Stále na cestě


Keruac „Všichni indiáni podél silnice po nás něco chtějí. Kdybychom to měli, nebyli bychom na cestě.“ Tak pravil Jack Kerouac roku 1951.

 

Jeden z věrozvěstů literárního beatnictví by se 12. března dožil devadesáti let. Nestihl zestárnout (zemřel 21. října 1969). I to je důvod, proč se nám jeví mladý, proč jeho dílo stále žije. Ale je tu i fakt postupného, dosud neukončeného objevování díla.
K nám Kerouac oficiálně vstoupil roku 1963, kdy v tehdejším Státním nakladatelství krásné literatury a umění, jež se mělo zanedlouho proměnit v legendární Odeon, vyšel svazeček s lákavým titulem Říjen v železniční zemi. Překladatel Jan Válek jej sestavil z celistvých úryvků románů Na cestě, Kniha snů, Dharmoví tuláci a Podzemníci. Velkého Kerouacova díla se čtenáři dočkali ale až na sklonku sedmdesátých let, kdy Odeon (hned ve dvou vydáních) uvedl román Na cestě (v překladu Jiřího Joska). Stále ještě ne úplně zřetelný obraz díla doplnila roku 1984 novela Mag (Práce, překlad Olga Špilarová).
Nekončící kerouacovská smršť se zvedla roku 1992 – Podzemníky v překladu Jana Lampera a Dharmovými tuláky přeloženými Josefem Rauvolfem –, od té doby neuplynul téměř jediný rok, aby se na knižním trhu neobjevila nějaká Kerouacova kniha, velmi se v tomto směru činila dnes už zaniklá olomoucká Votobia. Ta také vydala několik titulů o Kerouacovi – například kritickou biografii Memory Baby od Geralda Nikosii, studii Johna Tyllera o životě a literatuře beat generation Nazí andělé či rozhovor, který s Kerouacem v roce 1968 pro letní vydání čtvrtletníku Paris Revue vedl u nás méně známý beatnický básník Ted Berrigan. Pro úplnost doplňme, že Kerouacův život mapuje také kniha anglického (hudebního!?) publicisty Steva Turnera Hipster s andělskou hlavou (Jota 1997).
Nově se Kerouacově tvorbě intenzivně věnuje Argo. Zatímco v devadesátých letech jen podvakrát reeditovalo Joskův překlad Na cestě, v roce 2004 zahájilo vydávání celistvé kerouacovské řady s jednotnou grafickou úpravou Martina Radimeckého. Prvním svazkem byl román Zjevení Orfea, napsaný sice už v roce 1945, ale knižně vydaný teprve dva roky před českým překladem. Od té doby se v edici střídají nová vydání už známých titulů (i když někdy v nových překladech, které odstraňují staré vynechávky a problematické zásahy – román Na cestě vyšel například v novém převodu Jiřího Popela, který se ujal také překladu původního rukopisného svitku románu, jenž byl ovšem vydán ve větším formátu mimo edice) s knihami dosud nepřeloženými či nadlouho uloženými v archivech. Právě do této kategorie patří tři knihy, které Argo uvedlo na konci loňského roku či letos. Nejsou to vždy jen raritní dodatky k uzavřenému dílu. Najdeme mezi nimi i knihu, která významně posouvá pohled na autora.
Text Můj bratr oceán (překlad David Petrů, ISBN 978-80-257-0500) nás vrací až na počátek Kerouacova psaní. Základem jsou zápisky, které si Kerouac vedl roku 1942, kdy se plavil na obchodní lodi jako pomocník v kuchyni. Rukopis byl vydán až roku 2011. Jako z mnoha jiných Kerouacových knih z něho dýchá protiklad osamělosti a hledání přátelství.
V románu Doktor Sax (překlad Lucie Simerová, ISBN 978-80-257-0499-8) se Kerouac vrátil do let svého dětství v massachusettském Lovellu. Scény plné detailů z každodenního života se na stránkách románu, který autor napsal roku 1952 v Mexiku, střídají s fantaskní groteskou, připomínající gotické romány či šestákové horory, jejímž hrdinou je alchymista Sax. „Vzpomínka a sen se v tomhle šíleném vesmíru prolínají.“ Kniha nese příznačný podtitul Faust, díl třetí.
„Píšu tuhle knihu, protože všichni zemřeme…“ Na počátku padesátých let vznikla i obří (608 stran) próza Vize Codyho (překlad Josef Rauvolf, ISBN 978-80-257-0379-3), která se však v úplnosti originálního vydání dočkala až roku 1973. Codym je tu myšlen autorův přítel a souputník Neal Cassady (Dean Moriarty z románu Na cestě). Samotnému textu, označovanému za „nejlepší“ Kerouacův román (který se za čtenářem mohl vydat teprve až poté, co se snížil jeho náskok před dobovým literárním vkusem), předchází esej Allena Ginsberga. Ten Vize Codyho klade vedle vidin Celníka Rousseaua a románu Thomase Wolfa O času a řece, vedle Tolstého. Román prostupuje nevázanost stylistická, jazyková, obsahová – srovnatelná snad (pokud by srovnávání snad bylo zapotřebí) s Joyceovým Odysseem. Není divu, že román – jak praví poznámka k českému vydání – „byl po svém napsání příliš »horkým zbožím«, aby si nakladatelé troufli vrhnout jej na trh“. I dnes vyčnívá. „Slavný román Na cestě vedle něho vypadá s prominutím jako Honzíkova cesta, při vší úctě k té knize,“ řekl o Vizi Codyho pro rozhlasovou Vltavu zkušený překladatel Josef Rauvolf. Román překládal devět let – výsledek je obdivuhodný. Vyžaduje ovšem od čtenáře maximální soustředění.

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

plakat

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB