Nová Perla – reportáž z nestálé sbírky Národní galerie

Email Tisk PDF

HladikovaJestli chcete vědět, co je současné umění, jeďte do Vraného nad Vltavou.

 


Jestli chcete strávit čas v postapokalyptickém filmu, udělejte totéž.


O Perle (název je podle města z knihy Země snivců Alfreda Kubina) jsem věděla už delší dobu. Ivan Mečl se se svým Divusem (klub a nakladatelství) odstěhoval z Orca do budovy bývalé papírny ve Vraném a začal zde svépomocí budovat umělecký časoprostor (ještě o řadu bizarnější, než jaký byl svého času Divus v Orcu).


Továrna na luxusní papír ve Vraném skončila svůj provoz před více než deseti lety, od té doby ji rabovaly „podvratné živly". Odnášely vybavení, přinášely odpadky. Před půl rokem se v časopise Nový prostor objevil inzerát, v němž Ivan Mečl vyzýval kohokoli, aby mu přijel pomoct (samozřejmě zadarmo) s tím, že má v úmyslu vybudovat v chátrající staré fabrice novou národní galerii. Celá věc na mě působila spíš jen jako sympatické kuriózní gesto, i když mi zvědavost po osudu krásného utopického projektu samozřejmě nedávala klidně spát.


Na místo jsem vyjela až dnes (5. listopadu 2014). Vrané není velké, ale je krásné, jeho malost lemují strmé skalní břehy a Vltava. Cestou od vlaku k papírně jsem potkala pouze průvodčího a tři rozjařené opilce v parku. Jinak ticho po pěšině. Při proplétání se průmyslovým areálem (hlídaným dvěma obézními řvoucími psisky na řetězech), jsem našla jedny otevřené dveře a vešla jimi dovnitř. Uviděla jsem jeden z nejpůsobivějších industriálních prostorů.

Schody vedou do monstrózní haly. Ze stropů visí dráty, div že ne jiskřící, z podlah i zdí se tlemí velké i malé díry, vzduch voní starým zatuchlým kouřem, na prosklenou stěnu naléhají větvě stromů z vedlejší plané zahrady a když zafouká vítr, zavoní odtud hniloba a větve o sklo tiše zaskřípou. Je kam spadnout, ne že ne, bylo by i kde si zlomit nohu (ovšem je lepší dávat si na sebe pozor, aby Ivan nemusel do vězení). Tohle není bezpečný prostor čisté, vytopené galerie, ale ani obyčejný „působivý industriál", kam se chodí v neděli trochu zaprášit Pražáci.


Cítila jsem se tam spíš jako poslední člověk na světě, který přežil výbuch a putuje zničenou krajinou, když najednou objevil ve starém rozpadajícím se domě pár zbylých kusů zvrhlého umění. Výbuch způsobil, že umění s prostorem srostlo a přestalo být možné jej od budovy oddělit. Zmizela hranice mezi uměleckým dílem a světem. Nikde žádný text, žádný návod, žádný štítek. Nikde vysvětlení, tohle je umění, tohle není umění. Na tohle cyberpunkové obludárium si jen tak nepřijdem.


Nestálá expozice je neustále v procesu. Umělci se mezi sebou přou, kdo je autorem čeho, někdo něco přinese, někdo něco odnese, nikdo neví, co je čí. Snad jedině Ivan Mečl. Perla je tekutá hmota. Nikdo dopředu neví, který předmět zde bude v budoucnosti použit, korunován za umění. Jsou zde fotografie, malby i sochy a také všechno ostatní. Jsou zde suché větve zavěšené v tmavých propadlištích, jsou zde obrovské černé koule, koženkové kotvy, obrovské menstruační vložky, modulátory světla, neznámé útvary (například kruhová betonová vodní nádrž zvaná rotunda, do níž stále kape voda, a po jejímž obvodě chodil pět hodin umělec Martin Zet) vše doplněné o zvukové kulisy. Expozice není nestálá jen v průběhu delšího časového horizontu, ale i v průběhu jednoho dne. Nastavená zrcátka si hrají s pronikajícím světlem v průběhu jeho denního pohybu.


Kdosi o Perle napsal, že jde o projekt určený ke špatnému konci. S Ivanem jsme se shodli, že se tento člověk plete. Perla už vznikla. Lidé zde pracovali a pracují zdarma, kvůli věci samotné, lehce zatuchlému duchu současného konceptuálního umění se tu podařilo pěkně vyprášit kožich. Perla už nyní dopadla velmi dobře.
Pro vyniknutí jazyka některých umělců jsem dřív neviděla příznivější prostředí.


Svým označením Národním galerie teď upozorňuje na sterilitu i jistou míru pokrytectví instituce zvané Národní galerie hlavního města Prahy. Perla ukazuje, jak může být výstavní prostor s progresivním konceptem smyslný, jak dovede ve spojení s umělci srůst v jeden živý (a zčásti robotický) pulzující organismus plodící velmi současnou výtvarnou poezii.


Pravděpodobně zde nyní (zatím) vystavují (ať už živí či mrtví): Robert Houzar, Dagmar Šubrtová, Jan Turner, Lenka Vítková, Jan Ryzec, Vít Soukup, Simon Barker, Tereza Sochorová, Marie Hladíková, Petr Písařík, Ivan Vosecký, Markéta Othová, Alena Kotzmanová, Gabriela Náhlíková, Otto Placht, Krištof Kintera

 

Více o Perle zde:

http://www.divus.cc/praha/cs/page/?uri=perla&id=75

Petr Písařík

Alena Kotzmanová copy

Ivan Vosecký

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 06 Listopad 2014 08:43 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz