Friedrich Nietzsche a trajektorie politiků



 

Demo Ondráček foto youtubeTo, co předvádí česká politická scéna, si zaslouží zvýšenou pozornost, a to nejen sociologů, ale hlavně filosofů. Při jejich tázání lze téměř spolehlivě uvést, že jsou reálnému životu blíže, než politici, berme za příklad bezchybného nemotoru Václava IVK Klause.     

 

 

 

Když jsem po květnových zpravodajstvích ČT nemohl usnout, zkusil jsem meditovat na fragmenty z díla Friedricha Nietzscheho. Velký filosof se přede mnou objevil v podobě, jak ho Pánbůh stvořil s oštěpem v ruce jako na dobové fotce. Mírně se usmál a řekl: „Wir schaffen das.“ Telepaticky jsem dostal možnost položit jednu otázku.

 

Pane profesore, jak byste charakterizoval dnešní politiky? Zamyslel se a řekl: „Trajektorie dnešních politiků je obecně tato: Dobrý nápad docela, kdopak z nás to podělá? (v tom jejich meditace) Co lze potenciálně pokazit, oni dotáhnou do špinavého konce! (v tom jejich záslužnost)

 

Blok a průpiska na nočním stolku se mi hodily. Kritizovat politiky, tedy jakési CITY-hejkaly u moci není jednoduché. Za peníze daňových poplatníků se mohou proti občanům účinně bránit, tzv. legálních nástrojů mají dostatek. Zákony si de facto napsali sami; Motejl, Burešová a Rychetský by mohli vyprávět až do suché sliny. Nejen děti, ale i jejich otrlé babičky by při večerníčku usínaly pod touto intenzivní jurisdikční hypnózou.

 

Navíc si politici umí zajistit i svoji legitimitu prostřednictvím nestátních neziskových organizací (z našich peněz, tj. státního rozpočtu). Zde by mohl zasvěceně prohovořit Michael Kocáb. Někteří z jeho životopisců jsou už možná názoru, že by se měl jmenovat Michael Michail Kocáb. V „pamjať “, jak rázně vykázal ruské vojáky od nás. Právě tyto květnové dny evokují možnost této jistě patřičné identifikační změny.

 

ON, zasloužilý disident, a četné nestátní neziskové organizace chtějí rozhodovat nejen na sociálních sítích, ale i v reálném životě (o nás – bez nás), dost často bez nadání a zkušeností. Ale pozor… šum někde vzadu, kdo řekl to sprosté slovo morálka, ať vystoupí; CUTI a administrátorka Romancovová budou přesně vědět, co s delikventem a jeho příbuznými. Slyšel jsem někde, že pokud je dnes někdo „nebezpečný“, tak mu vlezou i do talíře v nečistých gumových holínkách. Jinými slovy omezí jemu i jeho nejbližším finanční zdroje, bydlení, možnost studia, léčení apod. Kdo potom připomene u nezávislého soudu 50. léta našich dějin, tak dostane zvýšenou sazbu. Tak na ně, na holoubky, co nelétají v našich EU koridorech. Finisty jasné sokoly z ruských bylin prostě nepotřebujeme! Na základě řečeného jsem možná i ochoten podepsat anti/ruskou petici. Jenže v Ostravě se pražští aktivisté shánějí nesnadno.

 

 

Soubor nápravných opatření, tněme „do živého“ politiků

Dojímavé jsou makro- a mikro-majdany organizované politickými stranami, které nezískaly přízeň občanů ve volbách do PS PČR, a jejich zahraničními poradci. Takový Petr Gazdík by mohl, jak se domnívám sepsat brožuru Akúsmata politického boje bez náboje. Pravdaže, tu a tam by prosvítal Pythagoras, ale metodika a „dobré příklady“ by byly jen a jen jeho. Že by jeho politický talent dočasně potlačilo ad hoc přátelství s Petrem Pithartem, ze Staroměstského náměstí?

 

Ale popojděme po naučné stezce dále. Výmluvný byl článek v celostátním deníku Politici si polepší o sedm procent z per Nadě Adamičkové a Marie Königové (Právo 16. 12. 2017). Kdo si chce zadělat na žaludeční vředy, tak si to vyhledá a zohlední, třeba v pasivní resistenci.

 

Kdo má příjmy na úrovni nižší střední třídy, tak musí být už dávno zoxidován do hloubky. Takových lidí je v České republice skutečně hodně, a hrozí, že sjedou níže. Budou je ti nezpochybnitelní lídři z dnešní ČSSD zachraňovat? Už teď vidím Hamáčka a Zimolu, jak kráčejí krokem staženým k novým (stejně věrohodným) cílům. Přitom zadní šef jejich trenýrek by nechtěl vidět ani patolog. Pak je může inkludovat jen výjimečná Kateřina Valachová.

 

 

Přidávat peníze politikům?

Dost možná není daleko doba, kdy se lidé budou ptát, jak vypadá Mapa dluhové bezmoci u českých politiků? Zatím jen víme, že půl milionu Čechů se topí v exekuční spirále, z níž není cesty. Blíže pak Lidové noviny, autor Kristián Léko 14. února.

 

A tak bychom mohli pokračovat, ne do vyřešení problémů (to politické batalióny ze Sněmovny nepřipustí), ale do naší frustrace s konečnou stanicí melancholie chátrající tramvaje na konečné, která už dávno nikam nejede, jen občas cynicky zacinká, aby upozornila na staré dobré časy.

                        

Jak nedávno řekl jeden pán z Rychvaldu, sedící s Ostravarem ve výčepu vedle točny hromadné městské dopravy, v Ostravě-Michálkovicích: „Kdo chodí k volbám je fakt, ale fakt načatý…“ Dál už nechtěl pokračovat, byl postarší a možná si ještě z kasáren pamatoval okřídlené …nepřítel naslouchá! Možná nechtěl být populista, na ty se u nás průběžně uvaluje mediální klatba.

 

Jak sdělil v LN posledního března filosof Matěj Široký: Jedno ze současných klišé tvrdí, že populismus je extrémně pravicový, což je však podle francouzského konzervativního filozofa Alaina de Benoista v rozporu s realitou. Ve své knize Chvíle pro populisty jej považuje především za postoj proti elitám, což z něj dělá spíše levicový směr. Navíc je reakcí lidu na nečinnost politiků a na zklamání z demokracie. Populismus nechce zakládat nic nového, jen obydlet demokratický systém.

 

Také ředitel Občanského institutu Roman Joch je názoru, že je třeba zabránit šílenostem jako postupné omezování svobody projevu pod záminkou boje proti vágně definovanému „šíření nenávisti“, atd.  

 

Hledání východisek bývá obvykle spojeno s rekapitulací předchozích procesů. Proto, s Jeanem-Claudem Junckerem navěky? To už tu ale (v jiných personáliích) přece bylo. V pevné jednotě EU a Česka, to už tu také v jisté formě bylo.

 

A kde právě jsme? Dost možná, že na periférii Evropy. Jenže, jak víme, Senát bude sténat, takže referendum bude nadále nemožné nebo bezzubé. Příklad Švýcarska bude vždy a znova „přesvědčivě“ vyvrácen. Předstupněm funkčního referenda tedy musí být vyhnání našich Kainů z pozemského ráje.

 

Jinými slovy, až budou senátoři na Úřadech práce, pak to bude i červené návěstí pro naše poslance. Život je plný skvělých myšlenek, těch nakousnutých je však daleko více…

 

 

 

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

Aktualizováno ( Neděle, 13 Květen 2018 09:32 )  

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB