Potřetí s Josefem Bubeníkem o jeho tvorbě



 

Josef-Bubeník autoportrétKdyž malíř Josef Bubeník (vlevo autoportrét) hovoří o své práci, vyznačuje různá pojmenování. Definuje je prostřednictvím obecně známých termínů, ale též vlastních výkladů a vlastních uchopení. Tak vznikají teoretizující texty překračující rámec primární umělecké práce, které jsou vlastně názorovým základem. I když snad z obecného hlediska nemají vždy úplnou určitost, pro Bubeníka jsou, jak říká, důležitými východisky a směry dalších úvah.

 

 

 

Bubeníkův výklad jednotlivostí ze základů malířství je již obsahem našeho dřívějšího rozhovoru a pak i článku. O kresbě jsme mluvili v listopadu 2014: Automatické Kresby z konce světa. Malbě je věnován příspěvek z prosince 2017: Dvé sourodých ivančických výstav Josefa Bubeníka.

 

 

Dnes se věnujme, jak jsme si ujednali, dalším dvěma tématům – barvě a kompozici. Jsou to kameny, jejichž místo ve stavbách obrazů je neméně významné.

Uvědomuji si, že by čtenářům bylo přístupnější, kdybych řekl: Sedím-li před prázdným plátnem, zmocňují se mě představy naplněné tajemnem i obavami. Cítím, že mé první tahy štětcem budou jako vstupování do písčité a vyprahlé krajiny, kterou já, tvůrce, svou přítomností zaplním, stvořím něco jako nový život…, dotýkám se hvězd…, do obrazů vkládám pozitivní energii, která svými takřka až léčebnými účinky působí na… a také na… a ještě na… Nějak takto by mohla vypadat malířova konfese. Moje nikoliv.

 

 

Tedy k věci. Jak nahlížíte na barvu?

Před sto čtyřiceti lety řešili impresionisté vztah barvy a tvaru, barvy a otevřeného prostoru s měnícím se osvětlením a rozklad barvy ve vztahu k dopadajícímu světlu. Nic se tehdy nevědělo o vlnových délkách ani o relativitě prakticky všeho kolem nás. Přesto však impresionisté intuitivně pociťovali, byli v tom asi první, že lidské vnímání není tak jednoznačné, jak se na první pohled může zdát.

 

Při úvahách nad barvami a barevností vůbec mě nejvíce fascinuje, že se vlastně jedná o vnímání elektromagnetického vlnění. Světlo, které na nás dopadá, a díky kterému rozlišujeme širokou paletu barev, se odvíjí v obloučcích vln nanometrových vzdáleností, a je-li předmět menší, než tyto nanometrové vlnky, jsou pro naše oči neviditelné. To je příklad třeba virů, které nevidíme ani běžným mikroskopem. Jsou pro nás neviditelné, protože světlo kolem nich projde a nic neodrazí. Na druhou stranu nevidíme ani to samé vlnění od miliontin metrů výše. Spektra vlnění námi prostupují, ale je pro nás viditelná pouze jejich úzká výseč. A uprostřed této výseče se nachází široká škála zelení všeho druhu.

 

 

Zelené odstíny, ty jsou vašimi současnými barvami.    

Zelená, zelenomodrá, tyrkysová, coby součet námi viděného spektra barev, se mně v posledních dvou letech staly výchozím bodem v malířské tvorbě. V tomto spektru zelené shledávám jakousi vyšší fundamentálnost naší existence. Historik umění Václav Pajurek mně napsal: Monochromnost je ve větším množství značně redundantní. Na to doplatilo abstraktní umění. Pro mne však zvolená barevnost redundantní není. Zatím jsem nevyčerpal možnosti její barevné škály. Vždyť se pohybuji od bílé přes všechny odstíny zelení, eventuálně modří, až do pastózní tmavé barvy, které svou hustotou veškeré odrazy pohlcují, tudíž je černá.

 

 

V předešlých letech jste při různých příležitostech mínil spektrum planetární gravitace. Jak tato přitažlivost ovlivňuje naše vnímání barvy?    

Naše myšlení, stejně jako vidění a vnímání barev, je uzavřeno v úzkém spektru planetární gravitace. I ty nejvznosnější myšlenky nedokážou, tak jako naše těla, překonat omezenost fyzického uspořádání. Náš zrak, vůbec zrak všech organismů na Zemi, je přizpůsobený k vnímání pouze určitého spektra elektromagnetického vlnění, které k nám dopadá skrz atmosféru, tak i myšlenkové pochody jsou filtrovány pozemskou existencí. Tato determinace má vliv na barvy, s nimiž zacházíme. I proto se nám vesmír jeví jako prázdný a temný prostor, přes který k nám doléhají relikty světla nejvzdálenějších a nejzářivějších hvězd.

 

 

A jak se to má se skladebností?

I přesto, že existují výpočty ideálních řezů odvozených od matematicky spočítaných a narýsovaných spirál, platí pro ně to, co pro ostatní tvorbu: její přirozenost musí být cítěná, spontánně vypozorovaná a čistá, nespekulativní. Cit a empatie jsou více než výpočty. V životě, jako v malbě, jako v tvorbě obecně. Orientuji se na jakousi středovou vyváženost, vytlačování námětu do zlatého řezu mně nevyhovuje. Geometrický střed obrazu mi pro současný výraz připadne vhodnější.

 

               

Malíř a grafický designér Josef Bubeník se narodil 23. května 1965 v Brně. Absolvoval Pedagogickou fakultě Masarykovy university v Brně (obor výtvarná výchova). Je výtvarníkem v Centru experimentálního divadla v Brně, organizuje výstavy v galerii Katakomby a v galerii HaDivadla, je členem Unie výtvarných umělců, Sdružení Bienále Brno a skupiny Stir up. Uskutečnil dvacet pět samostatných výstav.

 

Ukázka z tvorby:

Josef-Bubeník Brána-otevřenaJosef-Bubeník Krystalová-setba-Josef-Bubeník Jsme-staří-miliony-let

 

 

 

 

 

 

 

 

 

01 Josef-Bubeník portrét

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Josef-Bubeník Krystalová-determinace-IJosef-Bubeník Hommage-Jan-Wolf

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Josef Bubeník: Brána otevřena, olejomalba na plátně, 140 x 115 cm, 2018. Foto: Josef Bubeník

Autorova poznámka: Smaragdová brána otevřena, Šalamounovým klíčem odemčena, vše se do ní vejde, nic neodejde, čili, spatříte-li na procházce lesem otevřenou bránu, buď do ní vstupte, nebo odejděte navždy.

 

 

2/ Josef Bubeník: Krystalová setba, olejomalba na plátně, 70 x 100 cm, 2016 – 2018. Foto: Josef Bubeník

Autorova poznámka: Všeobecnou lidskou vlastností je antropologizovat vše, co není na první pohled rozpoznatelné, čitelné. Jakákoliv vertikála může být hodnocena jako figura, a přitom má s ní společného jen to, že tak byla viděna a pojmenována.

 

 

3/ Josef Bubeník: Jsme staří miliony let, olejomalba na sololitu, 137 x 123 cm, 2018. Foto: Josef Bubeník
Autorova poznámka: Název je polovinou citace Teonanácatla Jsme staří milióny let a pocházíme z hvězd. Četl jsem i jiný překlad: Jsem starý, starší než myšlení vašeho druhu, a přicházím z hvězd. Obraz je první částí příběhu. Neříkám diptychu, jelikož obrazy spolu nebudou kompozičně korespondovat. Druhá část, druhý obraz, se bude jmenovat ... a pocházíme z hvězd.

 

4/ Josef Bubeník v zrcadlovém bludišti. Foto: Autoportrét

 

5/ Josef Bubeník: Krystalová determinace I, pastel a akvarel na papíře, 33 x 33 cm, 2017. Foto: Josef Bubeník

Autorova poznámka: Ve světle se odrážejí stopy dějů, které optikou retrospekce promlouvají k nám konkrétnem hmoty.

 

 

6/ Josef Bubeník: Hommage Jan Wolf, olejomalba na dřevěné desce, 48 x 38 cm, 2016. Foto: Josef Bubeník
Autorova poznámka: Obraz vznikl na podzim 2016. Když jsem se dozvěděl o smrti přítele, malíře a sochaře Jana Wolfa, prsty mi bezděčně běhaly po desce s barvou...

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 24 Srpen 2018 06:25 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB