Zděs domov můj!

Email Tisk PDF

 

kurt-gebauer plakátKurt Gebauer, Barbora Bálková, Richard Cortés. Výstava: Sametové podzemí-Velvet Underground

 

 

 

 

 

Galerie Artinbox nacházející se v Perlové ulici představuje od 17.11. vzhledem k svému umístění vtipně pojmenovanou výstavu Sametové podzemí odkazující k vážným tématům současné společenské reality tří umělců známých svým zájmem o reflexi politických dějů minulosti a současnosti.

Po sestoupení do sklepních prostor galerie, jsme okamžitě konfrontováni s přerostlým trpaslíkem Kurta Gebauera jakoby salutujícího na počest Gebauerem přepracovanému textu české hymny naznačujícím leccos o tom, co výstava nabízí divákovi ke shlédnutí. Gebauer píše:

„Kde domov můj?

Zděs domov můj!

Voda bručí po skulinách

Bory čumí po Stalínách“…

Pokud nebudeme pokračovat úzkou chodbou dále do galerie a vydáme se ihned do dveří po naší levé ruce, přijdeme do místnosti, ve které se nacházejí umělecké artefakty Richarda Cortése. Tento prostor působí jako vyprázdněná kavárna, kde návštěvníci odešli až příliš rychle a hostinskému nezaplatili. Není příliš patrné, co je a co není Cortésovo dílo, pozorný divák si však všimne objektu s Tibetskou vlajkou, banánu se samolepkou Czechia a monitoru částečně zakrytém prezidentskou standartou s mluvčím prezidenta, kterak ťuká na klávesnici laptopu. Tato část výstavy je bohužel její nejslabší částí, výše zmíněné artefakty působí až příliš prvoplánově, jsou vizualizovaným vtipem, který si vyprávíme po pátém pivu v hospodě, ale když si na něj druhý den ráno vzpomeneme, nepřijde nám už vůbec vtipný, ale jako pouhé konstatování reality vyprávěné s kyselým úšklebkem ve tváři.

Když chvíli bezradně a těkavě proběhneme touto místností a vydáme se zaplatit vstupné, povšimneme si v dalším pokoji instalaci Barbory Bálkové nazvané „Komunismus s pandí tváří“. Tato sochařka zde vystavila 30 „pand“ vzorně vyrovnaných ve formaci připomínající vězně stojící na apelplacu koncentračního tábora. Tyto pandy mají však jednu zvláštnost-jsou sešity z imitací lidské kůže a při bližším prozkoumání působí jako zlověstní prapředci se zvířaty křížených homunkulů či zvráceně roztomilého Frankensteina Mary Shelleyové. Sochařka zde tematizuje problém násilného odebírání lidských orgánů vězňům v Čínské lidové republice a podle jejích slov, každý medvěd zastoupený na výstavě symbolizuje deset tisíc vytěžených lidských životů. Je to ironizování symbolu pandy jako ikony čínské propagandy demaskované až na holou kůži řeznicky spíchnutou režnou nití. I když tato instalace ambiciózně reflektuje hrozivou situaci v Číně s nedodržováním lidských práv působí v podzemním prostoru galerie ušlápnutým dojmem, nedovolujícím silnějšímu vyznění tohoto nanejvýš emotivního a zraňujícího uměleckého díla.

Po shlédnutí děl Richarda Cortése a Barbory Bálkové můžeme vstoupit do chodby, která vede do místnosti, opravdové „Kunstkammer“, ve které jsou prezentovány sochy, objekty a fotografie Kurta Gebauera. Ve výklenku na konci této spojující chodby je umístěna socha éterických dívčích nohou prozaicky nazvaná Patnáctka (1969) a na zdi chodby visí cyklus monochromatických výjevů z hospody (Hospoda U Holečka, 1969) za časů československé verze socialismu. Jsou to bravurně zvládnuté momentky komunistického bezčasí. Až na mladou koketu se zapáleným cigárem se vám nikdo nedívá do očí, chlapi jsou znuděně opřeni o stůl a občas prohodí větu, která pleskne jako kapr ze síťovky do poloprázdné vany v panelákovém sídlišti na Jižním městě.

Místnost plná děl Kurta Gebauera je zjevení, díla zdánlivě na první pohled nesouvisející začnou po chvíli spolu komunikovat. Dojem z této místnosti umocňuje zvláštní zvuková smyčka vycházející z rohu místnosti, která představuje cosi mezi tikáním či klepáním. Na zemi ležící sochy nazvané „Obludy“ (1987) jsou amorfní tváře působící jako ektoplazma rychle odlitá do sádry těsně předtím, než se na denním světle rozplyne. Vedle oblud leží na zemi drátěná a rozpukaná srdce, zklamané a opuštěné naděje lidských osudů, kterým vévodí postpřírodní sochařský „nature morte“ v podobě uschlého vánočního stromku s ještě svítícími žárovčičkami z vietnamské tržnice. Je to smutný triumf arteficiality nad kdysi zeleným smrčkem. Na stěně visí obraz nazvaný „Oficiální portrét II“ (1979), fotokoláž krávy s vstřelenou značkou v uchu, která svým výrazem připomíná mentální vyčerpanost tehdejší vládnoucí nomenklatury.

Gebauer ovšem ví, že diváka nemůže úplně srazit na lepivé a šedivé dno existence, ze které nemůže povstat. Celá tato výše představená sochařská epopej je poetizována dívkou s nákupní taškou, která jde proti všem a její na houpačce se houpající sestry, která se s rozpuštěnými vlasy houpe vysoko nad šedivou všednodenností a je podobně hravá a roztomilá jako ta dívka na houpačce ze slavného Fragonardova obrazu „Šťastné příhody houpačky z roku 1767. Obludy hluboko pod ní se nacházející jsou jako stádo tupých policajtů v blbých uniformách s obuchy v rukou (socha ruky s obuškem je umístěna jako lovecká trofej vysoko na zdi).

A na závěr trochu naděje představuje řada pěti červených srdcí na polici, které tak trochu připomínají muchomůrky, které netráví, ale příjemně omámí stejně jako tato výstava, která může chvílemi ze začátku mást, ale konečný dojem z ní je sametově příjemný, ale zároveň drsně aktuální.

(17. 11. 2016 – 26. 1. 2017)

Artinbox galerie

Perlová 3, Dům v Kisně, Praha 11000.

 

Ukázka z výstavy

kurt-gebauer exponátCortéz exponátBálková exponát

 

 

 

 

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 25 Listopad 2016 17:04 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz