Poučení z krizového vývoje občanky Le Penové


Marie Le Pen foto youtube GuardianVe Francii bylo pár týdnů boží dopuštění. Někteří Francouzi se k Bohu modlí pomocí vzteku všitého do žlutých vest. Masivní protesty donutily prezidenta Macrona k několika taktickým ústupkům (navýšení minimální mzdy o 100 EURO, odvolání zvýšení cen PHM a několik dalších ústupků), ale co z toho nakonec bude či nebude, neví zatím nikdo.

 

 

 

V druhé polovině prosince již ztrácí protestování žlutých dynamiku, protože nejaktuálnější požadavky Macron alias Micron protestujícím splnil. Začíná rvačka o politický odkaz žlutých vest.

 

Zajímavé je podívat se, jak se v současném blázinci vede francouzské občance Le Penové. Za poslední měsíc se všichni komentátoři shodují, že Le Penová pokračuje ve „zlidštění“ Národní fronty představující radikální opozici vůči žvanivým pseudoliberálům kolem Marcona – placeným bankovním sektorem, nadnárodními korporacemi a firmami vlastněnými Saúdskou Arábií a Katarem.

 

Národní fronta sledovala intuitivně sebezáchovný odpor proti tzv. pseudoliberálnímu multikulturalismu, ale její zakladatel Le Pen ji zatížil hloupými rasistickými a antisemitskými výroky. Dcera svého otce-zakladatele nakonec z vedení fronty vystrnadila. Le Penová frontu postupně zlidšťuje, aby se vrátila k původním kořenům – k sebezáchovnému odporu proti tzv. multikulturalismu napojenému na korporátní ekonomické organizace.

 

V prezidiálních francouzských volbách v roce 2017 byla Le Penová v rámci předvolební mediální štvanice označena nálepkou populisty a xenofoba – proto byla pro mnohé Francouze nevolitelná. Jenom, že i Macron měl slabou volební legitimitu, protože byl rychlokvašeně vytvořeným úřednickým kandidátem. Macrona lze nazvat na míru slavným politickým robotem.

 

Bezradná část voličů nakonec mohla volit mezi úřednictvem schváleným neznámým Macronem a čarodějnicí Le Penovou: Ve volbách získal Macron jenom 24 procent hlasů v 1. kole, účast v 2. kole byla v celé historii Francie s nejmenším zájmem.

 

Scénář byl podobný jako v roce 2002. Jacques Chirac zvítězil ve volbách nad otcem Le Penové – Chirac obdržel v 2. kole 82 procent podpory voličů. V roce 2017 Macron získal jen 62 procent hlasů.
Aby Le Penová vzala mediálním teroristům Macronova typu vítr z plachet i z podvlíkaček, rozhodla se změnit jméno strany na Národní sdružení.

 

„Protože si myslím, že už nemusíme dělat 'frontu' proti něčemu, jak naznačoval dřívější výraz. Nyní musíme vytvořit opravdové sdružení, sloučení všech Francouzů," prohlásila.

 

 

Proroctví z roku 2017

Právnička Le Penová současnou orientací naplnila proroctví, které jsem si dovolil vytisknout v roce 2017 v knize „Bombardování nemocnic je normální“. Nevěříte? Kdo nevěří, ať do knihkupectví běží.

 

V 3. kapitole nazvané „Fenomén churchillizace“ jsem napsal, že kritici současných politiků států EU a představitelů parlamentu EU varují, že naši současní tzv. liberální politici jsou svou neschopností nebezpeční. V knize uvádím:

 

„…Typické je, že v souvislosti s vlnami nelegální migrace z muslimských zemí se bojí razantně rozhodovat. Obávají se, aby náhodou nebyli obviněni, že jednají proti nějakému článku nějaké lidskoprávní úmluvy. Evropští politici jsou většinou jenom průměrnými produkty stranických aparátů.

 

Strany se bojí osobností nezapadajících do jejich zaběhnutých kolejí. Mezi našimi politiky nevidíme osobnosti typu De Gaulla a Churchilla, kteří mohou být lékem na dnešní chaos evropské politické bezzubosti. Je po nich poptávka, protože sílí obecné povědomí – hrozby je možné řešit, ale musíme zapomenout na liberalismus.

 

Protože De Gaulle a Churchill krizové situace nemohli řešit s pomocí liberálních póz. … Politická praxe nazvaná „Churchillizace EU“ jako lék na současnou neschopnost europolitiků by znamenala přijmout agendu lidí jako je maďarský Orbán či Francouzka Le Penová.

 

Kdyby lidé tohoto typu získali politickou moc, nedošlo by k demontáži demokratického státu, jak křičí tzv. liberálové. Jenom by následovala daleko přísnější bezpečnostní a protimigrační opatření. Protiliberální (tím i antiglobalizační) agenda by jenom směřovala ke zrušení přebujelé lidskoprávní agendy. Antiliberální politici jako Orbán či Le Penová, pokud by se dostali k moci v klíčových státech EU, by nakonec neměli potřebu vyvést svůj stát z EU. Neboť EU by díky této politice začala (aniž by to úředníci chtěli, ale museli by) tvrdě posilovat dosavadní kulturní a bezpečnostní status quo v evropském prostoru.

 

Po úspěšném zamezení další nelegální migrace a zostření bezpečnostní politiky by lidé tohoto typu nakonec byli svým tvrdým pohledem na svět příliš militantní.

 

A byli by již uklidněnými občany při dalších volbách vyhozeni ze sedla stejně jako Churchill v roce 1945.

 

Politické strany, které jsou dlouhodobě u moci, se churchillovského trendu obávají, protože nemají na skladě své mutace Churchillů. K churchillizaci evropské politiky proto spíše v nejbližších letech nedojde. Nedochází ještě k natolik vážným signálům destabilizace EU, aby se zmobilizovali voliči k odporu proti současnému bezzubému vedení EU a evropských států. Liberálními iluzemi trpí zhruba polovina evropských voličů. Proto (bohužel) čas nahrává straně nelegální islámské migrační vlny.“ Konec citátu.

 

 

Nebát se a volit

Z tohoto pohledu do EU voleb půjde Le Penová jako ctihodná politička, která bude mít za cíl ne zrušení EU, ale v rámci EU aparátu provedení dílčích amputací za současného podávání organizačního klystýru a legislativního antisluníčkářského chininu. Samozřejmě, že hlavním programem bude zatočení s migrací a odsun nelegálních migrantů z Francie, a pokud možno i obecně z EU.

 

Le Penová již nechce odejít z EU, protože lidé jsou jako biologický druh konzervativní, nemají rádi změny, pokud to není skutečně nutné nebo naprosto jasně výhodné.

 

Le Penová má šikovnou odpověď na změnu svého postoje: „… poprvé se objevila možnost, že můžeme radikálně změnit fungování Evropy díky výsledkům voleb v Maďarsku, Itálii, České republice, Dánsku, Švédsku i Finsku,“ prohlásila.

 

Reagovala na politické vymezování se v těchto státech proti módě nelegální migrace. V každém případě bude asi rozumnější volit do EU tzv. populisty jako Le Penovou než tuctové strany a hnutí. Protože současná politická všedně stranická byrokracie svou tupostí EU rozkládá zevnitř a napomáhá plíživé islámské migraci.

 

 

Stranický úkol

Pokud jde o Le Penovou, jejím stranickým úkolem do další pětiletky zcela určitě bude (nejen v rámci voleb do EU bandy v Bruselu) propagovat integraci strany do lidové politiky jako středové strany sdružující všechny nasrané Francouze.

 

Cíleně bude sbírat všem okolním politickým stranám (nalevo napravo a též v neexistujícím středu) veškerá volební témata podporující sociálně slabší Francouze a francouzskou pseudomocenskou hrdost, a bude spoléhat na to, že na rozdíl od ostatních je bude chtít prosazovat razantně, tvrdě, ale přece jenom s diplomatickou vychcaností.

 

Její hesla budou orientována ve smyslu: oni žvaní co udělají, my jednáme a budeme jednat nesmlouvavě, třeba i s klackem v ruce. Občané nám pomohou pomocí svých hlasů v referendech.

 

 

Žluté vesty nejdou na Olymp

Oficiální populisté jako Macron (či naše TOP 09, STAN, KDU-ČSL, ODS, ČSSD a ANO) vnímají žluté vesty ve Francii jako nevhodný přírodní úkaz. Asi jako kdyby pršely z nebe žáby.

 

Nejsvatější zemí pravicového a zároveň i liberálního pokroku v EU byla díky Macronovi země Frantíků, a najednou tam nějaká svoloč na sebe vezme nedemokratické vesty a … hrůza.

 

Intuitivně všichni, kdo ze současných post-demokratických režimů (nejen ve Frantíkově), postaví se v jeden šik. Žlutavé vesty označí za nesystémově populisticky hystericky řádící mrchy. Samozřejmě, že političtí a policejní agenti vyhnali do ulic pravicové i levicové ultra, aby vypukly nepokoje. Protože, pokud by bylo srocení žlutých vest pokojné, ohromné srocení by získalo legitimitu důstojnosti a oprávněnosti již na první (pokojný) pohled.

 

Jaká bude budoucnost protestů čili politické důsledky? Myslím, že dnešní post-demokratické bankovně a korporátně vyztužené režimy v EU jsou celkem stabilní ve své nestabilitě. A režimně orientovaná média (včetně naší ČT1) je v tom podpoří.

 

Jak do toho zapadá občanka Le Penová?

 

Žluté vesty se vymykají definici. Lze jejich protesty odborně označit za „rozsáhlé systémové nasrání osob“.

 

Srocování není výsledkem činnosti žádné politické strany a Marine Le Penová sice vyjádřila podporu demonstrantům, ale jak se to promítne do popularity Le Penové nelze předpokládat, protože jde o momentální vzedmutí politických vod. Proto nelze tušit co bude za měsíc.

 

Sice se objevují titulky, že vláda je na pokraji konce, že Macronův režim se otřásá. Ale protože v politice rozhodují lidé napojení na vlastníky a provozovatele ekonomických impérií, žluté vesty tam kdesi od zdola toho v současném Frantíkově asi v delším výhledu moc nezmění. Jenom (po)zastaví některé z nejblbějších Macronových populisticko-ekologistických nápadů.

 

Budoucnost Francie je nejasná a nejistá.

 

Úřednicko-korporátní lobby může klidně vyměnit Macrona, ze kterého se stává Micron, protože je pouze narychlo vyrobenou politickou figurou a nasadí jiný typ post-macronovského populisty macronovského typu.

 

Mají politicky a lobbisticky na to držet šiky Le Penové mimo hlavní politické kolbiště.

 

Peníze (investiční?) ze Saúdské Arábie a z Kataru v tom budou asi hrát ještě větší roli než dosud.

 

Bůh ochraňuj (údajně) svobodnou Francii.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB