Ve věcech sexuálních se lhát nesmí, ve věcech války klidně



Radní Vacátko na direkciPan rada Vacátko říkával: Pamatujte si, že není na světě tak veliká pitomost, aby zároveň nebyla velkou mazaností. Chápete, co chci říct? ... Jiří Marek

 

 

 

Zdá se, že aféra Skripal jde pomalu do keře, po pražsku – do kopru. A utichá i kauza Nikulin; pro něj si narychlo přiletěl fešák Rayen, jeden z nejmocnějších mužů Spojených států, prý proto – abych se držela mediální terminologie – že vyhekoval Trumpa… A nejen to. I ministr spravedlnosti chvátá, aby už byl jinde, nepřekvapuje, mívá často napilno, jednou tajně putuje princ Fajád do Libanonu, podruhé hekr Nikulin do USA, velký spěch a nejasné okolnosti jsou společným jmenovatelem obou případů. Vzpomínám si, že moje babička říkávala; když tak kvaltuješ, bude v tom nějaké čertovo kopýtku. Měla pravdu. A je jedno, jestli jde o rande nebo politickou kauzu…

 

A tak mi snad čtenář promine, že se u těch vzrušujících událostí ještě chvilku pozdržím, vím, není čas, na obzoru jsou už jiné aktuality… Taky vím, že Nikulin už není u nás bezpečnostní riziko, a Skripal, hlavní persóna paralelního příběhu, je už mimo nebezpečí, ale to jsme přece tušili, že to s otráveným nakonec dobře dopadne, vždyť byl hned po ruce ten protijed, a to věru není jednoduché, špión měl velké štěstí, že jeho zachránci měli ve své lékárničce hned ten správný lék, kdyby totiž nevěděli, o co jde, a podali mu protijed proti nesprávnému jedu, tak by ho, jak mi řekl jeden významný český chemik: dorazili. Skripal i jeho dcera měli tedy velké štěstí, že narazili na tak prozřetelnou a předem přesně informovanou záchranku. A navíc, jak se psalo v novinách,  dostane Skripal v Británii novou identitu; bude jiný muž, ale to byl přece vždycky, to přece fízlové mívají v popisu práce, teď to bude zřejmě ještě větší tutovka.

 

Když Jan Keller v Právu z 26. března plédoval za akreditaci nové studijní specializace detektivní politologie, mnohý čtenář ho jistě považoval za šprýmaře, jenže humor nás rychle přešel, vývoj událostí mu dal za pravdu. Nejsem žádný expert ve věcech politických, kriminálních už teprve ne, ale že je něco v nepořádku, vnímal snad každý. Už uchazeč o studium práv ví, že po činu se hledají důkazy, na jejich základě se sestaví obžaloba a následuje soud; policie vyšetřuje a soud soudí. Jenže u Skripala se pořadí pěkně zpřeházelo, soudilo se hned, přesvědčivý důkaz dodnes žádný, verdikt vynesla ministerská předsedkyně se svým ministrem zahraničí, duo zapůsobilo, přidala se k němu německá kancléřka i prezidenti několika dalších zemí: zločinec – Rusko, potažmo Putin. Je to jasné. Spravedlnost dostala na frak.

 

Z toho by radu Vacátka na direkci polilo horko. Vzpomeňme jen, jakou práci si dával Brůžek, když bylo podezření na rychlý jed, jak pátral po důkazech, jak se naběhal, než sehnal užitečné informace… Kolikrát pan rada pozvedl varovně prst a řekl: Ale to nestačí, pane Brůžek. A měl na mysli důkazní nouzi… Kde ty loňské sněhy jsou. Věci se v poslední době mění, přání se (pře)často považuje za realitu. Vždy platilo, že pravda je opak klamu. Že by i to už fungovalo v opačném gardu? Vypadá to tak. Všechno je zatím jen možné, ale jedno je jisté: Skripal není žádný svatoušek, pracovní pozice a morálka dvojitého agenta je odporná, dokonce obludná; zrazuje všechny, inkasuje od všech a každý na něj má pifku. Mata Hari svými půvaby obratně rozvazovala jazyk francouzským i německým šaržím, skončila na popravišti u Paříže. A nejen ona v roli dvojitého agenta šla před popravčí četu. I mnozí jiní skončili podobně chmurně.  

 

Při zpětném pohledu se mi však vybavují i jiné, horší případy, ty, kdy nebyl souzen pachatel, ale především Žid, anarchista, komunista, nekomunista, Cikán, Arab atd. atp. Jen namátkou jmenuji antisemitský proces s kapitánem Dreyfusem, ve Francii rozpoutal málem občanskou válku, anarchisté Sacco a Vanzetti se spravedlnosti dočkali jen na onom světě, než je americká justice v roce 1977 rehabilitovala, na elektrické křeslo musela v téže zemi v padesátých letech usednout i komunistka Ethel Rosenbergová, matka dvou malých dětí, odsouzena byla bez přímých důkazů, dodnes její synové usilují o její rehabilitaci, a o procesech z padesátých let u nás také víme svoje… Vždy, když politika vezme spravedlnost do ruky a justice začne stíhat „politické neoblíbence“, je to moc zlé. Kauza Skripal, marná sláva, působí, že jde hlavně o senzaci, možná dokonce o protiruskou „bombu“. Hned vědět, kdo je „vrah“, vyvolá podezření i v béčkových detektivkách. Ať mi Britové prominou, zdá se mi to celé nějak zpackané, nedůstojné velké a slavné demokratické země.

 

Jenže možná se mýlím, možná, že už nastala doba postspravedlnosti, zločinci, důkazy, pravda a lež patří už do kompetence politiků, parlamentů, kongresů a médií… Není to ještě tak dlouho, co americký kongres přísně a do detailu vyslýchal prezidenta Billa Clintona a stážistku Lewinskou, ale prezident Bush za rozpoutání Druhé války v Zálivu žádné větší oplétačky s kongresem ani soudem neměl, a tak od té doby víme, že za velkou louží se nesmí lhát ve věcech sexuálních praktik, ale ve věcech války klidně. A Británie v tomto punktu nijak nezaostává, ale nebuďme nespravedliví, Tony Blair přece jen s velkým zpožděním řekl za Írák své: sorry. I vzpomeňme na bývalou Jugoslávii, tehdy také neomylně věděli všichni všechno. Že věci mohou být ve značném rozporu, dokonce i jinak, to si připustil jen málokdo, a ten byl médii doslova – ukřičen, resp. ve velkých médiích nebyl vůbec puštěn ke slovu. Táhlo se na Bělehrad i na Bagdád! Jenže tehdejší neomylnost stála mnoho a mnoho lidských životů a tragédií, a její důsledky přetrvávají dodnes… Dopisuji tyto řádky a média přinášejí další zprávu, že v Sýrii došlo k údajnému chemickému útoku. Slovo „údajný“ je znepokojující, připomíná Bagdád! S jedy a chemií se nějak roztrhl pytel, a aby toho nebylo málo, tak opět v nešťastné  Sýrii se prý našel záhadný dopis, co odkazuje k (ruským!) pachatelům útoku na Skripala…  

 

Slavný francouzský psychoanalytik Jacques Lacan tvrdil, že nejvíce ze všech se vždy mýlí ti, kteří se odmítají mýlit. A já už jen dodávám, že pokud je to případ mocných tohoto světa, pak největším bezpečnostním rizikem jsou právě oni.

                         

AddThis Social Bookmark Button

Předplatné Literárních novin můžete objednat zde.

 

banner Pidivadlo

Partneři

FOK
Logo Pismo black WEB