jehož heslo zní: Travail, Famille, Patrie, Práce, Rodina, Vlast. Podobných tapisérií bylo vyrobeno více, ale dochoval se pouze jediný exemplář, poprvé vystavený v pařížské Galerie des Gobelins. I dvě další tapisérie zasluhují pozornost, jednu si objednal i další maršál, tentokrát Herman Göring, a druhou ministr zahraničí Joachim von Ribbetrop, obě k oslavě nacionálního-socialismus. Ředitel gobelínky v Courbevoie ještě dříve, než přijal tuto collabo zakázku pro Göringa, vymínil si propuštění několika tkalců, kteří byli v německém zajatí. Autorem tapisérie je Werner Peiner, jenž k její výrobě použil kombinaci lnu a hedvábí; goblén za jeden a půl milionu franků zůstal nedokončený, zákazník v roce 1944 měl už tak napilno, že na svoji zakázku patrně zcela zapomněl. Peiner vytvořil alegorický Globus, polonahé ženské postavy, symbolizující Právo a Věrnost, s mečem v ruce krouží kolem Deutschland a Frankreich, země, které jsou tučně vyšité na mapě světa; polonahé krasavice tu však nejsou samy, je tu s nimi i řecký bůh světla, slunce, života a smrti Apollón, a bohyně jara a krásy Venuše. Dílo je vyvedeno ve zlatě a blankytné modři na ploše 72 metrů čtverečních; dodnes však z tapisérie gigantických rozměrů čouhají nezačištěné okraje, uzlíky a nitě, na některých místech vyčuhuje i kartonová předloha…   Dnes je toto kuriózní dílo ve sbírkách Musée du Louvre. Werner Peiner však provedl i zakázku pro von Ribbentropa, tentokrát vytvořil alegorický válečný vůz tažený býčím spřežením, vše rovněž převážně ve zlatě; býci jako symbol mužské síly, plodnosti a nezdolnosti; vůz kočíruje v rozevlátém plášti římský bůh úrody Saturn, svírající v ruce zlatý hákový kříž…; vzácná zlatá vyšívací příze byla dopravena přímo z Německa, spotřebovalo se jí několik kilogramů. Dílo bylo dokončeno v červnu 1944, po osvobození tapisérii objevili Američané a v roce 1949 ji vrátili zpět do Francie.

 

Pro úplnost ještě dodávám, že v pozdějších letech se francouzské tapisérie staly především výrazem dekorativního umění, na jejich vzniku se podílel jak Matisse, Kandinskij, Fernand Léger, Sonia Delaunay, tak i Hans Arp; mnozí z nich sklízeli na Čtvrtém mezinárodním bienále v Laussane v roce 1969 velký úspěch a obdiv. Dokonce i současná první dáma Francie Brigitte Macron, známá svým obdivem k tomuto umění, získala pro Elysejský palác jeden vzácný goblén, dílo, na kterém se podílel belgický malíř Pierre Alechinsky. A snad ještě závěrečnou poznámku, že gobelínka v Beauvais zůstala dodnes věrna svým tradičním technikám, v éře globalizace zvláště cenné a obdivuhodné svědectví minulých časů.

                         

Ukázka z výstavy:

 

Banquette-Salon-de-la-Guerre-1925---Maurice-DufrŐne--Robert-BonfilsFauteil---Salon-de-la-guerre-1925PEINER---Char-de-Ceres-01

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

PEINER---Globe-terrestre-01PEINER---Globe-terrestre-02

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

CHARLEMAGNE---PETAIN---Charlemagne

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 04 Prosinec 2018 09:44 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB