Recenze: Exakta v galerii NoD – Poznáme dnes ještě vůbec, co je krásné?


ExaktaSlovo „exaktní“ jsme zvyklí vnímat jako opak „uměleckého“. Exaktní je věda, v umění hledáme opak. O vědu se chceme opřít, v umění hledáme prostor pro únik a regeneraci.

 

 

Máme novou exaktnost?

Nazvat výstavu současného umění Exakta tedy obsahuje protimluv v samotném základu. Z protimluvu ale plynou otázky, které nám mohou pomoci k současnému umění přistoupit, což se nám, přiznejme si, často nedělá snadno. Kolik exaktního může umění obsahovat, aby ještě bylo uměním? Co to o něm vypovídá? A není náhodou umění směrem do současnosti čím dál exaktnější? Kam nás sledování exaktního v současném umění může dovést? Dle průvodního textu kurátora Jiřího Machalického se zdá, že výstava má rozhodně otázky mnohem spíš klást, než na ně odpovídat. Když už ale vzniká text, který chce výstavu reflektovat, stojí za pokus si některé položené otázky i zodpovědět. Machalický přizval ke spolupráci umělce různých generací, jejichž tvorbu z jeho pohledu spojuje právě přítomnost „exaktního“. Jde o Stanislava Zippeho, Václava Krůčka, Jiřího Matějů, Petra Písaříka, Jana Stolína, Pavla Mrkuse, Daniela Hanzlíka, Jana Šerých, Moniku Žákovou, Martu Fišerovou, Jaroslavu Kadlecovou, Jiřího Staňka, Ondřeje Bouška a Daniela Vlčka.

 

Exaktnost se v našich myslích asociativně pojí s pragmatičností či účelností. Heslo funkcionalistů, že „jen účelné může být krásné“ už ale dávno neplatí. Exaktnost je něčím, vůči čemu se umělci do jisté míry vymezují, na druhou stranu ji ale zároveň využívají. Umění nemusí být exaktní, je to luxus, který si může dovolit, a díky němuž vzniká prostor pro experiment. Umění a věda ale zároveň mají k sobě čím dál blíž. Možná nás výstava Exakta vede k uvažování o tom, jak se v dnešní době mění pojetí krásy. Funkce umění jako něčeho vydíravě krásného, útočícího na nejnižší pudy, už byla totiž také dávno zpochybněna. V době postkonceptuálního umění minimálně v českém prostředí tápeme, protože se rejstřík toho, co je považováno za umění, stále rozšiřuje a počet umělců se (nejen díky internetu) zvyšuje. Odsouzení současného umění jako něčeho elitářského a nesrozumitelného nám ale zavání ještě větší pošetilostí, víme-li, že umění mnoho vypovídá o své době i v případě, že si sám umělec sdělení třeba není přímo vědom. Od toho jsou tu totiž kritici a kurátoři, kteří poukáží na nové tendence či souvislosti. V souvislosti s růstem vědy a techniky se svět zrychluje a my nestíháme reagovat, natož o něm v klidu přemýšlet. Víme vůbec, co je pro nás krásné zrovna dnes? Máme tu jakousi vlnu „nové exaktnosti“?

 

Výstava Exakta probíhala v galerii NoD od 19. 10. do 22. 11. 2015.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

Zaujalo vás

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB