Chronické lhaní tzv. českých elit



 

potraviny za socialismu ceník foto youtubeBabišovo okřídlené rčení: „Všetci kradnú,“ můžeme doplnit na česko-slovenskou verzi anehorázně lžou“. Mnoho lidí se domnívá (nejen horničtí důchodci a lidé z těžkého průmyslu), že jsme měli se před rokem 1989 docela dobře.

 

 

 

Měli jsme solidní postavení na světových trzích, které velmi dobře vnímaly obchodní značku Made in Czechoslovakia které jsme se dobrovolně vzdali! Uměli jsme dodávat kvalitní potraviny, pivo, válcovenské výrobky, výrobní celky na klíč, klikové hřídele pro lodní kolosy přes Jugoslávii, zbraňové komplexy ad, a to vše fungovalo ke spokojenosti odběratelů. Zahraniční dluh, byl spíše pojmem teoretickým.

 

Zaostávání nastalo po kardinální chybě KSČ – nepouštět lidi na Západ. Jenže by se ještě rádi vraceli nazpět. Takže nepochopení globální strategie a devizové příděly se staly limitou pro cestování, a tím i pro myšlení, v důsledku malé výměny informací nejen v technických, ale i humanitních vědách. Sakralizace Západu v představách česko-slovenských občanů nadělala mnoho škody, včetně konfiskací majetků těch co odešli „za lepším“. Poučení cestovatelé i navrátilci se mohli stát motory našeho rozvoje.

 

Nastalo rozpojení mezi oficiální politikou a reálným životem. Zcela v duchu tradovaného vtipu, že vepřové maso není v důsledku toho, že prasata nestačí našemu vysokému tempu a opožďují se. Byly i problémy s toaletním papírem a jistými dámskými potřebami. Nebyly třeba banány a pomeranče, ale byl dostatek středoevropského ovoce, které jsme nemuseli dovážet z Austrálie, Španělska apod. Jablka, hrušky, švestky, meruňky, bobuloviny byly za velmi dobré ceny, což nemůže nikdo vědoucí a normální popřít. Centrální plánování mělo své nedostatky, k tomu lze například připočíst přeposílání válcovenských výrobků v rámci RVHP; i tak někdy rostla národní produkce (ČR, NDR, Maďarsko). V pokračování výčtu bych se už nechal zastoupit exministrem Vlastimilem Tlustým, který vše to zná v detailu, včetně kursu rublu.  

 

Přesto, kuřata se nedovážela z Brazílie nebo z Polska, a tak nebyla ohrožena solí tamních cestářů nebo případnými zdroji z kafilerek.

 

 

Bydlení a mladá generace

Dříve byla k dispozici řada malometrážních a větších bytů, které přidělovaly socialistické podniky a jiné instituce. Školní vzdělání bylo v průměru na vyšší úrovni, než dnes v řadě oborů. Jinými slovy: „Měli jsme to v ruce“, a to nejen na pisoárech, jak říkávali humoristé v řadách SSM. Jen exemplární hlupák může dnes paušálně považovat Socialistický svaz mládeže za pouhou farmu KSČ. To by mohl snadno vyvrátit nejen bývalý předseda ÚV SSM Vasil Mohorita, ale i třeba současný vládní zmocněnec Jiří Cienciala.

 

Bezdomovectví tehdy nebylo, takže nebylo třeba řešit okolo 50 000 tisíc případů, které jsou dnes vezeny nepozorovaně na post/Havlovské lafetě, která je napadena kůrovcem v míře nebývalé. K tomu ještě sociální bydlení, které je teoretickou konstantou politiky rosomáků v ČSSD.

 

 

Co dnes, vyjma Prahy

Idejí pro řešení z pera MPSV již bylo mnoho, jenže když se v ulicích měst podíváme na realitu a přečteme si příspěvky Stanislava Křečka (zástupce ombudsmanky) do různých deníků, tak se nám zvoskovatí kolena. Už samotné jmenování Anny Šabatové do funkce, za režie politického bohéma Bohuslava Sobotky, bylo činem nestřídmým a nelogickým. Tato funkce ze své podstaty vyžaduje zkušeného právníka s autoritou a ne např. tyndu-šmindu.

 

Petr Uhl to měl vědět a také mentálně prosadit; kde se vytrácely jeho ideje z pařížských barikád roku 1968, že by zanikly po disputaci na jisté ambasádě v roce 1986 a také pobratimstvím se „studentem“ Šmídem v listopadu 1989? Kolik pan „U“   takových „Matičních zdí“ postavil? A to nehovoříme o půlmilionovém grantu pro jeho dceru, která má být publicistkou. Patří tento vlivný člověk (i se svou infrastrukturou) do základů našeho malého deep state?

 

Nevím to, netvrdím to, ale nevylučuji, že se takto někdo může ptát a čekat odpověď. Zejména dnes jsme často politiky manipulování do situací, které připomínají sázku. Každá sázka je koneckonců jen smlouva mezi bláznem a podvodníkem. Příkladně demokratické volby v České republice. Chceme v těchto opakovaných divadelních situacích účinkovat?

 

Hledání odpovědí na Hrabalovském smetišti zvaném Česko může být zodpovězeno do značné míry květnovou esejí Václava Bělohradského Antipolitický nihilismus elit. Residuální pochybnosti si můžeme odvézt pohodlně v kočárku Eliáše Dolejšího (2013) a třeba na haldě Ema u lahváče rozebrat.

 

 

Pramen

Bělohradský, V., Antipolitický nihilismus elit. Právo, Salon 24. května 2018

Příměr kočárku pochází z centrálního obrázku Kočárek, je k vidění v Ostravě na výstavě Napřed uhořet, Dům umění (do 10. června).

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Čtvrtek, 31 Květen 2018 07:56 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB