Osiřelá díla Jana Wolfa

Email Tisk PDF

 

Jan-Wolf portrétportrétV pořadí jedenáctá sezona Galerie Čertův ocas v Mohelském mlýně v údolí dolního toku řeky Jihlavy blíží se svému naplnění. Snad jedinou výslovně surrealistickou galerii u nás zřídil zjara 2006 malíř, básník a polygraf Lubomír Kerndl pro uvádění tvorby členů moravské surrealistické skupiny Stir up a jejích hostů. (Jan Wolf na snímku autora článku)

 

 

Za trvajícího Kerndlova správcovství a záslužného podporovatelství nachází příznivec nadrealismu v Galerii Čertův ocas každoročně zpravidla dvě expoziceJan-Wolf portrét – kolektivní a autorskou. Letošní sezona (trvá od jara do konce října) přinesla dosud největší autorskou výstavu. Jde o rozsáhlý výběr (na dvě stovky exponátů) z tvorby člena skupiny Stir up, brněnského malíře a sochaře Jana Wolfa, absolventa Pedagogické fakulty UJEP v Brně (* 21. 6.1941 v Brně † 23. 9.2016 tamtéž). Šíří časového záběru stala se výstava nadmíru důležitým připomenutím umělcova významu v naší výtvarné kultuře za poslední půlstoletí. Den vernisáže byl jen měsíc opožděný k datu Wolfových 75. narozenin. Konáním nepředvídatelného osudu je však výstava v poslední třetině trvání současně rozloučením s autorem.
Koncepčně jde o mimořádně harmonickou a esteticky průkaznou expozici (spolupráce Jana Wolfa s Lubomírem Kerndlem). Je tomu tak i vzdor tomu, že surrealisté se otázkami estetiky zabývají jen okrajově nebo vůbec. Wolf svou tvorbou vždy odpověděl kladně na otázku, zda surrealismus je i dnes živým uměním. A bylo by bezpředmětné zevrubně zkoumat, kde je čirým surrealistou, kde je blíže metafyzické malbě a kde je „zřetelně nakousnutý“ tendencemi abstrakce. Výstava sestávající z tušových kreseb, olejomaleb na plátně, překližce či lepence, maleb s asambláží, kolorovaných sádrových plastik a závěsných objektů je především svědectvím rozměrné tvůrčí vášně, jejíž směřování až do náhlého zářijového umělcova úmrtí je pregnantně vyjádřeno závěrečným dvojverším Lubomíra Kerndla ve Vzpomínce na Jana Wolfa: Představy o neskutečných plánech / sdělit všem jak nereálné je být realista.

José Pierre (1927 – 1999, francouzský kritik a historik umění) přednesl 2. dubna 1973 ve Francouzském institutu v italské Neapoli poselství Le Surréalisme aujourd'hui (Surrealismus dnes). V něm tuto větu: Nepotřeboval bych cokoli shrnovat, kdybych neměl varovat své posluchače před iluzí, že surrealismus dnes jako včera je omezen na to, co je malováno, vyjádřeno sochami nebo psaním. Hnací silou surrealismu byla a zůstává revolta, a jestliže tato síla chybí, už nemůžeme mluvit o surrealismu.

Tedy nelze jinak, než znovu zdůraznit, že hledání původně surrealismu vlastní permanentní revoluce ducha je dnes zejména v Evropě činností krajně nesnadnou, bezmála marnou, že soudobý surrealismus má význaky zejména ve svobodě ducha tvůrčího individua a v potenciálnosti prakticky bezbřehého zobrazování snů. Ale hovořeno o revoltě namnoze být nemůže.

Wolfova tvorba, z níž byla sestavena kolekce dvou stovek exponátů přítomné výstavy, přináší informovanému a především vnímavému návštěvníkovi čirou radost z kontaktu s originalitou v syntéze ducha a tvořivých schopností. V parabole lze říci, že Wolf byl ne-li přímo ztotožněn, tedy jistě těsně přiblížen Bretonovu vyjádření: Překračujeme hranici toho, co okultisté nazývají nebezpečným územím – surrealismus je pátráním a postupem do teritorií vně logiky a racionality.

A zakladatel metafyzické malby, v níž surrealismus našel poučení, Giorgio de Chirico napsal: Co slyším, nemá žádnou cenu, platí jen to, co vidí mé oči dokořán otevřené, či ještě spíše zavřené. Ano, svět za zavřenými víčky, vnitřní svět umělcův a zdůrazněné podvědomí, Wolfova široce rozepjatá křídla představ, pocitů a myšlenek. Ve snovém pohybu v neurčitých pozemských krajinách sytých magií, jejichž východiskem je blízkost věcnosti, a rovněž v enigmatických strukturách kosmu odkazujících spíše k automatickému kreslířsko-malířskému postupu. Pravověrní surrealisté, už o tom byla zmínka, se nezabývali problémy estetiky. Soudili, že vzdalují umělcovu pozornost od čisté tvořivosti a potlačují bezprostřednost. Ale Wolf krásu vytrvale hledal a k ní dospíval. Je to krása hlavně v událostech formy a ve vztazích barev, čistotu tvořivosti neukracuje a bezprostřednosti neškodí.

V Informační systému abART najdeme u Jana Wolfa toto shrnující heslo: Věnoval se pedagogické činnosti. Ve volné tvorbě byl ovlivněn poetismem a kubismem, přešel k expresivní krajinomalbě a současně rozvíjel fantaskní a metafyzickou malbu. V 70. a 80. letech se zaměřil na krajinu, zátiší a kytice a věnoval se strukturální malbě, koláži, dekalku, muchláži, vytvářel objekty a originální embalingy. Důraz klade na vztahy barev v obraze. Experimenty a instruktáže proměnil po roku 2000 v Artlab (periodický workshop). Mimo jiné člen umělecké besedy Zlatoroh v Brně, člen tvůrčích skupin Cubus (1958), Konvence (1964–1966), libretista a účastník Prooemia v Českém Krumlově (1968), v témže roce hostem Le Coste.

 

Vzpomínka na Jana Wolfa

Lubomír Kerndl

 

Temnota a chlad pod Býčí skálou

vzpomínají na mozolnaté ruce od barev

které hledaly vždy novou cestu

dolů do sifonů a hlubin popraskaných skal

či vzhůru, snad až k Everestu

Abstraktní krajiny uzamknuté v černých rámech

překrytých malbou bez hranic

Objekty plné fragmentů života pokrytých sádrou

s barvou jako vlčí máky v lánech

Spletence čar tvořící bludiště

jen s jednou cestou k pravdě

Představy o neskutečných plánech

sdělit všem jak nereálné je být realista

 

Jan Wolf 75, výběr z tvorby, Galerie Čertův ocas, Mohelský mlýn na řece Jihlavě. Výstava je přístupná do neděle 30. října, otevřena od pondělí do pátku od 9. do 11.30. hodiny, v sobotu a neděli od 14. do 16. hodiny V jiném čase po dohodě na tel. 568 642 330.

 

Ukázka z tvorby:

Jan-Wolf Otevřená-krajinaJan-Wolf OhradaJan-Wolf Kosmická-setba-IIIJan-Wolf Proces-I

 

 

 

 


Jan-Wolf Návštěvníci-jiná-zemJan-Wolf Pohled-do-labyrintuJan-Wolf Kosmická-setba-IX

 

 

 

 

 

 

 

 Jan-Wolf Kopec-časuJan-Wolf Běžná-situace

 

 

 

 

 

 

 

Popisky:

1/ Jan Wolf: Otevřená krajina, olej na plátně, 94 x 125 cm, 1995. Foto: Jan Dočekal

2/ Jan Wolf: Ohrada, olej na plátně, 94 x 125 cm, 1992. Foto: Jan Dočekal

3/ Jan Wolf: Kosmická setba III, olej na plátně, 94 x 123 cm, 2000. Foto: Jan Dočekal

4/ Jan Wolf: Proces I, olej na plátně, 94 x 125 cm, 1999. Foto: Jan Dočekal

5/ Jan Wolf: Návštěvníci, jiná zem, olej na plátně, 130 x 95 cm, 2000. Foto: Jan Dočekal

6/ Jan Wolf: Pohled do labyrintu, olej na plátně, 115 x 94 cm, 2000. Foto: Jan Dočekal

7/ Jan Wolf: Kosmická setba IX, olej na plátně, 112 x 88 cm, 1987. Foto: Jan Dočekal

8/ Jan Wolf: Kopec času, olej na plátně, 94 x 115 cm, 1990.Foto: Jan Dočekal

9/ Jan Wolf: Běžná situace, olej na plátně, 94 x 125, 1990. Foto: Jan Dočekal

 

Zdroje:

Informační systém abART a archiv autora

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 14 Říjen 2016 12:01 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB