Krajiny mého dětství




Jaroslav Valečka: Zamrzlé jezero; zdroj oko-opava.czOd července až do 26. 8. 2012 bude v opavském Domě umění možné zhlédnout výstavu vybraných obrazů malíře Jaroslava Valečky s názvem Krajiny mého dětství. Jaroslav Valečka se řadí mezi světovou špičku stuckistů, význam jeho tvorby podtrhuje i již uskutečněná autorská výstava obrazů v Londýně. Výstava v Opavě je pořádána u příležitosti autorových čtyřicátých narozenin a přiblíží průřez jeho tvorbou za posledních pět let. Vernisáž výstavy se uskuteční 3. července v 18.00. Uvede jí Ing. Dana Pekárková, ředitelka Opavské kulturní organizace. Kurátorkou a autorkou konceptu výstavy je PhDr. Rea Michalová, kurátorka sbírky moderního umění Národní galerie v Praze.

„Pro výstavu v Domě umění v Opavě, uspořádanou u příležitosti autorových blížících se čtyřicátin, připravil Valečka reprezentativní výběr obrazů z posledních pěti let. Celý soubor je jednoznačným dokladem, že máme čest setkat se tu s Jaroslavem Valečkou v jeho plné tvůrčí síle," říká Rea Michalová, kurátorka výstavy.

Malířská tvorba Jaroslava Valečky se vyznačuje mimořádnou uceleností a kontinuitou, s jakou autor zachycuje sugestivní kouzlo přírody a koloběh života v ní. „Do Valečkových obrazů se nesmazatelně vepsalo sepětí s krajinou Lužických hor, s místem, kde v mládí vyrůstal, kam se vrací a střídavě žije a pracuje i dnes," dodává Michalová, kurátorka výstavy. Genius loci s vazbou na kulturní paměť regionu, vědomí historických souvislostí, tradice lidových slavností a obyčejů, hraniční sféry lidské existence a psychiky, to vše mu dalo podnět a inspiraci pro jeho originální výtvarné dílo. Podstata jeho představivosti je založena na dualismu přírody a člověka, nebe a země, konečna a nekonečna.

Valečka vstřebává zrakový zážitek, aby utkvěl v jeho mysli, a přenáší ho do vlastního obrazového „časoprostoru". Navazuje na linii severního romantismu, v opozici proti u nás od 19. století převládající tradici „cesty na jih" a vytváření idyly arkadického světa. Krajina má v jeho podání baladické, zádumčivě melancholické, někdy až hororovité ladění. Stává se mu „jevištěm", kde se odehrávají přírodní mystéria a mytické rituály, ve kterých zachycuje tajemné a nevyslovitelné. Maluje daleké horizonty a citlivě sleduje proměny oblohy. Vystihuje krajiny chladné, zimní, zasněžené, krajiny žhnoucí světly ohňů, krajiny s mihotajícími se světly lidských příbytků. Sakrální aspekt umocňuje vyjádřením atmosféry soumraku, noci, úplňku, úsvitu. Dominantní úlohu hraje tlumená barevnost s vypointovanými světly.

„Umělecká síla obrazů Jaroslava Valečky spočívá v neustálém balancování na tenké hranici oddělující skutečnost a sen, v sofistikované hře barvy a světla jako zásadních nositelů výrazu a emocí. Na plochu plátna se mu podařilo vnést magické ticho kontemplace i vnitřní žár expresivní obsahovosti," doplňuje Michalová.

Paralelně rozvíjí figurální téma, v němž se vpíjí do mikrokosmu lidského jedince, jeho duševních stavů a rozpoložení. Člověka pojímá jako bytost blízkou záhadným osudovým silám i smrti. Tělo modeluje objemově, jindy ho proměňuje do éterické bytosti, přízraku. Vřazuje ho do zšeřelého prostoru s kontrastními světly a vrženými stíny.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB