Na začátku listopadu uplynulo devadesát let od narození malíře Mikuláše Medka (1926-1974). Vnuk impresionisty Antonína Slavíčka a bratr publicisty Ivana Medka byl naprosto originálním tvůrcem. Komunistický režim mu však jeho život ani tvorbu nijak neulehčoval. Naopak.

Mikuláš Medek v roce 1945 nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze. Později na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Tam byl žákem Františka Muziky a Františka Tichého. Studia však z politických důvodů nedokončil.
V roce 1951 se oženil s Emilou Tláskalovou, která pro něj byla po celý život velkou oporou. Motivovala jej nejen k práci, ale i k samotné existenci. Sama živila celou rodinu a mimo to zvládala i vlastní umělecké fotografie. O Mikuláše Medka se pečlivě starala i později, když jej sužovaly zdravotní problémy.
I díky ní byl Medek schopen neustále pracovat a rozvíjet obsahovou i formální linii svých děl. Začínal u figurativní malby, která později přešla do formy podobné abstrakci. Abstrakce byla ovšem výsledkem plynulého a logického přechodu. Tato abstrakce lépe vyjádřila vnitřní drama, které Medek pociťoval a které dodnes pociťuje kdokoliv, kdo obrazy kontempluje.

„Nemaluji, své obrazy dávím..."
M. Medek

Mikuláš Medek měl totální vhled do obsahu svých obrazů a dokázal je výborně interpretovat. V roce 1995 vyšla kniha Texty, která ukázala další rozměr jeho díla.
Mikuláš Medek zemřel roku 1974 ve věku 47 let na následky onemocnění cukrovkou.

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.