Recenze výstavy: Něžný metalurgický básník hmoty



 

martin kocourek a lily for oli corten metal 2017 02Do konce ledna 2018 potrvá výstava sochaře Martina Kocourka (vlevo na snímku) v galerii Budoart ukryté ve vnitrobloku jednoho domu v Praze-Bubenči. Tuto galerii, která je zároveň architektonickým studiem a coworkingovým centrem pojal Kocourek jako živoucí symbiózu mezi pracujícími lidmi a svými sochami/objekty. Sochař K. svoji současnou výstavu pojmenoval poněkud fatalisticky, což je zároveň skrytá narážka na razantní změnu v jeho soukromém životě, který tak rád prolíná se svým životem uměleckým.

 

 

Martin Kocourek je český sochař, tvořící a žijící v Praze. Je absolventem sochařského ateliéru Kurta Gebauera na VŠUP v Praze. Kocourek ve svých sochách tematizuje a rozvíjí hlubokou transcendentální zkušenost, avšak zároveň se snaží být ve svém sochařském výrazu maximálně úsporný. Rozpoznávacím prvkem Kocourkovy tvorby je kontrast mezi materiálem, často odpadovým s hlubokým myšlenkovým obsahem. Sochař z odpadových nebo průmyslově využívaných materiálů vytváří minimalisticky čisté objekty s výrazně symbolickým přesahem. Z prázdné plechovky se po pár sochařských zásazích stává přilba svatého bojovníka a z klíče na utahování matic se stává ostří párající břicha nepřátel.

Kocourek je šokující nejen tím, že z odpadu vytváří až přehnanou něhou nabité sochařské artefakty, ale také tím, že z něhy plynule přechází do zlostné agrese, což z něj činí téměř dokonalý sochařský seismograf citových nálad a vypětí. Je rozervaným romantikem bloumajícím po pražských ulicích, čekajícím na polibek božské inspirace, aby se mohl s vervou a zápalem pustit do souboje s kovem.

Kocourek v galerii Budoart tvoří svůj symbolický svět – kříž pod elektrickým proudem visí vedle erektovaného falu vyrobeného z trubky nalezené na smetišti, na stolku jsou položené nože vykované a vybroušené z nářadí pracujícího, matrace ležící na zemi je rozdělena plotovým pletivem. Nad těmito symbolickými zátišími stojí něžné oko se zrcadlem místo zornice a s hřeby místo řas. Toto téměř božské oko věčnosti pomyslně vnímá a odráží vanitas vanitatum práce a života. Všechno je propojeno jemným předivem vztahů, které vytvářejí neviditelná psychická vlákna vibrující prostorem. Tato atmosféra zavlažuje květy vyrůstající z kovového šrotu.

Tento sochař vytváří z brutality něhu a naopak. Brutalita ve své ryzosti je stejně nesnesitelná jako cukrová něha pachutí infikující patro úst. Podobná je i osobnost umělce, komplikovaná, mnohdy nesnesitelná, mnohé iritující. Pod kovovým krunýřem se však skrývá metalurgický básník hmoty, který je zranitelný jako na brownfieldu zapomenutý železný ingot okusovaný rezavými zuby neodbytného času.

 

 

Ukázka z výstavy:

Kocourek 1Kocourek 2Kocourek 3

 

 

 

 

 

 

 

Kocourek 4

 

 

 

 

 

 

Martin Kocourek – Nejde se tomu vyhnout

Galerie Budoart

Havanská 3a (vnitroblok)

Praha 7 Bubeneč

170 00

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 04 Prosinec 2017 11:50 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB