Ladislav Jakl k terorismu a účasti v Afghánistánu



 

Jakl Ladislav foto web JaklNa roli české účasti a vůbec angažovanosti NATO v Afghánistánu se názory různí. Naposledy to byl prezident Miloš Zeman, který opakoval několikrát svá tvrzení k účasti, že ´Odejít by dokázal jen srab' nebo ´Před teroristy se neutíká´. Publikujeme opačný názor Ladislava Jakla (vlevo na snímku), bývalého ředitele politického odboru Kanceláře prezidenta republiky.

 

 

Z Afghánistánu je třeba okamžitě odejít!

Musíme odejít. A to nejen my, ale všechna cizí vojska. A nejen to, nikdy se tam nemělo jít. Je směšné tvrdit, že supermoderní robocopové kráčející pasteveckými vesnicemi chrání na konci světa bezpečnost České republiky. To už potom lze obhájit úplně všechno. Záminka západní invaze byla chatrná. Který z teroristických útoků v Evropě byl proveden Afghánci? Žádný. Který z nich byl organizován nebo sponzorován Tálibánem? Žádný. To už by bylo logičtější poslat bojovat naše vojáky do přistěhovaleckých čtvrtí Paříže, Bruselu, Kolína nad Rýnem, Stockholmu nebo Berlína. Nikdy nebyl jasně stanoven strategický, politický ani vojenský cíl afghánské invaze, která trvá už 17 let. A co je jejím výsledkem? Talibán dnes drží větší část území, než na počátku invaze. To má být úspěch? Ne, mrtví čeští vojáci (a dalších zemí) nejsou tím hlavním argumentem pro odchod. Tím argumentem je, že jejich zadání je pochybné nebo žádné. A oběti tedy úplně zbytečné. Na obou stranách. Nikdo z našich politiků kromě pár frází o spojenectví a boji s terorismem neumí říct, čeho se má v Afghánistánu docílit. Jestli poražení Talibánu a nastolení prozápadní vlády, pak to je směšné, nic takového se nedaří a nikdy nepodaří. Talibán má autentickou podporu velké části Afghánců a proto je neporazitelný. Je třeba najít důstojný způsob, jak z téhle nepromyšlené avantýry vycouvat. A nástrojem nemohou být zbraně, které až dosud nic nedokázaly. Nástrojem dosažení jakéhokoli kompromisního řešení (a jiné nepřipadá v úvahu) je s Talibánem jednat. Ale to není na vojácích. To musejí zařídit politici. Jenže pro ty je to zatím jen příležitost k plamenným projevům, které nic nestojí, a jakási počítačová hra bez jakékoli zodpovědnosti. Za svět, za svou zem i za naše kluky v uniformách.

Ladislav Jakl, 7. listopadu 2018

 

 

Prezident Zeman se mýlí, nepřítelem není terorismus

Naším největším nepřítelem je jízda. Ano, bylo to jezdectvo, které rozhodlo množství bitev v náš neprospěch. Podceňovat ale nelze ani nebezpečí válečného loďstva, protože v dnešním propojeném světě si před jeho ničivostí nemůže být jist ani vnitrozemský národ. A co třeba letectvo! Co to už nadělalo zkázy. A dělostřelectvo! Všichni tito nepřátelé se neohlíželi ani na utrpení civilního obyvatelstva, ba často byli civilisté hlavním cílem jejich útoků, například kvůli podlomení naší morálky.

 

Nelze ale zapomínat ani na sabotáže, atentáty, přepady výsadkových či průzkumných jednotek. To vše je schopno způsobit nám strašlivé ztráty a to také i mezi nevinnými civilisty. Proto musíme proti jezdectvu, loďstvu, letectvu, dělostřelectvu či proti dalším válečným taktikám bojovat, ať se už objeví kdekoli ve světě.

 

Zdá se vám na těch řádcích něco divného? Tak to je s vámi vše v pořádku. Také si myslíte, že to vše jsou jen nástroje boje v něčích rukou? V rukou onoho případného nepřítele? A nepřítelem že tedy není jezdectvo, ale ten, kdo ho na nás pošle?

 

Přitom klidně opakovaně slyšíme, že „naším“ největším nepřítelem je mezinárodní terorismus. Copak terorismus je nějakým subjektem? Nositelem zájmu? Vůbec ne. Terorismus je „pouze“ instrument, ničivá zbraň v rukou nepřítele. I prezident Zeman opakovaně u příležitosti státního svátku opakoval tvrzení, že naším největším nepřítelem je mezinárodní terorismus. Nikoli. Nepřítelem je ten, kdo terorismus (ale i jiné nástroje) proti nám používá. Nepřítelem může být pouze nějaká mocnost, stát, organizovaná skupina s konkrétní motivací, stoupenci vůči nám nepřátelské ideologie, čísi vládnoucí rod.

 

Mluvit o terorismu jakoby personifikovaně a označovat ho za nepřítele je projevem alibismu. A to dvojnásobného. Vyhýbáme se tím totiž zaprvé pojmenování nepřítele skutečného, tedy toho, kdo terorismus (jezdectvo, letectvo, přepady) proti nám používá. A také nám to zadruhé umožňuje vyjet si zastřílet domorodce kamkoli do hor a pouští na druhém konci světa bez definovaného strategického a politického cíle.

 

Ladislav Jakl, 31. října 2018

Napsáno pro Institut Václava Klause

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Středa, 07 Listopad 2018 09:34 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB