Plochy světla a stínu



 

ornament 1Galerie Villa Pellé uvádí výstavu, která zobrazuje fenomén ornamentu. Ukazuje nám jej napříč kulturami, jak už napovídá název expozice „Zeměmi ornamentu“ s podtitulem „Ornament, světlo a kaligrafie“. Ornament slouží jako kód z hlediska náboženství, filozofie, či estetiky. Jako leitmotiv je užitý již ve výtvarných projevech pravěkých lidí. Stejně tak funguje i v této výstavě…

Výstava a festival „Zeměmi ornamentu“ (22. 4. – 2. 5. 2016) Kurátorka: Petra Polláková

 

Poznamenejme, že výstava vyvolala rovněž negativní reakci, a to ze strany Institutu Václava Klause, který ji v článku „Už i u nás nastává Houellebecqovo Podvolení?" nazval politickým gestem. ("Je snaha inspirovat islámem v dnešní České republice snahou jen autenticky a neutrálně přiblížit cizí kulturu, nebo je to snaha o naši „výchovu" s úplně jinými cíli? Nevíme, ale myslíme si, že v tomto případě je pravdou druhá z variant.")

 

Ornamenty islámského světa…

V první části výstavy se nám ukazují díla islámského světa, která byla zajištěna ve spolupráci s celkem čtrnácti pražskými ambasádami. Již na prvním obraze Jemenská dívka z Tihany spatříme univerzálnost ornamentu. Umělec pomocí něj nápaditě zobrazí šaty děvčete, jejich vykreslení tak působí lehce a nenuceně. Stejný dojem vrhá výzdoba Tradičních jemenských dýk, zřejmě ručně vyšívaná dekorace zbraní nenechá chladným ani uměleckého ignoranta. Na věcech jako tyto dýky, či koberec - ten zpozorujeme o moment později, vidíme zdobný potenciál tematizovaného útvaru, jeho nezpochybnitelnou estetickou kvalitu. Ornament dovoluje vyjádřit jak abstraktno, tak konkrétno (příklad právě Jemenské dívky, či dále vystavených miniatur). Kombinace obrazů a ornament 2dekorativních předmětů kupodivu nevrhá dojem jakési „skládky“ všeho možného, ale pracuje jako organický a přirozený celek.

Tato do jisté míry neprobádaná, neznámá oblast výtvarného světa představuje nejrůznější podání motivů přírody, nebo kaligrafie. S. Bigali se svými Květy, které mohou připomenout naší kultuře známější impresionismus, či pointilismus. M. Uar zase Iluminacemi (s taktéž přírodní tematikou) o něco klasičtější a starší žánry. Všechna vystavovaná díla této části expozice jsou silně atmosférická. Ornamenty k nám hovoří tajnou řečí. Tušíme, že něco skrývají, ale kromě nálady, kterou vrhají, nemůžeme jednoznačně určit jejich význam. Z této tajuplnosti plyne i možná nejistota z neznámého, nebo horší proniknutelnost „do obrazu“. I to při pozorování můžeme podvědomě pociťovat. Výjimku tvoří Naivní umění M. Asseadedina. Obraz usmívajících se obličejů, zvířat a jasných barev.  Tedy alespoň na první pohled…

 

Odlišnosti znaku

Hlavní part expozice čítá především současné české umění (až na Ismaila Saida, ale k němu později). Patnáct jmen, na nichž můžeme vystopovat vlivy islámského umění. Prvním objektem, který spatříme, je Vitráž/ Igelitáž III Radany Lencové. Dílo vyobrazující ornament, vytvořené z igelitových sáčků, kombinuje moderní formu s tradičním obsahem. Není náhodou, že výřez tohoto obrazu postřehneme na propagačních materiálech k výstavě. Ono výše ornament 3zmíněné kombinování zažitého s novým totiž můžeme chápat jako jakési motto této části výstavy. Další monumentální zpracování recyklovaných materiálů v podání Lencové pozorujeme u dalšího objektu na cestě výstavou. Dojde nám, že ornamentální struktura dnes plní plochy, u kterých si jejich přítomnost již ani neuvědomujeme. Naopak Petr Pastrňák představuje klasičtější přístup, inspirován ornamentem soustředného kruhu. To pomáhá také vizuálnímu vnímání filozofické hloubky díla. Zase úplně odlišný pohled představuje Ismail Said. Ten propojuje figuru a ornament. Figuru, kterou zachycuje v nejreálnějším možném okamžiku: momentu jídla. Propojení této banální chvíle s ornamentem, námět výstavy i díla znovu oživuje. Mezi nejsilnější okamžiky výstavy patří díla Veroniky Selingerové. Ty zpracovávají například motiv fyzické i duchovní očisty. Zřetelně zmíněn také v objektu Katarze, který zobrazuje umyvadlo. Upoutá nás i jinotaj holubice a nezáleží na tom, zda jej interpretujeme přes křesťanskou symboliku, či jako prostou alegorii života.ornament 4 

Setkáváme se s odlišným přístupem k ornamentu v rámci kulturního folklóru. K rozmanitosti přispívá rozličnost forem. Audiovizuální kvality vnímáme u instalace I´m Talking To You, kdy se k nám přibližuje obrazec točité růžice mnoha barev, jako by chtěl vysvětlit svůj význam. Ten však nadále zůstává skryt. Dojmem parafráze na zahraniční umělce působí soubor tří děl D. Winklerové Orientální koberce, kde je explicitně zobrazen častý předmět islámského světa. Nyní v podobě přiznaného obrazu. Dvě díla Patrika Hábla Uvnitř hlavy I. a II. zase mohou v někom vyvolat dojem konkrétně zobrazovaných obličejů a postav. V kontextu výstavy působí jako vysvětlení toho, jak ornament v historii působil a jak dodnes působí. Tedy v roli podnětu asociací, který má ovšem tu výjimečnou vlastnost, že již sám o sobě funguje s nespornou estetickou kvalitou.

 

 Pokračování tradice

Třetí část expozice se nese v duchu pokračování prvního oddílu, tedy tradičních umění islámského světa. Tentokrát především na dekorativních artefaktech. Oděvy, doplňky, keramiky pokryté ornamentem. V této pasáži si plně uvědomujeme i náboženský a filozofický rozměr ornamentu. Jeho důležitost v těchto pohledech na skutečnost, která se táhne již od pravěku. Možná této části výstavy mohl být věnován menší prostor. Kroje a další zdobné předměty se v jednotlivých zemích samozřejmě liší, přesto může mít laik po chvíli pocit, že vidí několikrát takřka to samé. Tuto sbírku předmětů zřejmě může docenit především člověk se zájmem o folklór. Přesto se jedná o důstojnou tečku za kvalitní výstavou se sympatickým konceptem.

Objevují se názory, které výstavu viní z jiných než z uměleckých záměrů. Jak k těmto názorům přistupovat? Snad pomůže citát Oscara Wildea: „… A vyvolení jsou ti, pro něž něco krásného znamená jenom krásu…“ Tedy alespoň těm, kteří jej pochopí…

 

Vystavují umělci:
Jana Babincová, Patrik Hábl, Milan Houser, Radana Lencová, Marek Meduna, Petr Pastrňák, Petr Písařík, Ismail Said, Veronika Selingerová, Evžen Šimera, Karel Štedrý, Diana Winklerová, Martina Žílová

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 29 Duben 2016 15:39 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB