Z brněnské divadelní scény - Slečna Julie v Divadle U stolu



 

Slečna Julie foto U stoluDivadlo U stolu je scénou, která v malém sklepním prostoru dokáže připravit fascinující představení, vtáhnout a strhnout diváky do děje.

 

 

 

 

Dramaturgie divadla má od počátku jasnou, zřetelně čitelnou, a v dobrém slova smyslu neměnnou hlavní linku, za níž stojí zakladatel této scény Centra experimentálního divadla František Derfler. Důraz při volbě titulů je kladen na závažná, existenciální témata. Ta mohou nabídnout stejně tak klasická dramata, jako původní hry, dramatizace beletrie i poezie. U stolu nemají vlastní herecký ansámbl. Pro divadlo, které klade nejvyšší nároky na herecké výkony, je to vlastně výhodou. Z „toho, co je v dosahu“, může pečlivě vybírat a volit.

 

U stolu nepřekvapují formálními výboji, staví na působivém využití nevelkého sklepního prostoru, tvůrčím režijním uchopení a vysokých nárocích na herce. Divadlo si vytvořilo poměrně stálý okruh diváků, oslovuje mladé, hraje s velkou odezvou pro vnímavé, přemýšlivé publikum. Neviděl jsem tu zdaleka vše, ani jednou jsem však od Stolu neodcházel s pocitem, že jsem čas mohl naplnit líp. Úspěch tu začíná zřejmě již velmi pečlivým výběrem titulu. Nejinak platí pro Slečnu Julii v režii Ivo Krobota.

 

Hra Augusta Strindberga z roku 1888 je i jistou reflexí reálných prožitků autora. Velkého úspěchu se dočkala o pět let později v Théatre Libre ve Francii. U nás Julie-letakse hrála ponejprv v roce 1920 v Divadle Na Vinohradech. Vypjaté drama se odehrává v průběhu svatojánské noci s její magickou silou, k níž neodmyslitelně náleží magie milostná. Slečnu Julii silně přitahuje mužný, urostlý komorník, navíc udivující vybraným slovníkem a chováním, jak si osvojil službou v hotelovém prostředí v zahraničí.

 

Dívka s urozeným původem začne se sluhou nepokrytě flirtovat. Přitažlivost je obapolná, on však, racionálněji zprvu se drží zpět při vědomí velikosti rizika a následků. Tím její touhu či puzení vyjít vstříc čarodějné noci, jedné do roka, jen posílí. Zábrany padají, obavy z důsledků bortí dominující mužství. Dochází k vášnivému spojení (režijně zajímavě symbolicky pojatému, hereckou dvojicí skvěle uchopenému a ztvárněnému.) To je však jen začátek hry nakonec ústící v tragédii.

 

Noc odhaluje hluboké rozdíly těch dvou, daných nejen sociální pozicí ve společenské hierarchii. Co mělo být snad jen frivolním flirtem se střetává s růzností vidění a prožívání každého z páru. Milostný akt je nahrazen stále nemilosrdnějším soubojem. V ostrých sinusoidách se střídají a kulminují vypjaté emoce. Stále víc zasouvají chvilkové představy a sny, spíše fiktivní, potlačované výbuchy afektů za obapolného napadání, nekorigovanou hrubostí a vulgaritou. Zdaleka nejde jen o souboj ženského a mužského. Ani předsudky, v té době velmi určující, nejsou vlastně tím ústředním. Co nejvíce brání osvobození z toho, co svazuje, je zátěž v nitrech obou. Minulost zde usazená a determinující.

 

On si přeje zbavit se osudové zátěže podřadného původu, vlastního slouhovství. V představě, jak vnitřní břemeno odhodit, vidí materiálno: majetek. Sám přitom tuší, že peníze samy o sobě to hlavní neřeší. Nahlas vysloví, jak v přítomnosti hraběte, otce Julie, jeho sebevědomí mizí, uvnitř zůstává pouze sluhou. S Julii ovšem po bouřlivém milování jedná jak s poslední courou.

 

Také ona si ze svého prostředí nese v sobě trpké zážitky, které ji zbavují jistoty, kterou jen zdánlivě propůjčuje „lepší původ“. V houpačce o dominanci a sebezáchovu vítězí (?) ten silnější, víc egoistický. Noc nenaplněných představ, předem marných očekávání, vášně, zběsilosti, vzájemného deptání a urážek končí tragicky s úsvitem.

 

Závěrečná tečka tragédie sotva již může být tak přesvědčivá jako v dobách vzniku hry. Milenecký souboj odhalující skryté stránky a osudové rozdíly determinující osobní a intimní vztahy, oslovují však stále, mají stálou vypovídací hodnotu. V tom je nadčasová síla dramatu i přesvědčivost brněnské inscenace, která ji takto uchopila.

 

V brněnském Divadle U stolu měla Slečna Julie premiéru již 9. 4. 2016 a je stále s úspěchem uváděna. Sklepní scéna se svým šerosvitem je pro silné, naturalistické Strindbergovo drama působivým prostředím, které režie Ivo Krobota umí plně využít. Výborná je např. volba a řešení spodního prostoru vymezujícího symbolicky a jasně místo pro sluhy. Stejně účinné bylo režijní rozhodnutí Jeanovu partnerku, nechat vstupovat do děje pouze hlasovými vstupy ze zvukové nahrávky. Ta hra je hrou jen těch dvou. Působivost děje podtrhuje hudba Zdeňka Kluky.

 

Pro hereckou dvojici osmdesát emočně vypjatých minut s rychlým střídáním silně kontrastních výrazových prostředků při zvládnutí ne zrovna snadného textu, přináší nemalé nároky. (Zvlášť, když se hra uvádí v poměrně značných časových odstupech.) Oba aktéři zvládli výborně. Zbyšek Humpolec jako Jean je již fyzicky přesný typus a svou roli naplňuje stejně přesvědčivým výkonem. Hana Tomáš Briešťanská, nositelka Thalie za hlavní roli v Petrolejových lampách (Premiéra v NdB 26.2. 2016.), našla v Divadle U stolu „hned v závěsu“ další velkou roli. S citem, vhledem a ponorem přesvědčivě rozehrála paletu podob ženství své Slečny Julie. Silná inscenace v Divadle u stolu, která má co co říci k niterným a osobním vztahům i v odlišných společenských podmínkách dneška.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 19 Březen 2018 14:01 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB