Ladislav Žák: Proč o tom psát…?!?



otazník ilustraceByl jsem vyzván, abych napsal něco ke stavu současné společnosti. Původně se mělo jednat o stav levice, ale to jsem odmítnul rovnou, protože pokračovat v nekonečném nářku nad něčím, co již dávno a nejen u nás přestalo existovat, pokládám za zbytečné mlácení prázdné slámy.

 

 

 

Shodou okolností jsem se měl možnost účastnit se dvou setkání lidí, které spojuje to, že se ptají, hledají odpovědi na otázky a cesty, které k nim vedou. Rád bych řekl, že mám k lidem tohoto typu jednoduše úctu, i když mnohdy právě s jejich odpověďmi nebo i se samotnými otázkami, které si kladou, bytostně nesouhlasím. Hledačství, jako zvídavost svého druhu, je totiž velmi důležitou součástí našeho lidství. Kdo nepociťuje potřebu hledat a ptát se po formě obsahu a smyslu světa kolem sebe, ten kdo neaspiruje na to být spolutvůrcem tohoto světa, je člověk pouze z části. Někdy z větší, někdy z menší, ale celý člověk to není, něco podstatného jeho člověčenství schází.

 

Dovolím si proto učinit pár poznámek o tom, kam směřuje mé hledačství, kde vidím možnost měnit svět kolem sebe a zároveň ho alespoň trochu pochopit. Vycházím z toho, že společnost kolem nás je bezesporu společností lidí a jejich vztahů. Zní to určitě banálně, ale léta jsme svědky toho, že protagonisté humanitních věd pracují ve svých modelech společnosti s nejrůznějšími preparáty typu „homo economicus“. Je to známá redukce podle vzoru „člověk není než…“ popřípadě o trochu lépe a radostněji „v tomto kontextu není člověk než…“ Ať chceme nebo nechceme, vždycky je naším společníkem, partnerem či bližním v tom dobrém i zlém úplně celý člověk se vším všudy. Dalším axiomem je skutečnost, že společnost tvoří síť mezilidských vztahů, která je přes veškerou složitost složená výhradně z dvojic. Základním elementem a stavebním kamenem jakéhokoliv společenství nebo společnosti je tedy vztah dvou lidí. Pokud tedy chci ve společnosti cokoliv dobrého nebo špatného udělat, musím se zaměřit na změnu aktuální podoby mezilidských vztahů…

 

Společnost je síť a v ní potupně roste nejen prostý počet uzlů, ale i jejich různorodost. Společně s uzly se mění i podoba sítě. Dříve nebo později síť nabude velké složitosti a objeví se tendence k jejímu skokovému zjednodušení, o kterém se často mluví jako o kolapsu. V určitém momentu složitosti se objevuje v síti skupina se spasitelským syndromem, která začne hlásat svobodu pohybu informací v dané síti a rovnost přístupu všech uzlů k nim. Celkem zákonitě se se tím účinek kolapsu urychlí a jeho účinek prohloubí. Současná síť mezilidských vztahů se velmi podstatně změní, zjednoduší se a nastoupí cestu k nové podobě mezní složitosti. Jde o zákonitý, opakující se proces. To, co je důležité a je hodno naší péče, jsou vztahy, na kterých každé nové uspořádání stojí. Jde o partnerství a sousedství, ať již teritoriální, biologické, duchovní, profesní nebo zájmové… Dobrovolné nebo vynucené. Čelit změnám lze jenom v dobře utvářených týmech nebo družstvech. Nelze to zvládnout ani individuálně ani v jakési neorganizované skupině. Je skvělé, když taková společenství vznikají přirozenou cestou na základě společných zájmů a nikoliv na základě účelu vneseného zvenčí. Zvláštní pozornost je pak nutné v každém ohledu věnovat rodině jako klíčovému přirozenému společenství. Není lepšího receptu, jak tak učinit, než pečovat o co nejširší rodinu vlastní…

 

To, čemu jsme vystaveni bez jakýchkoliv pochyb, je přechod okolního světa od prázdného k plnému. Je to spojeno nejen s rostoucím počtem lidských duší a jejich různorodostí, ale i globalizací a zvyšující se složitostí jejich vazeb. Už Milan Kundera napsal před bezmála čtyřiceti lety, že globalizace znamená, že nebude kam utéct. Tento stav stále rychleji zaplňujícího se světa vyžaduje mimo jiné mít v spektru způsobů našeho chování a jednání k dispozici novou kvalitu pohostinnosti. Pohostinnost je jednou z možných reakcí na přirozené právo každého člověka nabídnout svou společnost druhému. Je na místě poznámka, že jde o reakci v dnešním světě obecně velmi žádoucí. Bylo by chybou vidět hlavní přednost pohostinnosti v tom, že je zdrojem nějakého všeobecného světového míru. Hlavní předností pohostinnosti z tohoto pohledu spočívá v tom, že je spolehlivým sítem, které dokáže oddělit prosté příchozí přicházející s nabídkou společnosti od více nebo méně skrytých agresorů. I proto jde o adaptivní chování a jednání, které snižuje rizika a hrozby přicházející z vnějšího i vnitřního prostředí společnosti.

 

Ať je to tak nebo tak, v konečném důsledku se potkávají živí lidé a dochází k jejich přímé komunikaci, k výměně informací. To je opravdový život a právě ten by měl být vždy v centru naší pozornosti. Žádná zprostředkovaná komunikace, ať již společensky nebo technicky jej nemůže nahradit. Měli bychom vždy preferovat přímou komunikaci pře tím, že nám někdo nebo něco o někom nebo o něčem něco tvrdí. Je to velmi nepohodlné, ale je to velmi užitečné. Zprostředkované informace nás nejen odlidšťují, ale činí nás navíc závislými. Mít vlastní názor na základě vlastního poznání a rozhodnutí a okázat na jeho základě něco vykonat, znamená nejen mít svou vlastní moc, ale zároveň i aktivní účast, a sice malý, možná velmi malý, ale rozhodně nezanedbatelný podíl na utváření světa. Jsou to především hloupost, nevzdělanost, neschopnost, neochota nebo lenost, které nám brání v tom mít vlastní názor, a tím předáváme potenciál vlastní moci jiným, bohužel zejména těm, kterým činí zvláštní až zvrhlé potěšení mít moc a intenzivně rozvíjejí vlastní poznání a šíří kolem sebe masové zhloupnutí. Podoba distribuce moci v každém společenství je odvislá zejména od podoby distribuce poznání o jejím fungování mezi jejími členy.

 

Závěrem několik poznámek na téma jedinec a společenství. Především jedno bez druhého nemůže existovat ani nemá smysl. Podoby jednotlivců a společenství se rodí z jim podobných předchůdců a nemají žádný počátek, po kterém bychom se mohli smysluplně ptát. To umožňuje komunikaci a alespoň částečné pochopení doslova napříč celou Jednotlivec se rodí do společenství, které se ho snaží samozřejmě ovlivnit, utvářet ho k obrazu svému, ale každý jednotlivec má dánu možnost se tomuto vlivu společenství postavit na odpor a i když ho nemůže nikdy zcela odstranit, muže sjednat biosférou, zdaleka nikoliv jen mezi lidmi navzájem a jejich společenstvími podobu onoho ovlivňování. Život tak je formován nejen reinterpretací dědičných informací, ale i neustálou reinterpretací vztahu jednotlivců a společenství, ať už se v konkrétním případě nazývají jakkoliv…

 

Proto je tolik důležité zabývat se ve svých úvahách o současné společnosti, zabývat se projevy konkrétního života kolem nás spíše než zprávami z velkého světa. Jednak je to proto, že lidem na tomto jejich malém životě velmi záleží, jednak proto, že svět kolem nás má do značné míry fraktální podobu, tedy je „soběpodobný“ a tudíž zvládnutí poměrů v základu nám může povědět mnohé o poměrech „tam nahoře“. Pokud chceme sami skutečně k něčemu přispět, pak můžeme jenom připravovat lidi kolem nás na to, aby komunikovali napřímo s ostatními, byli schopni mít svůj názor, byli schopni klást odpor tlaku prostředí a jeho změn, mít svůj malý podíl na moci a unést odpovědnost s tím spojenou. Konec konců, i když dojdeme hodně „nahoru“, ať již jakoukoliv cestou, můžeme v zásadě činit jenom něco podobného. Mocní tohoto světa kolem sebe nemají výrazně odlišný počet ovlivnitelných lidí než kdokoliv z nás. Možná to trochu zavání Komenského všenápravu vzděláním zdola, ale opravdu si myslím, že bychom se měli k jeho dílu vracet.

 

Nemám opravdu nic proti tomu, abychom se v diskusích vraceli k USA, Rusku, EU, Číně, Sýrii, Koreji, otázkám skutečně nadnárodním a globálním…Nelze dokonce vyloučit, že i my hledači z malé země uprostřed Evropy najdeme v tomto chaosu nějaký pevný bod, i když k tomu máme v drtivé většině jen zprostředkované informace z různě nedůvěryhodných a manipulativních médií. Daleko důležitější ale podle mého názoru je, abychom ovlivňovali skutečný život kolem sebe, včetně toho svého.

 

To je to, oč tu běží, to je to na čem záleží, to je to, proč je důležité o tom psát…

 

Třeba si to totiž někdo přečte…

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB