Zbyněk Fiala: Severní Korea jako tmel spolupráce?



 

Trumpová Ivanka vedoucí delegace KLDR -generál Kim-Yong-Chol foto youtubeVýsledkem překotného vývoje kolem KLDR je to, že jednání o mírové budoucnosti začínají běžet po dvou liniích. Zatímco pozornost médií se soustřeďuje na přípravy Washingtonu, existuje ještě druhá linie, kde se ujaly severokorejského problému Jižní Korea, Čína a Japonsko, dodatečně doplněné Ruskem. Bude tu nová regionální integrace, která vznikne na půdě vykropené korejským mírem? (vlevo Ivanka Trumpová a start jednání USA - S. Korea)

 

 

 

Občas mi čtenáři nadávají, že chválím amerického prezidenta Donalda Trumpa, a teď budu dokonce chválit i jeho nového bezpečnostního poradce Johna Boltona. Měkčí povahy mohou jejich výroky snadno vylekat, ale v této úžasné době, kdy na slovech nezáleží, je podstatné jen to, co se opravdu stane. Dovolte mi proto tvrdit, že Trump posílený forsáží vz. Bolton jen zintenzivnil svoji funkci urychlovače pozitivního vývoje. Vyprošťuje nás z fáze zahnívání, kdy spojenci a partneři jeho drobnou sebestřednost a neomalenost krotce zkousli. Nynější drsný ústup od tradičních politik Bílého domu má však takovou razanci, že reakce je nutná, a občas vyústí do téměř revolučních vyhlídek.

 

Proč Trumpovi vyčítat, že plní svůj volební program Nejprve Amerika!, to znamená, nejprve pozornost problémům doma? Proč bychom měli být proti tomu, že se snižuje americká angažovanost třeba v Sýrii? Zbrojařskou lobby Trump udržuje v klidu prodejem zbraní, ale odmítá nekonečné války, které snižují prestiž Spojených států a oslabují představu o jejich všemocnosti. Čeho dosáhly po téměř dvaceti letech obrovského nasazení v nejchudším státě světa Afghánistánu? Afgánská vláda už vyjednala pár dní příměří s Tálibánem na konec ramadánu, a tyto kontakty budou pokračovat.

 

Nejzajímavější vývoj se nyní odehrává kolem Koreje, a tam je dvojka Trumpa s Boltonem obzvlášť efektivní. Byl to Bolton, kdo Trumpovi nakukal, že musí po Severních Korejcích požadovat „libyjský scénář“. To znamená, že Korejci zabalí a naloží veškerou svou jadernou vojenskou techniku na americké lodě, ty to odvezou, a teprve pak je o čem jednat.

 

V Pchjongjangu pochopitelně zavládl poprask, protože každý věděl, jak to v Libyi dopadlo. Severokorejské atomovky vznikaly hlavně kvůli tomu, aby se s KLDR nedalo zacházet jako s Libyí nebo Irákem. Ze severokorejské strany proto zazněly komentáře, které naznačovaly sníženou intelektuální úroveň Boltona a viceprezidenta Mika Pence, něco ve smyslu, že jsou momentálně zaostalí. Trump reagoval zrušením plánované vrcholné schůzky 12. června Singapuru, kde měl vést průlomová jednání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem. Jenže pak začal mazec, který amerického prezidenta zabrzdil v rozletu.

 

V hustě zabydlené Severovýchodní Asii je riziko libyjského scénáře vyšší, nejen pro cílovou zemi, ale i pro její okolí. Stačí, že Evropě tento agresívní nesmysl připomínají statisíce afrických uprchlíků, přestože Američané jsou možná docela spokojeni. Také nová epizoda korejské války může mít na mapách kreslených kdesi ve Washingtonu nadějný průběh, ale pro země severovýchodní Asie je zabíjení milionů lidí v cizím zájmu naprosto nepřijatelné. Proto se Jižní Korea ujala iniciativy a začala organizovat regionální zázemí míru.

 

Jihokorejský prezident Mun Če-mun vyrazil znovu za Kimem do Pchanmundžomu a nejspíš se dozvěděl i o jeho navazujících plánech hospodářských reforem a zájmu o ukončení izolace KLDR. Potom jednal v Tokiu s japonským a čínským premiérem, než se vydal do Washingtonu za Trumpem. V Bílém domě byl vzápětí přijat i bývalý šéf severokorejských zpravodajských služeb Kim Jong-čchol, nyní klíčový bezpečnostní poradce Kim Čon-una. K tomu už Bolton připuštěn nebyl.

 

Výsledkem toho překotného vývoje je, že jednání o Koreji začínají běžet po dvou liniích. Zatímco pozornost médií se soustřeďuje na to, jak pokračují přípravy Washingtonu, existuje ještě druhá linie, kde se severokorejského problému ujaly Jižní Korea, Čína a Japonsko. Ohlásila se schůzkou v Tokiu 9. května, na které japonský premiér Šinzó Abe uvítal čínského premiéra Li Kche-čchianga a jihokorejského prezidenta Mun Če-ina. Na programu byla dvě témata, bezpečnostní a ekonomické.

 

Bezpečnostní téma se nyní soustřeďuje na vytváření podmínek, aby Severní Korea mohla skutečně začít s jaderným odzbrojováním. Zatímco ve Washingtonu na konci dubna sílila představa, že něčeho takového lze dosáhnout jenom zesíleným nátlakem a sankcemi, v Soulu, Pekingu i Tokiu se uvažuje jinak. Je to logické, kdyby skutečně došlo k nějakému konfliktu, to znamená, že pokud by americký nátlak překročil mez, kdy už je všechno jedno, válka se okamžitě přenese na severokorejské sousedy a pro jihokorejský Soul by byla zcela zničující hned v prvních hodinách.

 

Proto lze předpokládat, že sousedi Severní Koreje hledají cesty, jak KLDR nabídnout záruky bezpečnosti i pro případ, že by k jednáním s USA vůbec nedošlo. A k těmto doslova překotným jednáním se nepřímo připojil i ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov, když krátce po jihokorejském prezidentovi i on vyrazil do Pchanmundžomu na neplánované jednání se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem.

 

Všechno nasvědčuje tomu, že se zde uvažuje o společném bezpečnostním uspořádání, přinejmenším pro případ krize. Největší riziko představuje nepředvídatelnost postupu Spojených států, jejichž politika je výsledkem soupeření Trumpova týmu a „hlubokého státu“ pod vlivem neokonů. Asijci zvažované nové bezpečnostní uspořádání by bylo zakotveno v příznivém hospodářském prostředí, aby agresivitu odrazoval fakt, že ohrožuje společné investice.

 

Na zmíněném tokijském summitu se proto probíraly i zásadní ekonomické plány, které reagovaly na záměr severokorejského Kima zahájit přesun k reformám vietnamského stylu a směřovat ke sbližování s Jižní Koreou. To by značně změnilo ekonomický význam této části světa, která je nyní oslabována hospodářskými sankcemi, bezpečnostní nejistotou a velmocenským soupeřením.

 

Vedoucí představitelé tří zemí asijského severovýchodu v Tokiu dospěli k rozhodnutí, že uzavřou dohodu o volném obchodu a vyjednají, aby tato zóna fungovala také v rámci Posíleného regionálního hospodářského partnerství států Jihovýchodní Asie, tedy hlavně s Indií. Jak daleko se vtažením Severní Koreje do těchto seskupení zajdou, to bude záležet na vnitrokorejském vývoji.

 

Jak už jsme zmínili, Trumpovo zrušení schůzky 12. června v Singapuru trvalo jen krátce, mezitím se rozeběhly intenzívní přípravy, jejichž výsledkem už nebude definitivní přelomová dohoda, ale začátek procesu, který bude otevírat cestu kontrolovatelnými kroky. Je to vítězství iniciativy občansky aktivistického jihokorejského prezidenta, která přišla ve chvíli, kdy si ji mladý severokorejský vůdce mohl dovolit přijmout. Od té doby se hrají v severovýchodní Asii velice kvalitní diplomatické šachy s opravdu nadějnou koncovkou.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Pátek, 08 Červen 2018 10:21 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB