Fejeton: Kultura naše, kultura trávníková



sekáč ilustracePo mnohém váhání zda je téma trávníky pro Literárky přijatelná, jsem uzavřela – a jo. Proč to nezkusit? I tady jde o kulturu. Mimo jiné, závažnější skutečnosti.

 

 


Když jsem se před třiceti lety, plná předsudků vůči sídlištím, na Novodvorskou přistěhovala z Vinohrad, neubránila jsem se příjemnému překvapení. Ze dvou stran obklopeni lesem, mezi paneláky nadějně vyhlížející mladé stromy a tráva, tráva, tráva. Nejen to. Stačilo vyběhnout před dům a vracela jsem se s kyticí kopretin. Zjara žluto pampeliškami. A ta vůně bylin všech druhů, včetně mateřídoušky! „Aby ne,“ řekla mi moje známá přírodovědkyně – ekoložka. „Je to tam docela vzácný biotop,“ a pokračovala v pojmech, které šly tak trochu mimo mě.


Vzácností nebyla ani zvěř. Celkem běžně jste před domem brzy ráno viděli zajíce, sem tam i kunu či lasičku. Ráno nás budil ptačí chorál. V lese jsem několikrát zahlédla stádečko srnek. A těch hub a stráň medvědího česneku! Procházky se psem kolem rybníčků s kachnami a občasnou návštěvou labutí.


Dvakrát do roka se na trávnících mezi paneláky objevili sekáči. Sekáči! S opravdovými kosami! Trávu, případně seno pak odváželi do zoologické zahrady.


Čas ubíhal, sekáči se náhle nedostavili a nahradily je řvoucí sekačky. Nastala kultura nízkotrávníková. Tvrdě se zakročilo proti medonosným pampeliškám, zmizely kopretiny a bylinky. No, budiž, jsme přece ve městě. Ani to nevypadalo špatně. Jenomže... jenomže tehdy byla ještě normální jara a léta s bouřkami a přiměřeně častými dešti. Kde ty časy jsou! Říká se, že se blížíme k tropům, ale i žák základní školy ví, že tropy se rozkládají kolem rovníku, kde je vláhy víc než dostatek. Proč neupřesnit, že jde spíš o suché subtropy? A vlastně – nebylo by vhodnější vylepšit názvosloví a vymyslet pro to, co nás v posledních letech postihuje, výstižnější termín?


A sekačky najíždějí na to, co je ještě nazýváno trávníkem přesně podle harmonogramu. Holí ubohou travičku až na hlínu. Tristní podívaná...


My přece nejsme v Anglii, kde se trávníkům dostává dostatek vláhy, a hlavně trvají celá staletí!


Co je s podivem, z hlíny přece jen cosi vyčnívá. Pampelišky! Největší nepřítelkyně trávníků! České potvůrky, co se jen tak nedají! Ale harmonogram je harmonogram, na sekání jsou vyčleněné finance, a ty se musí vyčerpat. Ať si slunce jak chce pálí, na trávu se vyjede!


Že je šedá teorie a zelený strom života? Ale kdež! Teorie je zelená a skutečnost? Vyprahlá.

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pondělí, 06 Srpen 2018 13:03 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB