Morální, nebo nemorální? Umění je pouze dobré a špatné…

Email Tisk PDF

Jedinák výstava orgasmyVýstava Petra Jedináka Orgasmické portréty disponovala konceptem, který zachycoval  tváře ženy (muže) v momentu orgasmu. Jeho umocněním bylo použití jedné z nejstarších fotografických metod. Obnovit tuto nereprodukovatelnou kolodiovou metodu, nazvanou ambrotypie, čímž se jasně  vymezit vůči rozmáhání pochybných digitálů, jevil by se koncept jako sympatický a originální tah. Propojení této jedinečné formy s obsahem neopakovatelného momentu mohlo být náročným uměním pro náročného diváka. Pokud by se nenabízely otázky…

 

 

 

Upřímnost momentu

Petr Jedinák působil jako šéf fotografie časopisu Reflex. Fotil mnoho osobností, posléze se začal věnovat autorské tvorbě. Ani tam se často nevzdal role dokumentaristy. Takového, který zachytil moment bez situačního zkrášlení. Fungující a silný sám o sobě, vždy s vysokou estetickou hodnotou. Takový moment se tvářil i jako ideál této výstavy. Žena by v onom jedinečném okamžiku orgasmu měla být absolutně upřímná. Mohl zachycení této upřímnosti Jedinák výstava orgasmy 2však Jedinák dosáhnout?

Podívejme se pro srovnání na další, pro fotografa časté téma, svět shibari. Na svět také spjatý se sexualitou, ve kterém je ale možné fungovat jen na základě upřímnosti. Její absence znamená víc než nepřesvědčivé umělecké dílo, znamená ohrožení života. Bolest dává víc než záruku opravdovosti, ale potěšení?

U Orgasmických portrétů existovaly dvě cesty, jak fotografování mohlo probíhat. Pokud si  modelky vybraly focení bez přítomnosti fotografa, samy mačkaly spoušť. Samy věděly, kdy byly zvěčněny. Mohly se tedy oprostit od přítomnosti oka fotoaparátu? Byly přirozené? Totožná otázka platila v momentu, kdy spoušť stiskl fotograf.  Nemohl se dostat do pozice nespatřeného voyera. Ženy podstupovaly focení vědomě, což jejich reakci a výsledný výraz muselo ovlivnit.

 

Nedokončená studie

Jedinák výstava orgasmy 3Představme si, hypoteticky, že upřímnost momentu fungovala, výstava mohla  sloužit jako jistá studie němých reakcí v nejintimnější chvíli. Působila by jako emocionální skica. Diskurz studie se však dal teoreticky vztáhnout pouze k portrétům žen. V tomto případě však chyběla důslednost ve výběru fotografií. Tvůrce vystavil vše, naopak mohl některé výrazově obdobné portréty vynechat a poukázat na škálu výrazů od blaženosti po šílenství. Tři mužské portréty pak nabízely takřka totožné grimasy. U nich se o emocionálním výzkumu nedalo hovořit.

Celkově tento potenciál výstava tedy pouze naznačila. Sbírka portrétů vybídla k rozšíření. Neuzavřenost cyklu ostatně uváděl i sám fotograf. Otazníky se ale rojily i při čtení průvodních slov k expozici, či při pohledu na dvě fotografie. Ty se vymykaly jinak platnému rámci detailu obličeje. Koho si vlastně Jedinák představoval jako svého ideálního diváka?

 

Ideální divák

U fotografa Jedinákových kvalit by se za ideálního diváka dal domýšlivě očekávat někdo nekonzervativní, otevřený, s vytříbeným vkusem. Lze tak uvažovatJedinák výstava orgasmy 5 na základě celkové atmosféry fotografií, ze kterých se line vysoké estetické cítění tvůrce. Zmíněné prolnutí formy a obsahu už funguje jen jako nápaditý bonus. Umělcovy ambrotypie mají předpoklady líbit se jedincům se specifickým a vytříbeným vkusem. Pro tyto ekvivalenty fotografovy tvorby by snad bylo racionální předpokládat, že si tvůrce uvědomuje známé, v umění snad lehce elitářské přísloví: „Nepředhazuj perly…“.

Proč tedy byla součástí expozice fotka s Kristem, přivázaným k jakési konstrukci ve tvaru kosočtverce? Měli jsme se ji snad zasmát, nebo ji brát jako umělcův osobní manifest? Proč „symbol“, který už by dnes nenakreslili ani outsideři v první třídě? Ano, zůstalo kladnou věcí něco říct jasně, skrze funkční, třeba i provokativní, zkratku. Tento „foto-punk“ ovšem až příliš zaváněl prvoplánovostí.

Jedinák výstava orgasmy 4Druhou fotkou vnášející do vyznění výstavy chaos, byl velkoformátový portrét nahé ženy s vibrátorem. Vystavením těchto dvou snímků jakoby popřel vyznění vlastní expozice. Oba mohly být zajímavé snad pro druhou potenciální diváckou skupinu, která by se o Jedinákovy fotografie zajímala. Moulové bez estetického cítění, kteří u fotografa hledali uspokojení své touhy po šoku. Po šoku, který neměl co dělat s uměleckým prožitkem. „Mouly“ nezajímaly fotografie, nýbrž pouze jakási bulvární bublina okolo nich. A Jedinák je lákal právě touto bublinou tvořenou nejen mediální masáží (kterou, doufejme, nebyl schopen ovlivnit), těmito fotkami, ale také průvodními texty, které k fotografiím na svém webu publikoval. Texty, které v sobě nesly jakousi hodně zkostnatělou stylizaci do dekadence.

 

 

Nepřítomnost kurátora

Tvůrci nemůže mít nikdo za zlé, že zrovna neoplývá literárním talentem a není schopen napsat takové komentáře, jaké by si jeho dílo zasloužilo. On je vizualista. A protože vizualista schopný a zavedený, zůstává s podivem, proč práci nad doprovodnými texty někomu nesvěří.

Zvlášť u tak ambiciózního projektu, jakým se Orgasmické portréty zdají být. Text ke konkrétní výstavě má psát její kurátor. Jeho absenci lze vysvětlit nechutí tvůrce k institucionálnímu stereotypu. V případě, že tuto roli chce zastat tvůrce sám, má si ovšem jasně uvědomit, čeho chce dosáhnout a pokud možno to posléze i vyjádřit. Pokud cítí potřebu svou tvorbu sám komentovat, má tento komentář někam cílit. Může svá díla vysvětlovat (o což se Jedinák marně pokouší), ale hlavně by jim měl něco přinést, nějak je obohatit. A jeho slova zatím spíše celý koncept zakalují. Jak už je zmíněno výše, není jasné, na koho umělec míří. Zdali chce být tím, kdo možná rozvíří vody společnosti, ovšem učiní tak vlastně nevědomky. A jeho hlavním zájmem zůstane umění samotné. Nebo snad provokaci prvoplánově považuje za leitmotiv celého konceptu?

Petr Jedinák pro veřejnost znovuobjevuje kolodiový proces, což mu nelze upřít jako originální nápad. A vydává se s ním ostře proti proudu rozšiřujících se digitálních fotografií. Tuto metodu spojuje se silným aktem prožitého orgasmu. Pokud chce ovšem dosáhnout uspokojení návštěvníka s vyspělejším vkusem, musí ve své práci pokračovat. On však zatím spíše působí dojmem, že chce primárně „šokovat měšťáka“. Umělec ale na měšťáka hledět nemá. Když se měšťák vzteká nad něčím, co označuje jako nemorální, prosím. Když se rozplývá nad něčím, co pro něj představuje krásu, prosím. Umělec ví, co tvoří a ví to i jeho divák. Tvůrce by tedy nemusel dávat na odiv bublinu senzacechtivosti, jak to fotograf zatím vědomě, či nevědomě činí, aby vynikly skutečné ambice jeho tvorby.

 

Výstava Orgasmické portréty

8.8. - 10. 8. 2016,

v pražské Galerii Litera

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 12 Srpen 2016 13:00 )  


Akademie Literárních novin vás zve na kurz

Soudobé československé a české dějiny – významná výročí 2018

Lektory kurzu jsou vědečtí pracovníci Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky

Oldřich Tůma a Jiří Kocian.

Kurz se zabývá československými a českými soudobými dějinami v souvislosti s významnými výročími roku 2018: 1918 vznik samostatného státu ČR, 1938 Mnichovská dohoda, 1948 komunistický převrat a 1968 konec Pražského jara, a to v kontextu mezinárodních souvislostí včetně studené války.

Středa a čtvrtek 10. a 11. ledna 2018 * 10:00 hod. až 16:00 hod. * 20 účastníků * Korunní 810/104, budova D, Praha 10-Vinohrady * 2400 Kč včetně oběda a občerstvení

Kurz je akreditován MŠMT ČR

AKADEMIE.LITERARKY.CZ

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB