Zbyněk Fiala: Obchodní válka? Spíš obrana



 

G7 logoMinistři financí a guvernéři centrálních bank skupiny G-7 jednali tři dny v kanadském Whistleru ve formátu „šest hučí do jednoho“. Snažili se zabránit vzplanutí obchodní války mezi USA a zbytkem světa. Ale co když jsou sami proti sobě?

 

 

 

Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa uvalit cla na ocel a hliník a zatížit tak exporty i nejbližších spojenců představuje v pojetí zavedeného volného trhu nevýslovný hnus. Jenže Trump zase vidí nevýslovný hnus v tom, že obchodní schodek USA už dosáhl 800 miliard dolarů ročně. Takže ten volný trh bude nejspíš trochu vadný.

 

Kanadské hostitele nejvíc rozčílila legislativní technika amerických ochranářských opatření. Prezident chtěl mít volné ruce mimo dosah rozděleného Kongresu, a tak se odvolává na zákon o ochraně národní bezpečnosti, který má plně ve své pravomoci. Znamená to, že Kanada ohrožuje národní bezpečnost USA?, rozčílil se ministr financí Bill Morneau.

 

Nevím, co mu odpověděl americký kolega Steven Mnuchin, jehož rolí zřejmě bylo schůzku hlavně přežít. Stejně jde jen o předskokany, za týden se utkají nejvyšší šéfové na stejném hřišti. Já bych zkoušel vysvětlovat, že nepřítel národní bezpečnosti je jinde, a sice v bezohlednosti sil, které se dokázaly postavit nad národní státy, a k překvapení Američanů, kteří v tom jedou nejvíc, i nad USA. Donald Trump možná vyběhl do obrany před přehnanou globalizací zbrkle a zmateně, ale vyrazil správným směrem. Statistiky začínají dokládat, že i pro USA má smysl, když začnou víc myslet na výrobu doma.

 

Od Trumpova nástupu do funkce nezaměstnanost klesla nevídaně nízko a zlepšuje se postavení středně příjmových skupin a dříve přehlížených dělníků. Píše to Steve Cortes v ekonomickém komentáři pro analyticky laděný internetový deník RealClearPolitics s titulkem Trump pozvedá ekonomické outsidery. Za outsidery (underdogs) označuje ty, kdo dosud byli v nepřízni modelu nastaveného pro maximalizaci výhod největších nadnárodních korporací. Dokládá to také statistikou, podle které v uplynulém roce dva miliony lidí přestaly být závislé na potravních poukázkách, tedy federální pomoci v nejhlubší bídě.

 

https://www.realclearpolitics.com/articles/2018/06/03/trump_lifts_the_economic_underdogs_137183.html

 

Přináší tak odlišný obraz ekonomického vývoje ve Spojených státech než třeba zvláštní zpravodaj OSN pro extrémní chudobu a lidská práva Philip Alston, podle kterého se rozsáhlá chudoba v USA naopak dál prohlubuje. Tenhle spor ponechme specialistům, kteří si pohrají s definicemi a detailními podmínkami pro případný zásah na pasívní straně. Komentář RealClearPolitics se soustřeďuje spíše na zlepšení podmínek pro aktivní zapojení do ekonomického života u osob ze střední a nízké části mocenského žebříčku.

 

Trumpovy sliby, že vrátí do USA výrobu, která se v předchozích letech ocitla kdesi „offshore“, nebyly úplně plané, když vidíme, že za první rok jeho funkčního období přibylo ve výrobě 334 tisíc míst. Mzdy zaměstnanců mimo okruh manažerů dosáhly nejvyššího růstu za dekádu, byť je to v našich očích stále skromných 2,7 procenta. Nezaměstnanost osob s nižším vzděláním spadla na úroveň, jaká tu nebyla od roku 2001. Ale i těm, kdo nemají ani střední školu a jsou odkázáni na dělnická místa, se zlepšilo postavení na pracovním trhu, protože nezaměstnanost této skupiny už pět měsíců zůstává pod 6 procenty.

 

Kde se to vzalo? Nesklízí Trump plody předchozích politik, které se prosazují i v podmínkách, kdy je tak usilovně likviduje? Autor komentáře to vidí jinak. Vypočítává Trumpovy aktuální zásluhy, a na prvním místě „historickou daňovou reformu“. Víme, že tato reforma představuje kompromis mezi drsným ochranářstvím, které prosazovalo kongresové vedení Republikánské strany, a konzervativnějším přístupem prezidenta. I ten však přijal zásadu, že když budou platit daně největší korporace, které zatím ukrývaly zisky v zahraničí, mohou se sazby snížit všem, takže si pomohou i malí.

 

U nás se pozornost soustřeďovala jen na ty sazby a poukazovalo se na zvýhodnění bohatých. Jenže ty nejbohatší korporace nějaké sazby vůbec nezajímaly a ukrývaly hodně přes tisíc miliard dolarů zisků mimo dosah daňové správy. Znovu se tak potvrdilo, že sazby nejsou nejdůležitější složkou daňového systému. O tom, kolik se doopravdy platí, více rozhoduje daňový základ (co všechno se musí zdanit) a seznam výjimek (kudy z toho vyklouznout). A pak samozřejmě důslednost a rozhodnost daňové správy.

 

Historické daňové reformy mohou být neomaleným politickým mámením a vytahováním, což asi bývá ten nejčastější případ. Občas však přicházejí jako smysluplná reakce na neudržitelnou kumulaci nespravedlivých výhod, která hrozí společenským výbuchem. Trump tvrdí o své reformě to druhé, protože předtím platili jen ti, kdo se nedokázali bránit. Jeho reforma sice snížila i těm největším sazby na polovinu, ale zároveň obsahuje pokus vybrat jednorázově sníženou daň z nasyslených peněz v zahraničí a usadit jejich zdanění doma. Další peníze vytáhne z korporací zrušení spousty výjimek, snížení odpisu úrokových nákladů hypoték a nižší započtení místních a státních daní ve výpočtu federální povinnosti.

 

Pro rodinné firmy je důležité snížení nejen obecných daňových sazeb, ale i případné alternativní minimální (paušální) daně. Příjmy jim vylepšuje zvýšení daňových odpočtů na domácnost (ale platí za to zrušením výjimek) a stoprocentní odpisy výrobních investic. Proto se menším firmám začalo lépe dařit i na kapitálovém trhu. Jejich burzovní index Russell 2000 roste podstatě rychleji než index nadnárodních korporací SP 500.

 

Pro Trumpa je charakteristická protiimigrační politika „plotů“. Avšak vývoj uvnitř země dokládá jiné preference. Hispánci mají z daňové reformy velký prospěch, neboť „podle statistik tvoří zdaleka nejpodnikatelštější obyvatelstvo Ameriky,“ uvádí autor. Dokládá to faktem, že nezaměstnanost této skupiny se usadila v posledním roce dokonce pod 5 procenty, což téměř nemá v historii obdoby. Polepšili si také černoši, což je patrné na rekordně nízkém rozdílu mezi nezaměstnaností jejich skupiny a bílých.

 

Do amerických novin se proto protlačují také komentáře, které naznačují změnu předvolebních nálad. Zatímco ještě před pár měsíci kdekdo předpokládal katastrofu, podle nejnovějších odhadů si mohou Republikáni v listopadu v Senátu polepšit.

 

Americké volby na Putinovu hlavu, chce se říci v dobovém tónu. Máme bližší starosti a měli bychom zpozornět nad proměnami přístupu ke globalizaci. Drobánko jsme to přehnali, příliš jsme uvěřili prostinkým učebnicím a samolibým prorokům. Reakce může být stejně bezhlavá, nebo trochu promyšlenější, nějaká ta konkrétnější zkušenost už tu je. Téma je v každém případě na stole.

 

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 07 Červen 2018 08:40 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB