Zbyněk Fiala: V Brexitu nejde jen o syrečky, i když o ty teď taky



 

brexit plakátTopící se vláda v Londýně se chytá stébla, které plave na vlnách šampaňského a českého piva. Hrozba odstoupení od Bruselem prosazených pravidel chráněného původu, kterou si chce Británie vynutit ústupky, může zničit i globální dominanci olomouckých tvarůžků.

 

 

 

Britští vyjednavači konečně našli páku na Brusel, která připomíná mučení zubní vrtačkou. Když nám nevyhovíte, přestaneme uznávat evropská označení původu, tlumočil nový britský ministr pro evropské záležitosti Dominic Raab svému bruselskému protějšku Michelu Barnierovi. Znamenalo by to, že klidně nalepí vinětu šampaňského na domácí patok povzbuzený uhličitou hustilkou.

 

Už vidím, jak omdlévají čeští lidovci, kteří tolik bojovali v Evropském parlamentu za kopeček národní přidané hodnoty. Má nahradit aspoň trochu to, co nám ubírají nadnárodní vlastníci našich podniků. Nyní už zákon stanovuje, že nikde jinde nesmějí chovat třeboňského kapra nebo vyrábět jihočeskou nivu, marně nahrazovanou roquefortem. Stejné platí pro olomoucké tvarůžky či české pivo, zejména nejpopulárnější japonský Pilsner Urqwell. Tady bychom se museli bránit, a může to mít horší důsledky, než že se zkomplikují a prodraží lety anglických nezaměstnaných do Prahy, kde se zpíjejí jak Dáni, takže jsou k nepoznání.

 

Barnier se nechce dát. Zná hodnotu toho, na čem je směroplatná nálepka šampaňského a koňaku, tohle by mu šéf Jean-Claude Juncker nikdy neodpustil. Ale je tu taky parmská šunka spolu s 3000 dalšími lokálními produkty pod ochranou označení původu, které je odlišuje od nekalé konkurence. Představa, že by se teď na něj všichni sesypali, je reálná. Pokud nenabídne zázrak, tvrdí někteří, za měsíc ve funkci skončí a finále převezme do svých vlastních rukou Evropská rada, čili šéfové států osobně.

 

Ale ono už nejde jen o syrečky. Kdyby jednání s Británií zkrachovalo na olomouckých tvarůžcích či českém pivu, hrozí rozpojení i samotného Spojeného království, jak slibujií Skotové, a přidají se další. To by mohlo spustit evropskou řetězovou reakci rozpadů s netušenými důsledky. Další bezpečnostní hrozbu by znamenala oslabená spolupráce s britskou jadernou flotilou. Jen naivka by nad tím mávl rukou s poznámkou, že jaderné ponorky mají přece také Francouzi. Ano, ale co s Evropou bude, když francouzskou palebnou převahu (k tomu ty ponorky ani nemusí obnovovat schopnost plavby) přestane vyvažovat ta britská?

 

Žertíčky stranou, situace je vážná, jednání o Brexitu drhne. V Bruselu se to mělo rozštípnout už dřív, teď se mluví aspoň o říjnu. Klíčovým prvkem nynějších jednání je přitom několik „červených linií“, přes které se jedněm nechce tam, a druhým sem. K těm kritickým místům dohody, která by britským subjektům nadále umožnila využívat evropského vnitřního trhu, se počítá otevřená hranice s Irskem, volný pohyb osob a pokračující podléhání Evropskému soudu pro lidská práva.

 

Zatím to na těchto třech podmínkách krachuje. Opadající naděje na dohodu nejlépe charakterizuje fakt, že vláda Theresy Mayové teď studuje 25 dokumentů se scénáři „tvrdého Brexitu“ či „pádu z útesu“, čili důsledky toho, kdyby Británie odcházela bez dohody. Oleje do ohně přililo zjištění, že podobné scénáře jsou v tajnosti zpracovávány i v Bruselu. I bez studií je přitom vidět, že libra už ztratila čtvrtinu hodnoty a zhruba stejně ztratily na Londýnské burze ryze britské společnosti ve srovnání s těmi nadnárodními, které si mohou přesunout sídlo jinam.

 

Největší problém je s Irskem, kde Brusel nechce připustit vznik obnovy tvrdé hranice mezi Irskou republikou v EU a Brexitem přetřenou britskou provincií. Tam už nejde jen o principy, ale o život. Stávající otevřená hranice, umožněná vedle dohod o irském smíru také společným pobytem v EU, výrazně přispěla k ukončení sektářské války mezi protestanty a katolíky.

 

Hlavním plodem dohody o Brexitu má být přechodné období, kdy ještě téměř dva roky zůstává vše při starém, ale Británie už může vyjednávat obchodní dohody s dalšími partnery. Včetně té klíčové s Bruselem, samozřejmě. Jenže teď vypadá říjen jen jako příprava na listopad, a ten se zas může změnit v přípravu na prosinec. Moc daleko se však ustupovat nedá, 29. března všechno končí.

 

Stále větší neklid proniká i do britského tisku. List Financial Times zabědoval v půli léta redakčním článkem, ve kterém vypočítává zoufalé důsledky Brexitu bez dohody.

https://www.ft.com/content/0ebec84c-8e64-11e8-bb8f-a6a2f7bca546

 

Premiérka Mayová se pokusila najít kompromisní řešení v podobě plánu, který s vládou projednávala na uzavřeném zasedání ve svém rekreačním sídle v Chequers, ale pro Brusel byl tento kompromis příliš malý a pro vnitřní opozici v Konzervativní straně zase příliš poraženecký. Podle FT tak znovu zesílila obava, že i dobře připravenou dohodu mohou zmařit nějaké náhodné vlivy.

 

Co by to znamenalo? Chaos na všech frontách. Británie se ocitne v mezinárodní izolaci, ekonomiku potká šok a přinese politické důsledky, vypočítávají FT. Ale řekněme, že obě strany se pouze dohodly, že se momentálně nedokážou dohodnout na komplexní dohodě o odchodu a místo toho vláda zahájí sérii koordinovaných jednostranných akcí, aby zabránila národní krizi. Jenže i k tomu by potřebovala vstřícný přístup druhé strany, a něco takového lze po krachu jednání o článku 50 Evropské smlouvy těžko zaručit.

 

Takový „umírněný“ odchod bez dohody také obsahuje řadu závažných rizik. Bude tam tvrdá hranice s Irskem. Přechod na pravidla WTO znamená všeobecnou celní kontrolu. Kapitál uteče z londýnské City a útok na libru bude následovat. Může začít váznout zásobování potravinami kvůli zpochybnění certifikátů a standardů. V přístavech a na letištích zavládne zmatek. A výčet neblahých důsledků je bez konce, je nezávislý na tom, co si chceme namluvit, varují FT.

 

List se pozastavuje nad tím, jak britská vláda tato rizika zlehčuje. Ministr Dominic Raab dokonce zvažuje, že odmítne zaplatit finanční závazky vůči EU a dává přednost studiu scénářů pro odchod bez dohody. „Jenže dosavadní jednání ukázala, že EU má vždy vyšší kartu,“ konstatuje redakční komentář listu, který je mluvčím londýnské City. Připomíná, že Británie nikdy nebyla darebáckým státem, který neplatí své závazky.

 

Británie bude vždycky závislá na dobré vůli EU, aby obchod pokračoval, shrnují FT. O dobrou vůli, stejně jako o klíčový lék, může být nouze, proto je tak důležité dosáhnout oboustranně přijatelné dohody: „Trochu dát a trochu přijmout teď je lepší než drastický rozchod později.“

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 04 Říjen 2018 17:09 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB