Buransko-sociologické postřehy: Co je a co není demokracie

Email Tisk PDF

 

Hampl Petr foto FB HamplMinulý týden jsem přijal výzvu současného vedení strany Svobodných, abych s nimi změřil sílu ve stranických volbách. Oznámil jsem tedy kandidaturu na předsedu strany a tím jsem se stal příslušníkem politické třídy. Řeknu vám, žádná zvláštní bomba to není. Sedím za stejným stolem u stejného počítače, pracovně jezdím do stejných fabrik a rozdíl je jen v tom, že mě kontaktují nějací lidé, aby mi vyjádřili podporu nebo nabídli pomoc a že mě kontaktují nějací jiní lidé, aby vyjádřili znepokojení nad tím, že monstrum mého typu existuje.

 

 

 

Tyranie chytrých jako tyranie pitomců

Využívám této příležitosti k tomu, abych shrnul některé své dříve publikované postřehy o tom, proč si myslím, že parlamentní demokracie je už fakticky mrtvý systém a že je nejvyšší čas poohlížet se po něčem, co funguje lépe.

Cílem demokracie NENÍ zajistit efektivní státní správu. To bychom příslušné pravomoci mohli rovnou svěřit expertům, úředníkům, generálům a všem ostatním, kdo rozumí své práci.

Cílem demokracie NENÍ ani nastolit spravedlnost či mravnost. To bychom mohli příslušné pravomoci svěřit nějakému kněžstvu.

Cílem demokracie je podřídit odborníky politické kontrole suveréna – lidu České republiky. Stejně jako majitel podniku najímá a propouští různé odborníky, tak lid by měl lid České republiky najímat a propouštět generály, primáře, policejní důstojníky a já nevím koho.

Za ideálem demokracie je přesvědčení, že každý vládce a každá vládnoucí skupina bude své postavení zneužívat. Když se dostanou k moci chytří, budou nás tyranizovat chytří. Když se dostanou k moci hloupí, budou nás tyranizovat hloupí. Obojí je stejně mizerné. Demokracie znamená, že si vládneme sami.

Ideál nepolitické státní správy je absolutním popřením všech liberálních a demokratických principů. Ve skutečnosti potřebujeme opak – potřebujeme, aby experti žili ve strachu, že když občané nebudou s jejich prací spokojeni, tak o tu práci přijdou.

 

Proč vůbec existují parlamenty

Když se v Evropě formovaly první parlamenty, bylo pro ně typické, že lidé, kteří zastupují řemeslníky, jsou sami řemeslníky. Oblékají se tak, smrdí tak, mluví takovým přízvukem, mají stejně mizerné vzdělání, stejně hrubé chování a přátelí se s jinými řemeslníky. Většinu času trávili svou prací a na parlamentní zasedání jezdili jen občas. To byla skutečná zastupitelská demokracie.

Jediný důvod, proč byly parlamenty zřízeny, byl ten, že nebylo technicky možné, aby všichni měšťané jeli hlasovat do hlavního města. Proto museli poslat zástupce. Tento jediný důvod pro existenci parlamentu již pominul. S dnešními technickými a organizačními prostředky by bylo možné nechat hlasovat o každé záležitosti všechny voliče.  

Kdyby dnes přišel do českého parlamentu příslušník lidových vrstev z dob, kdy byly parlamenty zakládány, řekl by nejspíš něco ve smyslu: „Většina zástupců parlamentu formálně zastupuje pracující lid, ale ve skutečnosti to jsou královští dvořané. Jsou urozeného původu, hovoří vybraným jazykem, oblékají se do drahých látek a jejich děti studují ve šlechtických ústavech.“

 

V čem jsou Hampl a Sobotka zajedno

Je tedy zřejmé, že nežijeme v systému zastupitelské demokracie. Můžeme ale hovořit o systému založeném na soutěži. To znamená, že existuje nějaká vládnoucí elita, ta rozhoduje o životech ostatních a pokud tato elita uzná za vhodné, umožní lidu výběr mezi několika osobnostmi, politickými stranami či variantami postupu. Nějaká forma soutěže tedy probíhá.

V českých poměrech tuto superpřevahu vládnoucí třídy poněkud narušuje volba prezidenta, kde lidé mohou vybrat i takového člověka, který je pro elitu nepřijatelný. Proto pokusy zrušit přímou volbu, omezit pravomoci prezidenta apod.

To není jen můj pohled, to je i pohled členů současné vlády. Dobře je to patrné třeba z návrhu zákona o referendu, kde je jasně stanoveno, že lid smí rozhodovat pouze o bezvýznamných kosmetických záležitostech. Stejně dobře je to patrné ze samozřejmosti, s jakou chce vláda rozhodovat o tom, kolik jakých osob smí být na kandidátkách.

Dokážete si představit firmu, kde najatí manažeři určují majitelům, o čem smějí rozhodovat a kde najatí manažeři stanoví pravidla, koho smí majitelé najmout? Asi bychom se shodli,  že taková firma byla fakticky ukradena. A přesně to je naše situace. V ústavě a dalších dokumentech se sice hovoří o demokracii, ale fakticky byla země ukradena politickými elitami.

Základem výkonu moci je přece pověření. Pověřil lid vládu, aby rozhodla, o čem lid smí a nesmí hlasovat? Jasně, že ne. V českých poměrech je skutečným držitelem moci politická elita, a ta – podle své úvahy – svěřuje některé pravomoci lidu. A zase je bere nazpátek, pokud se lid neosvědčí. Nazývat něco takového demokracií je nehoráznost!

Jedním z důsledků tohoto zhroucení demokracie je neustálý a zrychlující proud byrokratických povinností a nesmyslných omezení uvalovaných státní správou na obyvatele. To se to reguluje, když se dopady týkají jen příslušníků nižších tříd!

 

Co říkají Popper, Ortega y Gasetta a Murray

Můžeme vyjít také z popperovské definice, že demokracií je takový politický systém, kde má lid možnost zbavit se nenásilným způsobem takové vlády, s jakou není spokojen. Česká republika není demokratickou zemí ani v tomto smyslu, protože skuteční držitelé moci – vysocí státní úředníci – jsou ze zákona neodvolatelní, a to bez ohledu na volební výsledek.

Není současný stav dobrý aspoň tím, že umožnil vládu elit? Pokud se skládá elita z nejlepších intrikánů, pak ano. Jenže elitou bývá tradičně myšleno něco jiného. Když psal Ortega y Gasset o aristokracii ducha, neměl tím na mysli luxusně oblečené lidi konverzující v honosných budovách v hlavním městě. Měl na mysli lidi, kteří na sebe uvalili těžší břemeno, než co požadují od ostatních a kteří se rozhodli ostatním sloužit bez nároku na odměnu. Už tím, že člověk usiluje o politickou funkci, jasně ukazuje, že k takové elitě nepatří.

A na závěr připomenutí myšlenky amerických otců zakladatelů, kterou nedávno oprášil Charles Murray. Lid si zřizuje vládu, aby se starala o jeho bezpečnost a případně, aby mu poskytovala určité přesně  definované služby. Pokud vláda začne vedle toho lid vychovávat (třeba, aby byl méně xenofobní a méně sexistický), ztrácí taková vláda legitimitu a lid má právo  ji svrhnout. Pokud to neumožní volby, má lid právo využít i jiné prostředky. Tolik klasici, Hampl to ponechává bez komentáře.

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Úterý, 18 Srpen 2015 09:48 )  

banner Pidivadlo

Partneři

 Divadlo v Dlouhe logo  logo Českých center

VOŠH logo v barvě
www.vosherecka.cz