Martin Patřičný: Milovník stromů a jejich zpracovatel



Patřičný Martin fotoprtsc youtubeMálo se ví, že existuje Den stromů a slaví se v říjnu a ve více jak 40 zemích světa ( viz ). Na internetu se praví, že tuto tradici v Čechách v nové době obnovili botanik Václav Větvička a dřevosochař Martin Patřičný (vlevo na snímku), se kterým přinášíme rozhovor.

 

 

 

Jak se ti líbí ten termín a ta jednoznačná charakteristika milovníka stromů a dřevosochaře?

Mají to ti internetisti a vůbec novináři těžké - jak zařadit ty bláhovce, kteří dostali víc talentů a rádi je rozvíjejí. Ohledně Václava Větvičky – Holan má myslím v Terezce Planetové termín – přítel stromů, ten by se k Václavovi hodil dobře…A  to Větvička –  jméno – znamení…

 

 

A když  jsme u toho „dřevosochání“, nemohu v souvislosti s tebou zapomenout na těch pět let, kdy si tvá dřevěná socha „Bytost – Země“  bez dovolení usurpovala prostor na samotném Václaváku  jako důrazná ekologická a etická výzva. Ve svých publikacích rád uvádíš, že jsi pro své výtvarné aktivity nikdy nepoužil zdravý strom . Jsi tedy  kromě dřevosochaře také ekolog?

Ta socha byla čistě přírodní a měla se tam rozpadnout a vrátit do Země. Takže tak trochu ekologický konceptualismus…Dneska by z toho slušná PR agentura udělala záležitost! A možná to něco znamenalo, když si to lidi pamatujou, třeba ty…

 

Ekolog… Snažím se chovat slušně. Jsem na návštěvě u Matky Země a tak jí nechci plivat na koberec! Jsme tu jen na návštěvě a zajisté si odtud nemůžeme nic odnést. Na druhé straně - sází se stromy, aby se sklidily, abychom měli dřevo, materiál člověku nejbližší a pořád se obnovující…České dřevo na český stůl, jsem někde napsal….

 

 

Ono je to s tebou vůbec  těžké, poté, co jsi u Iva Železného vydal první „dřevařskou“  publikaci Dřevo krásných stromů, vyšla Ti u něj také prozaická prvotina Patřičný nejen dřevo, kterou jsem tehdy přivítal jako jakýsi čerstvý vítr v české próze.  Tak tedy prozaik taky?

Já myslím, že to byl vítr doznívající. Ze starých časů. Mám rád příběhy, rád je vypravuju. To je asi hlavní. Ale i tu druhou knihu povídek, vyšla pod názvem Jako v nebi, bych dneska asi přepsal…Mění se ten svět kolem zatraceně rychle…kde jsou časy „kakaové skvrny velikosti mexického dolaru“? Vzpomínáš, jak jsme spolu v době „pokusů o socialismus“ v Československu dělali ze vzdoru a vzteku zkoušky na tehdejší DAMU? S vědomím, že nás tam nikdy nevezmou?

 

 

Mimochodem, v Nejen dřevu (Patřičný nejen dřevo, vyd.II. 2001) máš také vzorový děj typické české opery. Což je docela sranda a usvědčuje tě ze znalosti minimálně libret. Jaký je vlastně tvůj vztah k muzice (pamatuji éru tvých dřevěných notových stojanů) obecně a k opeře, zejména české, zvlášť?

Jiří, muzika je voda duše! Voda životodárná! Stručně – neznám lepší, krásnější, skvělejší nástroj, než je lidský hlas - někdy se na to zapomíná.   A až ke hvězdám se někdy ten hlas podařilo dovést v opeře. Opera má svá špecifiká, ale - vždycky přece můžeme zavřít oči…Konec konců si z těch klišé a aranží dělám srandu, ale jako milovník! V Čechách - můj uvaděč do opery byl Eduard Haken, tomu věřím každé slovo, i hymnu. Beňačková, Žídek, Haken bylo hvězdné obsazení Prodanky kdysi. Ivana Kusnjera mám rád a prý dorůstá řada mladých….  Ano, jako u všech pořádných radostí musíš vložit práci, čas, hlavně mít trochu naposloucháno, ale tak je to se vším v životě, nebo ne? Jak to píše Holan- Být není lehké, lehká jsou jen hovna…(Z básně Mým nepřátelům)

 

 

Někdy v té době ses u Iva Železného etabloval i jako redaktor, když  jsi přivedl k vydání poetické  iuvenilie našeho společného kamaráda Ondřeje Fibicha a donutil mě, který s Fibichem v té době nemluvil, abych na tu knížku napsal (samozřejmě právem pozitivní) recenzi. Tedy i kulturní činovník, organizátor a entuziasta?

Ty dobře víš, že Fibicha lidem vyprávím snad od sedmnácti - osmnácti a kromě básní mám fakt rád i jeho, i když to s ním vždycky lehké nebylo….a v době vydání té knížky (2000?1?) jsem se sešel s Petrem Vopelkou, dobrým člověkem, který měl občas nějakou korunu navíc - a když se mu podařila nějaká obchodní operace, tak se trochu rozdělil s druhými, takže tu knížku Fibichovi (a mně) zaplatil. A já jsem ji jako všechny svoje knihy dělal moc rád!

 

 

Už několika vydání se dočkala tvá kniha Pracujeme se dřevem, v níž se čtenář dozví jaké jsou základní druhy dřeva, jak postupovat při jeho ručním opracování, jak dřevo reaguje na změnu prostředí, jaké povrchové úpravy se používaly dříve a nyní, jaké si zvolit pracovní nástroje. Tedy svědectví o tom, že s dřevem nejen umíš, ale že o něm taky hodně víš. Zajímalo by mě, zaznamenal-li jsi nějaké ohlasy, resp. jak se cítíš jako autor nesporně oblíbené a využívané příručky? A kolik má už vlastně vydání?

Letos bylo páté vydání – a to se nepočítají dotisky! Nesporně úspěch, jistě, ale u základní či jiné příručky si lidi moc nevšímají, kdo je autor. Než si koupím příručku o mazání lyží, zjistím, jestli její autor je Čech, jestli kromě toho, že běžky viděl, na nich i stál, ale jméno jeho zapomenu…

 

 

Tak to bysme tě měli v kostce a teď k tomu „dřevosochání“. Což je termín myslím dost blbý, protože jsi spíš tvůrcem (zůstaňme u těch newspeechových novotvarů) dřevoobjektů  či dřevoentit, které častěji připomínají obrazy než sochy. Do jaké míry tě při tvorbě inspiruje materiál?

Bez dřeva bych možná ani nebyl výtvarník…Dřevo je můj spoluautor.

 

 

Více než 100 tu i cizozemských výstav doprovázených obvykle tvými „dřevěnými večery“, v nichž prokazuješ své nadání nejen výtvarné. Mimochodem, vzpomínáš si na ten zajisté klíčový moment, který tě osudově nasměřoval ke dřevu a výtvarné tvorbě?

K volné tvorbě (tzn. bez objednávky) jsem přecházel vlastně od řemesla. Taková ta přímá cesta - nadání, jedna škola, druhá škola, kariera umělce – tak to jsem neměl. S maminkou, která před únorem 48 pracovala v Americké informační službě, to takhle nešlo… S odřenýma ušima jsem to dotáhl k maturitě. Dřevěná řemesla jsem se učil soukromě u strýce a soustružením jsem se i pár let živil. Ale ta chuť dělat to „svoje“ nějak nepřestávala…

 

 

Pamatuji si vcelku živě, jak jsem jako frekventant nějakého pomatutitního studia navštívil tehdejší  prestižní pražské knihkupectví (dnes reprezentativní úřadovna nejmenované banky) a ty ses mi tam (to už jsme se znali) věnoval jako knihkupec. Domnívám se, že jsi tehdy byl na nějakém důležitém životním rozcestí?

Jako knihkupec jsem začínal, měl jsem před vojnou, která tehdy znamenala dva roky blbákova. A věděl jsem už, že vlastně nikdy (vypadalo to, že rusáci tu budou na furt) nebudu moct dělat co chci – autorské divadlo s muzikou, na pomezí výtvarna, kabaretu, srandy, ale i poezie…Drobky z tehdejších nápadů jsem pak využil při těch Dřevěných večerech.

 

 

Je zřejmé, že knihy jsou tvá druhá životní láska (programově vynechávám  v tomhle rozhovoru ženský), což jsi dokázal před časem svou Čítankou, velmi subjektivním čtenářským deníkem, svědectvím o tom, že ses číst nejen naučil, ale  i umíš a navíc pozorně a tak, že jiné čtenáře (třeba mě) zahanbuješ. Jako výtvarníkovi ti posloužilo pečlivě vybrané dřevo také ke tvorbě knihoven jako výtvarných objektů. Domníváš se, že čtení novotou či patinou vonících knih má ve světě mobilů, noťasů a tak ještě perspektivu?

Probůh!!! Cílem Čítanky je bavit lidi, vyprávět příběhy a ne vychovávat, i když to tak dneska a z rychlíku může vyzerať. Ona ta Čítanka časem ožila a poskytla i několik veselých rozhovorů a peprných odpovědí na recenze. Jinak - smál jsem se před časem čtečkám, ale ony mají něco do sebe - pro ty, kdo nemilujou vůni knih, kdo jimi nemusí listovat a mrhat papírem? My lidi už dojídáme planetu – chceš čtečku? Zaplaťpámbu. Máš ji mít! Ušetříme. Já bych ale prosil čtvrt kila opravdové knížky…od kosti, od dřeně.

 

 

Pamatuji také tvou poměrně pravidelnou účast na Světě knihy, kde jsi míval stánek se svými knihami a výtvarnými objekty. Já si myslím, že to bylo pro tebe a tvé aktivity ideální místo, kde ses mohl prezentovat jaksi komplexně. Myslíš že mám výjimečně pravdu?

Proč výjimečně? Ty máš pravdu pořád! Pro Svět knihy  jsem dělal i tři větší výstavy, Jak se dělá kniha se jmenovala jedna…Jednu výstavu jsme postavili se Zdenkem Hajným, drahé kameny, nerosty sklo (vitráž) a dřevo. To byla to pocta českým básníkům a ilustrace jejich básní...

 

A když jsme u veletrhů – Pro For Interior a For Arch jsem připravil tři velké výstavy o dřevě… trochu naučné…

 

 

Ze všech tvých aktivit, počínaje dlouhodobou dotykovou výstavou v Národním muzeu, tou sochou, přes dřevěné večery, televizní seriál (Kus dřeva ze stromu, tuším) až po poslední knihy (Čítanka a Velká kniha o dřevě) cítím tvou bytostnou potřebu komunikace, vyprávění, rozhovoru. Při tvorbě, ať už výtvarné či literární, jsi do značné míry sám. Jak se ti daří vyrovnávat s touto jakousi životní schizofrenií?  A neříkej mi takový blábol, že tvorbou...

Bla, bla, bla! He, he… Moje žena říká, že když vylezu z nory, nepustím nikoho ke slovu. Asi má pravdu. Ale já jsem prostě dostal tolik, že ráno i večer smekám a děkuju, děkuju. No, někdy si jen prohrábnu vlasy. Protože dělám rukama a zároveň hlavou a ještě něčím, co neumím pojmenovat. Dělám jenom dobré věci – ve smyslu ne – zlé. Píšu nebo jsem v dílně, ale pak zas někam jedu do školy, do knihovny, muzea a hraju a vyprávím i brnkám na kytaru…

 

 

A co ocenění? A vůbec - světská sláva?

Něco málo jsem dostal - ne, v Čechách nic, od Francouzů, kdysi… Velká kniha o Dřevě je myslím docela dobrý doktorát.

 

 

Co myslíš? A abychom v tomhle rozhovoru měli nějakou faktografii, dodávám další ceny:

Zvláštní cena kolegia Fagus Sylvatica

Medaile „Drei weisse birken“ Domu přírody v Kieferu a Vogelbeerbaumu

Stříbrná plaketa Tilia cordata udělená za Slušnost k přírodě

Jmenování Doctor honoris causa Univerzitou Silva Arbor v Ligniu

Diplom za reportáž o dřevě udělilo Společenství Modřínů, Borovic a Smrků

Děkovná medaile za Modlitbu za Zem udělená církví Nejzelenějšího Javorového listu

Doživotní právo volného vstupu na pozemky od knížete Jírovce z Vrbic a Habří

Klíče od lesa Frondosiana věnoval hrabě Alnus z Apelbaumu

Na Drei  weisse birken jsem zvlášť pyšný…

 

 

Na závěr dík za rozhovor a upřímné osobní  přání. Aby se ti podařilo rozluštit tajemství dřeva a korunovat tím svou celoživotní řemeslnou, uměleckou i odbornou snahu...

Ano, Tajemství dřeva se bude jmenovat kniha, na které dělám teď. A bude hodně pro ženy...

 

 

 Ukázka prací Martina Patřičného:

 Patřičný 1Patřičný 2Patřičný 3

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autor rozhovoru je básník, novinář a knihovník knihovny parlamentu ČR.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 12 Prosinec 2017 08:25 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB