Debilizace společnosti…



vtípek přemýšleníPokládám sice debilizaci za permanentně přítomný v lidských dějinách, nicméně současná podoba komunikace, která charakterizuje naši společnost nejen v lokálním a regionálním, ale i národním a globálním měřítku, a zejména její technické možnosti, dávají debilizaci úplně nový rozměr a účinnost. Proto debilizace určitě stojí za malou úvahu, která je volně inspirována texty profesora Františka Koukolíka...

 

 

 

Debilizace je úmyslné, cílené i plošné omezování pozitivně tvořivých rozumových, citových a sociálních potřeb, s nimiž lidé přirozeně přicházejí na svět. Dá se říci, že debilizace zbavuje lidi sebe samých.

Dovolte mi na úvod mé krátké úvahy předložit několik tezí.

 

Teze první říká, že zatímco debilizace jednotlivce spočívá v oslabování jeho autonomie a rozvoji jeho niterného strachu ze sociální nekompetence, pak debilizace společnosti spočívá ve vytváření kopií nebo klonů z jejích původně odlišných členů, tedy ve snižování její variability.

 

Teze druhá říká, že my lidé přicházíme na svět jako pestré originály a opouštíme jej jako šedé kopie. Jde o alegorii známého indického úsloví, že lidé přicházejí na svět se svou vlastní vírou a za nimi kráčí ďábel, který ji organizuje.

 

Teze třetí říká, že naše moc má svůj původ v menší míře v úrovni našeho poznání, ale daleko podstatnějším zdrojem moci je pošetilost, bláhovost či hloupost ostatních. Tuto myšlenku vyslovil, jistě mimo jiných moudrých mužů, již v 17. století francouzský vědec Blaise Pascal.

 

Jinými slovy, pro ovládání druhých je vlastní síla sice důležitá, ale důležitější je slabost druhých. Debilizace je proto daleko efektivnější než jakákoliv represe. Debilizovaný jedinec se nedokáže postavit názoru vnucovanému mu zvenku a pokud jen pomyslí na odpor, dostaví se nejen strach z následků, ale především pocit viny. Pokud se podaří nastolit kolektivní, jednotný pocit viny nebo jiný pocit ve velké skupině osob, lze ji snadno obrátit ve vlastní prospěch a to i proti společnosti, ze které debilizovaná skupina vzešla.

 

Debilizace bude, je a zůstane projevem evolučně a kulturně kódovaného hierarchického mocenského a sociálního uspořádání lidských skupin, na jejichž vrchu je úzká mocenská elita, kontrolující většinu zdrojů. Nezáleží na tom, jak je taková skupina velká, muže to být rodina, profesní nebo zájmová skupina, stejně jako stát nebo dokonce nadnárodní organizace. Osvědčenými nástroji debilizace se v průběhu dějin staly například: absurdita, antivěda, bída, byrokracie, hlad,, iracionalita, náboženství, propaganda, sekty, stres, stupidita, válka... a především... současná škola...

 

Debilizace se projevuje jak v intelektuálních sférách, tak i ve zcela banální každodennosti. Lidé jsou ovlivňováni zpravodajstvím a komentáři, drtivou většinou obsahu klasických i nových médií, infotainmentem, televizními soutěžemi, reality show a sportovními přenosy. Dnes je možné na základě výzkumů vytvořit mapu mediálních preferencí a jejich korelací s preferencemi volebními. V hlavách lidí se zrodil nový virtuální svět, říše iluzí. Ta vítězí nad rozumem, vírou i citem. Jde o triumf spektáklu nad realitou. Velkou část odpovědnosti neseme my všichni, kteří do mediálního prostoru více nebo méně přispíváme.

 

Algoritmy umělé inteligence dokážou brzo ovládnout liberálně demokratické paradigma volnosti, rovnosti a bratrství zejména proto, že ke svému rozvoji potřebují jen minimum lidí oproti počtu těch, kteří jsou jinak oporou ekonomického růstu a obranyschopnosti liberálně demokratických států. Řešení problému debilizace společnosti ve jménu zachování lidskosti spočívá ve vytváření co nejrozmanitější sítě sítí sousedských, přímých neprostředkovaných mezilidských vztahů, která by měla právě humanismus ve společnosti a lidskost v jednotlivcích uchovávat a rozvíjet. Síť se nemusí omezovat na nějaké teritorium nebo být dokonce spojen s určitou jurisdikcí. Jako alternativa současného paradigmatu má naději na existenci a uspokojování potřeb lidí a jejich skupin, kteří si takový způsob života vyberou. Jako pružná síť svých „stakeholderů" se dá také daleko lépe chránit než jako nějaký stabilní útvar, který bude obsahovat vnitřního nepřítele ve větší míře než síťové uspořádání.

 

Závisí jen na nás samotných, jestli se dokážeme debilizaci vzepřít tím, že budeme prosazovat tyto přímé mezilidské vztahy, budeme opravdovými sousedy, rozvíjet variabilitu společnosti a vracet lidem jejich lidskost. Jak se nám podaří vychovat z našich dětí skutečné svébytné osobnosti s vlastním názorem. Jak je naučíme kritickému myšlení, vztahu k poznání, objevování jejich vlastních skrytých vloh a talentů, sousedství, setkávání, kooperaci a komunikaci. Samozřejmě je důležité, jak tohle všechno dokážeme zvládnout sami.

 

Někteří z nás mají na své prostředí vyšší, někteří nižší, ale bez viny, odpovědnosti a povinnosti v tomto smyslu není nikdo z nás... Nikdo, kdo dosud zůstal člověkem...

 

Dovolte mi zakončit slovy klasika. Evropou obchází strašidlo. Strašidlo obskurantismu, tedy tmářství...

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB